NGC 1647

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
NGC 1647
Amatérský snímek NGC 1647
Amatérský snímek NGC 1647
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ otevřená hvězdokupa
Třída II2m[1][2]
Objevitel William Herschel
Datum objevu 15. února 1784
Rektascenze 4h 45m 55s[3]
Deklinace 19°6′54″[3]
Souhvězdí Býk (lat. Tau)
Zdánlivá magnituda (V) 6,82[4] a 6,4[4]
Úhlová velikost 40′[1][2][3]
Vzdálenost 539 pc
Fyzikální charakteristiky
Odhadované stáří 145 milionů let[3]
Označení v katalozích
New General Catalogue NGC 1647
Collinderův katalog Collinder 54
Melottův katalog Melotte 26
Jiná označení NGC 1647,[5] Cr 54,[6] Mel 26,[7] OCL 457[5]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 1647 je otevřená hvězdokupasouhvězdí Býkamagnitudou 6,4.[5] Od Země je vzdálená přibližně 1 760 světelných let.[3]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha NGC 1647 v souhvězdí Býka

NGC 1647 je na obloze snadno vyhledatelná, protože leží východně od jasné hvězdokupy Hyády a 3,5° severovýchodně od jasné hvězdy Aldebaran. Hvězdokupa je viditelná i triedrem, ve kterém vypadá jako nepravidelná skvrna nebo jako slabá záře, ve které lze zahlédnout několik malých hvězdiček. Dalekohled o průměru 80 mm již ukáže asi dvacítku bíložlutých hvězd. Hvězdokupu zdánlivě protíná nesouvislý řetízek jasnějších hvězd, který přes ni prochází od severozápadu na jihovýchod. Dalekohledy o průměru 150 mm ve hvězdokupě ukážou mnoho desítek hvězd až do 13. magnitudy, které jsou často sdružené do dvojic či čtveřic.

Nejvhodnějším obdobím pro pozorování hvězdokupy je na obou polokoulích od listopadu do dubna, ale pozorovatelé na severní polokouli jsou poněkud zvýhodněni a několik stupňů severně od severního polárního kruhu je hvězdokupa cirkumpolární. Na jižní polokouli je viditelná ze všech obydlených oblastí.[8]

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Tuto hvězdokupu poprvé pozoroval William Herschel 15. února 1784[2] pomocí zrcadlového dalekohledu o průměru 18,7 palce (475 mm). Jeho syn John Herschel ji později znovu pozoroval a zařadil ji do svého katalogu mlhovin a hvězdokup General Catalogue of Nebulae and Clusters pod číslem 896.[2][9]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

NGC 1647 se nachází ve stejném spirálním rameni Mléčné dráhy jako Slunce, tedy v rameni Orionu, ale Slunce leží na jeho vnitřním okraji vzhledem ke galaktickému jádru, kdežto NGC 1647 leží na jejím vnějším okraji ve vzdálenosti 1 760 světelných let od Slunce.[3] Mezi Sluncem a hvězdokupou leží molekulární mračno v Býku, což je rozsáhlá soustava temných mlhovin, jejíž výběžky hvězdokupu při pohledu ze Země zakrývají. Hvězdokupa obsahuje několik stovek hvězd (katalog Diase a kol. uvádí 656 členů),[3] z nichž asi třicet je 11. hvězdné velikosti nebo jasnější.[10] Hvězdokupa má úhlovou velikost 40′.[1][2][3]

Mnoho členů hvězdokupy je rozptýlených daleko od jejího jádra a tvoří tak kolem ní jakousi korunu. Mezi těmito hvězdami je i SZ Tauri, což je cefeidaperiodou 3,15 dne.[10] Další hvězdou hodnou pozornosti je dvojhvězda tvořená dvěma červenými trpaslíky, jejichž hmotnosti se odhadují na 0,45 a 0,19 hmotnosti Slunce. Na rozdíl od jiných podobných soustav mají tito červení trpaslíci navzájem výrazně rozdílnou hmotnost, což s sebou přináší příležitost k ověření modelů vývoje hvězd v takových soustavách.[11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 1647 na italské Wikipedii.

  1. a b c FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 1647 [online]. SEDS.org [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 1647 (= OCL 457) [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f g h DIAS, W. S.; ALESSI, B. S.; MOITINHO, A., et al. New catalogue of optically visible open clusters and candidates. Astronomy and Astrophysics [online]. Červenec 2002 [cit. 2019-02-26]. Roč. 389, s. 871-873. Dostupné online. arXiv:astro-ph/0203351. DOI:10.1051/0004-6361:20020668. Bibcode:2002A&A...389..871D. (anglicky) 
  4. a b SIMBAD.
  5. a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 1647 [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931 [cit. 2019-02-26]. Čís. 2, s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode:1931AnLun...2....1C. (anglicky) 
  7. MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 20119-02-26]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode:1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  8. Deklinace 19° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 71° od severního nebeského pólu. Severně od 71° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 71° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  9. SLOTEGRAAF, Auke. Deep Sky Observer's Companion: NGC 1647 [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b TURNER, David G. Galactic clusters with associated Cepheid variables. III - NGC 1647 and SZ Tauri. Astronomical Journal [online]. Listopad 1992 [cit. 2019-02-26]. Roč. 104, čís. 5, s. 1865-1875. Dostupné online. DOI:10.1086/116363. Bibcode:1992AJ....104.1865T. (anglicky) 
  11. HEBB, Leslie; WYSE, Rosemary F. G.; GILMORE, Gerard; HOLZMAN, Jon. Photometric Monitoring of Open Clusters. II. A New M Dwarf Eclipsing Binary System in the Open Cluster NGC 1647. Astronomical Journal [online]. Leden 2006 [cit. 2019-02-26]. Roč. 131, s. 555-561. Dostupné online. DOI:10.1086/497971. Bibcode:2006AJ....131..555H. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-14-X. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu NGC 1647 ve Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 1647 [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Býk [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. 
  • SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 1647 [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Sváteční Hyjády [online]. astro.cz, 2012-12-24 [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. 
  • POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Open Clusters [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. (anglicky)