Mykola Amosov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mykola Mychajlovyč Amosov
Nikolai Amosov - Soviet Life, October 1984.jpg
Narození 6.jul. / 19. prosince 1913greg.
Olchovo
Úmrtí 12. prosince 2002 (ve věku 89 let)
Kyjev
Místo pohřbení Bajkovův hřbitov
Povolání chirurg, filozof, lékař, lékař-spisovatel a thoracic surgeon
Alma mater Северный государственный медицинский университет
Témata kardiochirurgie, gerontologie, transplantologie a Biokybernetika
Ocenění honorary citizen of Kiev (2003)
Medaile 100. výročí narození Vladimira Iljiče Lenina
medaile 20 let vítězství ve velké vlastenecké válce 1941–1945
Leninův řád
VDNKh silver medal
… více na Wikidatech
Děti Jekatěrina Nikolajevna Amosova
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mykola Mychajlovyč Amosov (ukrajinsky Мико́ла Миха́йлович Амо́сов, rusky Николай Михайлович Амосов; 19. prosince 1913, Olchovo12. prosince 2002, Kyjev)[1] byl sovětský a ukrajinský (rosyjskoho původu) lékař, chirurg, vynálezce a spisovatel. Byl jedním z nejznámějších lékařů v historii Sovětského svazu. Jeden ze zakladatelů tamní plicní a srdeční chirurgie.

V roce 2008 obsadil v anketě Velcí Ukrajinci druhé místo. Byl nositelem řady vyznamenání: titulu hrdina socialistické práce, Leninova řádu, Řádu rudé hvězdy, Řádu říjnové revoluce, Řádu vlastenecké války, Státní ceny.

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v malé vesničce Olchovo poblíž města Čerepovec. Matka byla porodní asistentka. Otec je opustil v roce 1914, kdy odešel do války a zpět k rodině se již nevrátil. [2] Od dvanácti let chodil do školy v Čerepovci, potom pokračoval na strojní průmyslovce. Od roku 1932 pracoval v Archangelsku jako elektrikář na pile. V roce 1934 se oženil s Galinou Sobolevovou a téhož roku zemřela jeho matka. V letech 1935–1939 absolvoval studium na lékařské fakultě v Archangelsku, které zakončil s vyznamenáním. Současně dálkově studoval polytechniku v Moskvě a roku 1940 získal inženýrský titul. Během druhé světové války sloužil jako chirurg v mobilní polní nemocnici.[2] V roce 1944 se podruhé oženil, vzal si zdravotní sestru Lydii Denisenkovou, která se později stala lékařkou.

V letech 1947–1952 pracoval v oblastní nemocnici v Brjansku, stal se primářem chirurgického oddělení a současně vyučoval na střední zdravotnické škole. V roce 1952 se přestěhoval do Kyjeva, kde mu bylo nabídnuto místo vedoucího kliniky hrudní chirurgie v Institutu tuberkulózy a hrudní chirurgie. V březnu 1953 obhájil doktorskou disertační práci. Během let provedl stovky složitých operací srdce. Vyvinul nové metody operace plic i srdce, v roce 1963 provedl první výměnu srdeční chlopně v Sovětském svazu. Vytvořil a voperoval protitrombotickou protézu do srdeční chlopně, sestrojil též originální zařízení umělého krevního oběhu. V letech 1955–1970 byl vedoucím oddělení hrudní chirurgie v Ústavu pro pokročilá lékařská studia.

V šedesátých letech 20. století se léčil na tuberkulózu v sanatoriu Starý Krym a po uzdravení tam zřídil plicní chirurgické oddělení. Pravidelně se tam na několik měsíců v roce vracel, aby operoval pacienty s tuberkulózou.

V roce 1968 byl jmenován zástupcem ředitele pro vědu v Kyjevském výzkumném ústavu tuberkulózy a hrudní chirurgie. Od roku 1983 byl ředitelem Ústavu kardiovaskulární chirurgie. Operovat přestal v 79 letech.

Postupem času se jeho vědecký zájem rozšířil na další oblasti. Byl autorem systematického přístupu ke zdraví („metoda limitů a zatížení“), přispíval do diskuzí o otázkách gerontologie, umělé inteligence, kybernetiky a racionálního plánování společenského života. Byl autorem téměř 400 vědeckých publikací a 19 vědeckých monografií. Byl i úspěšným spisovatelem, jeho knihy úvah byly v SSSR bestsellerem.

Zdůrazňoval odpovědnost každého jednotlivce za své zdraví. Sám byl příkladem zdravého životního stylu: sportoval, dodržoval zásady zdravého stravování, hlídal si svou tělesnou hmotnost. [2] [3]

Byl uznávaným lékařem, respektovanou osobností, členem Akademie lékařských věd SSSR a nositelem řady vyznamenání.

Zemřel na infarkt 12. prosince 2002 ve věku 89 let.

Knihy pro širokou veřejnost[editovat | editovat zdroj]

Stamps of Ukraine, 2013-62.jpg
  • 1964 – Мысли и сердце (Myšlenky a srdce)
  • 1965 – Записки из будущего (Poznámky z budoucnosti)
  • 1975 – ППГ 2266 (PPG 2266)
  • 1977 – Раздумья о здоровье (Úvahy o zdraví)
  • 1979 – Здоровье и счастье ребенка (Zdraví a štěstí dítěte)
  • 1983 – Книга о счастье и несчастьях (Kniha o štěstí a neštěstí)
  • 1996 – Преодоление старости (Vyrovnávání se s věkem)
  • 1997 – Моя система здоровья (Můj systém zdraví)
  • 1998 – Голоса времен (Hlas času)
  • 2000 – Размышления (Úvahy)
  • 2002 – Энциклопедия Амосова (Amosovova encyklopedie)
  • 2003 – Мое мировоззрение (Můj světový názor)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Амосов, Николай Михайлович na ruské Wikipedii.

  1. М. Б. Мирский. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-06-20]. Heslo АМО́СОВ. Dostupné online. (rusky) 
  2. a b c CODR, Milan; ČERNÝ, Jiří. Přemožitelé času sv. 19. Praha: Mazinátrodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Nikolaj Michajlovič Amosov, s. 46-50. 
  3. H, Milada. primanatura.cz [online]. 2019-09-08 [cit. 2020-07-24]. Dostupné online. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]