Morgenröthe-Rautenkranz

Morgenröthe-Rautenkranz ;
	Rautenkranz
	; znak
Poloha
Souřadnice	50°27′ s. š., 12°31′ v. d.
Nadmořská výška	713 m n. m.
Časové pásmo	UTC +1
Stát	Německo
Spolková země	Sasko
Zemský okres	Fojtsko
Správní společenství	Muldenhammer
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	30,0 km²
Počet obyvatel	893 (2014)
Hustota zalidnění	29,7 obyv./km²
Správa
Status	obec
Telefonní předvolba	037465
PSČ	08262
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Morgenröthe-Rautenkranz je část saské obce Muldenhammer a státem uznané letovisko v zemském okrese Fojtsko, v přírodním parku Erzgebirge-Vogtland.

Poloha

Morgenröthe-Rautenkranz se nachází severovýchodně od Klingenthalu, jižně od Cvikova a jihozápadně od Aue v hřebenové oblasti Krušných hor. Okres zahrnuje obce Morgenröthe a Sachsengrund v údolí řeky Velká Pyra (Große Pyra), a obce Rautenkranz a Muldenhammer při ústí Velké Pyry do Cvikovské Muldy

Podnebí

Klima je chladnější s vyšším objemem srážek. Siegfried Sieber ve své knize „Die Bergbaulandschaft von Schneeberg und Eibenstock“ z roku 1967 uvádí průměrný roční úhrn srážek naměřený v letech 1901–1950 v nadmořské výšce 625 m n. m. 1072 milimetrů (Lipsko 545 milimetrů). Měsíční maximum je v červenci se 139 milimetry (Lipsko 78 milimetrů). V obci je dlouhodobě umístěna meteorologická měřicí stanice. Protože se obec nachází v údolí, často poskytuje krajní hodnoty, například rekordní minusové teploty v noci, následnované poměrně vysokými denními teplotami. V lednu 2009 zde byla naměřena nejnižší teplota v Německu: minus 31 stupňů na začátku ledna 2009,^[2] nebo minus 24,6 stupňů v lednu 2010 a minus 24,2 stupňů v lednu 2017.

Znak

Stříbrný oválný štít lemovaný zeleným routovým věncem; v patě štítu vycházející červené slunce, nad nímž jsou umístěna zkřížená hornická kladiva, doplněná hutnickou odpichovací vidlicí.

Historie

Oba revíry Morgenröthe a Rautenkranz vznikly z hamrů, přičemž v Morgenröthe existoval starší stejnojmenný cínový důl.

Morgenröthe

Část Morgenröthe (cca 660 m n. m.) je starší částí obce na toku Velké Pyry. Počátky osídlení sahají k cínovým dolům na Velké Pyře, jež byly nazývány Morgenröthe, které kolem roku 1615 zakoupil Georg Pflugk starší (1569–1621), pán z Postersteinu, pocházející z Auerbachu. Když Georg Pflugk hodlal tento důl na vlastní náklady značně rozšířit a mimo jiné postavit nový cechovní dům a puchýrnu s mlýnem, obdržel 8. dubna 1618 od saského kurfiřta Jana Jiřího I. příslušné privilegium a vymezený revír,^[3] což položilo základ obce.

Pflugkův cínový důl v Morgenröthe získala manželka Hanse Rüdigera von Feilitzsch auf Treuen, od kterého jej koupil Hans Hutschenreuther z Blauenthalu. Ten 15. července 1652 získal od saského kurfiřta Johanna Georga I. privilegium na stavbu hamru. V roce 1658 přešla stavba na Caspara Witticha z Wittigsthalu, kterému vévoda Moritz von Sachsen-Zeitz 1. prosince 1661 obnovil privilegium z roku 1652. Do roku 1798 změnil hamr celkem desetkrát majitele. V tomto roce připadl lipskému obchodníkovi Gottlobu Emanuelu Lattermannovi, který pověřil vedením hamru Morgenröth svého 22letého syna Heinricha Ludwiga Lattermanna.

Ještě v roce 1791 byla oblast pod ústím řeky Steinbächel v časopise Sächsische Meilenblätter označována jako „Zinn Wiese“ (Cínová louka).

V roce 1810 přešel do vlastnictví Lattermannů hamr Rautenkranzer, a o několik let později, v roce 1835, hamr Tannenbergsthaler.

V roce 1799 byla v Morgenröthe postavena nová vysoká pec, která byla spuštěna v červnu 1799 a fungovala až do roku 1820. Dne 30. dubna 1819 obdrželi majitelé koncesi „na stavbu vysoké pece a zřízení válcovny plechu a dalších železářských zařízení“. Tato pec, postavená v roce 1820 a v provozu až do roku 1874, je v Morgenröthe k vidění dodnes. Ve své době patřila k největším svého druhu v Sasku. Je jednou z mála dochovaných historických vysokých pecí v nových spolkových zemích. Srovnatelná zařízení se nacházejí pouze ve Schmalzgrube (dochovaná vysoká pec z roku 1659), Brausensteinu (dochovaná vysoká pec z roku 1693), Peitzu (dochovaná vysoká pec z roku 1809) a Schmalkaldenu (Neue Hütte; dochovaná vysoká pec z roku 1835).

Dne 24. července 1879 byla velká část železárny zničena požárem a poté znovu postavena. Od této doby se kuplovna používala k odlévání šedé litiny a zvonů.

Morgenröthe se proslavil výrobou různých druhů lisů a kostelních zvonů značky „Schilling & Lattermann“, které se v tomto tichém údolí Zwickauer Mulde odlévaly v letech 1918 až 1966. Slévárna zvonů Schilling v Apoldě zajišťovala výpočty a odlévání prováděla firma Lattermann ve speciální slitině (Klanghartguss-Klanghalbstahl) ve staré licí hale. Největší zvony vyrobené v Morgenröthe se nacházejí v rižské katedrále a v kostele Všech svatých. Byly vyrobeny v letech 1926–27, každý váží 8,5 tuny, mají průměr 2,5 m a jsou 3 m vysoké.

Lattermannův podnik byl vyvlastněn v roce 1946. Výroba pokračovala až do požáru 30. listopadu 1968, po kterém však již továrna nebyla obnovena.

V době NDR se v Morgenröthe nacházel rekreační dům německých říšských drah.

Koncem prosince 1990 poskytl jednatel společnosti Geophysik GmbH Leipzig Ulrich Stötzner deníku Die Welt dosud utajovanou informaci, že v obci Morgenröthe-Rautenkranz je, v důsledku dřívější těžby uranové rudy v okolí, zvýšená radioaktivita.^[4]

Rautenkranz

Obec Rautenkranz vznikla z hamru, o jehož stavbu požádal v roce 1679 směnový mistr Elias Steiniger. Stejně jako v případě Morgenröthe zde však zřejmě existovalo hornické osídlení již o několik desetiletí dříve. Zakladatel obce Elias Steiniger si název vypůjčil od routové koruny ze saského erbu.^[5] Název obce je někdy mylně spojován se žluťuchou orlíčkolistou (Akelei-Wiesenraute), kterou lze v okolí také nalézt.

Sloučení

Morgenröthe a Rautenkranz byly v roce 1852 sloučeny do jedné obce. Hohehaus, Sackhaus, Muldenhammer a Sachsengrund byly připojeny v roce 1939. Dne 1. října 2009 se Morgenröthe-Rautenkranz a sousední obce Hammerbrücke a Tannenbergsthal sloučily do nové jednotné obce Muldenhammer.

Bašta SAPD

Morgenröthe-Rautenkranz bylo jediné místo ve Výmarské republice, kde se levicové Socialistické dělnické straně Německa (SAPD), založené v roce 1931, podařilo dosáhnout absolutní většiny; v komunálních volbách 13. listopadu 1932 získala 8 ze 13 mandátů.

Doprava

Přes Rautenkranz vede spolková silnice 283.

Z Morgenröthe-Rautenkranz jezdí do Schönecku, Muldenbergu a Tannenbergsthalu každé dvě hodiny linka 22 TaktBus dopravního sdružení Vogtland. V Jägersgrünu můžete přestoupit na linku PlusBus 20 do Klingenthalu a na linku TaktBus 23 do Falkensteinu.

Železniční trať Chemnitz-Adorf (trať CA), která vede přes Rautenkranz, byla otevřena v roce 1875. Výstavbou přehrady Eibenstock byla tato trať přerušena a 27. září 1975 byl ukončen nepřetržitý provoz. Na zbývajícím úseku trati CA Muldenberg-Schönheide Süd (Wilzschhaus)-Schönheide Ost byla v letech 1979 až 1982 po částech ukončena osobní doprava a v roce 1996 nákladní doprava. Po modernizaci bodového spojení v Muldenbergu na konci 90. let již trať nemá žádné spojení se zbytkem sítě DB a je takříkajíc ostrovní tratí. Od roku 2008 provozuje rozvojové sdružení turistickou a výletní dopravu s motorovým vozem mezi Schönheide Süd a Hammerbrücke.

Obec leží na dálkové cyklotrase Euregio Egrensis a dálkové turistické trase Eisenach-Budapešť.

Pamětihodnosti

Expozice s tématem vesmíru a vystaveným letounem MiG-21
4,5 metru vysoká stéla na památku prvního letu německého kosmonauta do vesmíru v roce 1978, Sigmunda Jähna, rodáka z Rautenkranzu
Místní historický salón
Klasicistní farní kostel postavený v letech 1838–1842
Vysoká pec bývalé slévárny

Osobnosti

Morgenröthe

Heinrich Ludwig Lattermann (1776–1839), kovář a politik
Hermann Lattermann (1809–1867), kovář a politik
Gottfried Lattermann (1879–1950), kovář a lidový básník
Carl Friedrich Zimmermann (1817–1898), vynálezce, autor německé koncertiny

Rautenkranz

Alwin Gerisch (1857–1922), předseda SPD
Sigmund Jähn (1937–2019), první německý kosmonaut

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Morgenröthe-Rautenkranz na německé Wikipedii.

↑ GeoNames. 2005. Dostupné online.
↑ Online-Ausgabe der Sächsischen Zeitung (9. Januar 2009). www.sz-online.de [online]. [cit. 2024-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-31.
↑ Listina z 8. dubna 1618 v Saském státním archivu
↑ Radioaktivität in Sachsen seit Jahren bekannt. Morgenröthe-Rautenkranz bis in den Ortskern verseucht. In: Freie Presse vom 28. Dezember 1990.
↑ Ernst Eichler, Hans Walther (Hrsg.): Historisches Ortsnamenbuch von Sachsen, Band II. Berlin 2001, ISBN 3-05-003728-8, S. 262.

Literatura

Margarete Schattner, Karlheinz Paul, Konrad Stahl: Festschrift zum 350-jährigen Ortsjubiläum der Gemeinde Morgenröthe-Rautenkranz. Gemeindeverwaltung, Morgenröthe-Rautenkranz 2002.

Související články

Zemský okres Fojtsko

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Morgenröthe-Rautenkranz na Wikimedia Commons
Morgenröthe-Rautenkranzv Historickém adresáři saských měst
Morgenröthe v Historickém adresáři saských měst
Rautenkranz v Historickém adresáři saských měst

[2759a670fd4f5caf053d7cf9948eded9b671a1d0-1] GeoNames. 2005. Dostupné online.

[2] Online-Ausgabe der Sächsischen Zeitung (9. Januar 2009). www.sz-online.de [online]. [cit. 2024-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-31.

[3] Listina z 8. dubna 1618 v Saském státním archivu

[4] Radioaktivität in Sachsen seit Jahren bekannt. Morgenröthe-Rautenkranz bis in den Ortskern verseucht. In: Freie Presse vom 28. Dezember 1990.

[5] Ernst Eichler, Hans Walther (Hrsg.): Historisches Ortsnamenbuch von Sachsen, Band II. Berlin 2001, ISBN 3-05-003728-8, S. 262.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]