Mistrovství Evropy v boxu 1977

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

XXII. Mistrovství Evropy v boxu proběhlo na zimním stadionu v Halle, Německá demokratická republika ve dnech 28. května až 5. června 1977. Organizátorem turnaje mistrovství Evropy byla Evropská amatérská boxerská asociace (EABA), v jejímž čele stál Nizozemec Johannes Hofmann.

Informace a program turnaje[editovat | editovat zdroj]

Turnaj mistrovství Evropy v amatérském (olympijském) boxu začal v sobotu 28. května losováním pavouku jednotlivých váhových kategorií. Pavouk se losoval dvakrát, kvůli reprezentantům Norska, kteří se do turnaje mistrovství Evropy přihlásili v průběhu prvního losování. Losování nedopadlo pro československé boxery dobře, mimo Svatopluka Žáčka, který měl v prvním kole volný los a ve čtvrtfinále ho čekal přijatelný soupeř z výkonnostně slabší evropské země.

Mezi hlavní favority se řadili boxeři ze Sovětského svazu, Německé demokratické republiky, Polska a Rumunska. Československo procházelo v polovině sedmdesátých let výsledkovou krizí, která gradovala neúčastí jediného boxera na olympijských hrách v Montréalu v roce 1976. Země mimo východní blok tradičně zastupovali ani ne dvacetiletí boxeři, kteří amatérské turnaje v boxu brali jako vstupenku mezi profesionály.

Na mistrovství Evropy startovalo celkem 146 boxerů z 27 zemí. Všech jedenáct váhových kategorii obsadily reprezentace Německé demokratické republiky, Polska a Rumunska. Sovětský svaz nastoupil nakonec v 10 lidech. V lehké váze do 60 kg nenastoupil ze zdravotních důvodů Vasilij Solomin.

Souboje v ringu začaly úderem patnácté hodiny na zimním stadionu v Halle v neděli 29. května a končily finálovými boji v neděli 5. června.

  • NED - 29.05.1977 - vyřazovací boje
  • PON - 30.05.1977 - vyřazovací boje
  • ÚTE - 31.05.1977 - vyřazovací boje
  • STŘ - 01.06.1977 - vyřazovací boje
  • ČTV - 02.06.1977 - vyřazovací boje
  • PÁT - 03.06.1977 - vyřazovací boje
  • SOB - 04.06.1977 - volný den
  • NED - 05.06.1977 - finále všech váhových kategorií

Československá stopa[editovat | editovat zdroj]

Nominace na mistovství Evropy v Halle byla oznámena po republikovém mistrovství v Karlových Varech. Původní šestici nominovaných doplnil před začátkem mistrovství Evropy dříve zraněný Ladislav Resl. Rereprezentace se připravovala v Teplýšovicích na Benešovsku pod vedením Josefa Malíka a Tibora Löwa.

Pro všech sedm československých reprezentantů šlo o premiéru na velké sportovní akci a výsledky z posledních let nedávaly naděje k finálové účasti. Překvapením bylo vítězství Václava Horňáka nad domácím reprezentantem Dietmarem Geilichem a výborný výkon a vítězství Tibora Stojky nad Italem Carlo Russollilem. Velmi dobrými výkony se prezentovali i Ladislav Konečný a Rostislav Osička, jejichž nasazení však na favorizované soupeře z Polska a Rumunska nestačilo. Nejlepším československým boxerem byl podle novin Československý sport Miroslav Pavlov, jehož výkon ve druhém kole proti olympijskému vítězi Jerzy Rybickému patřil k příslibům československého boxu do budoucna. Jedinou medaili přivezl Svatopluk Žáček, jemuž stačilo zvítězit v jednom zápase nad Rakušanem Erwinem Pucherem, v semifinále však prohrál před časovým limitem s domácím Berndem Wittenburgem.

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

podrobné výsledky

Zlato Stříbro Bronz
 -48 kg   Polsko Henryk Średnicki (POL)   Bulharsko Georgi Georgiev (BUL)   Sovětský svaz Anatolij Kljujev (URS)(RUS) 
 Irsko Philippe Sutcliffe (IRL)
 -51 kg   Polsko Leszek Błażyński (POL)   Sovětský svaz Oleksandr Tkačenko (URS)(UKR)   Turecko Nuri Eroğlu (TUR) 
 Bulharsko Plamen Kamburov (BUL)
 -54 kg   Východní Německo Stefan Förster (GDR)   Rumunsko Todor Dinu (ROU)   Západní Německo Manfred König (FRG) 
 Bulharsko Dimitar Pechlivanov (BUL)
 -57 kg   Východní Německo Richard Nowakowski (GDR)   Polsko Roman Gotfryd (POL)   Sovětský svaz Viktor Rybakov (URS)(RUS) 
 Rumunsko Titi Tudor (ROU)
 -60 kg   Jugoslávie Ace Rusevski (YUG)(MKD)   Východní Německo Christian Zornow (GDR)   Francie Abdel Kerzazi (FRA) 
 Západní Německo René Weller (FRG)
 -63,5 kg   Polsko Bogdan Gajda (POL)   Východní Německo Ulrich Beyer (GDR)   Jugoslávie Mehmet Bogujevci (YUG)(KOS) 
 Rumunsko Calistrat Cuţov (ROU)
 -67 kg   Sovětský svaz Valerij Limasov (URS)(RUS)   Východní Německo Karl-Heinz Krüger (GDR)   Rumunsko Vasile Cicu (ROU) 
 Bulharsko Plamen Jankov (BUL)
 -71 kg   Sovětský svaz Viktor Savčenko (URS)(UKR)   Západní Německo Markus Intlekofer (FRG)   Finsko Kalevi Marjamaa (FIN) 
 Polsko Jerzy Rybicki (POL)
 -75 kg   Sovětský svaz Leonid Šapošnykov (URS)(UKR)   Východní Německo Bernd Wittenburg (GDR)   Československo Svatopluk Žáček (TCH)(CZE) 
 Bulharsko Ilijan Angelov (BUL)
 -81 kg   Sovětský svaz Davit Kvačadze (URS)(GEO)   Východní Německo Ottomar Sachse (GDR)   Finsko Rauno Pellikainen (FIN) 
 Rumunsko János Győrffy (ROU)
 +81 kg   Sovětský svaz Jevgenij Gorstkov (URS)(RUS)   Východní Německo Jürgen Fanghänel (GDR)   Rumunsko Mircea Șimon (ROU) 
 Bulharsko Atanas Suvandžiev (BUL)

Dozvuky mistrovství Evropy[editovat | editovat zdroj]

Turnaj se z organizátorského hlediska vydařil. Medaili získalo celkem 12 zemí s převahou Sovětského svazu a domácí Německé demokratické republiky. Československo patřilo ze zemí východního bloku společně s Maďarskem k horším. Hlavní důvod byl spatřován v opomíjení nových tréninkových metod, které razily trend větší fyzické zdatnosti sportovce. Boxer má mít mimo dobrých nohou i silný úder a v tomto směru českoslovenští reprezentanti na své soupeře z východního bloku ztráceli. Reprezentační trenér Josef Malík spatřoval hlavní problém v trénovanosti v jednotlivých oddílech, kde na pořádný trénink není čas a krátké reprezentační srazy v Teplýšovicích nedokáží fyzické manko dohnat. Z oddílů se ještě donedávna ozývalo, že boxer sílu nepotřebuje, není přece vzpěrač a že také nemusí běhat, protože není atlet.

Tyto slova byla vyslyšena na zasedání prosincovém ČÚV ČSTV, kde předseda boxerského svazu František Salák přišel s návrhem, že vybraní boxeři zařazeni do olympijské přípravy nesmí startovat v lize a na přeborech za své oddíly. Nabitý program ligových zápasů a přeborů totiž bránil svědomitější fyzické přípravě reprezentantů.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V článku byly použity informace novináře Oldřicha Hájka z dějiště mistrovství Evropy, které publikovaly noviny Československý sport na přelomu květen/červen 1977.