Mir Sultan Khan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mir Sultan Khan
Mir-sultan-khan-9bd870fc-ef0f-4ed4-af7a-b7758a9ae33-resize-750.jpg
Narození1905
Sargodha
Úmrtí25. dubna 1966 (ve věku 60–61 let)
Sargodha
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Malik Mir Sultan Khan (190525. dubna 1966) byl nejsilnějším asijským šachovým mistrem své doby. Spolu s plukovníkem Umarem Hayatem Khanem odcestoval z britské Indie do Británie, kde porážel tehdejší mistry. V mezinárodní šachové kariéře kratší než pět let (1929–1933) vyhrál celkem tři šachové britské šampionáty ze čtyř (1929, 1932, 1933). Jeho výsledky byly takové, že jej zařadily mezi 10 nejlepších hráčů světa. Sir Umar ho poté přivedl zpět do vlasti, kde přestal hrát šachy a vrátil se ke svému skromnému životu.

Byť byl jedním z nejlepších hráčů počátků 30. let 20. století, FIDE mu ale nikdy neudělila žádný šachových titul (velmistr nebo mezinárodní mistr).

Šachová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Sultan Khan se narodil v Mittha Tawaně v britské Indii, kde se v devíti letech od svého otce naučil hrát indické šachy, které mají oproti běžným šachům upravena některá pravidla. Již ve věku 21 let byl považován za nejsilnějšího hráče v Paňdžábu. V té době ho Sir Umar vzal do své domácnosti s myšlenkou naučit ho evropskou verzi šachů a představit jej evropským šachovým mistrům. V roce 1928 vyhrál šachový indický šampionát, když osmkrát vyhrál, jednou remizoval a ani jednou neprohrál.[1]

Na jaře 1929 jej sir Umar vzal do Londýna, kde byl pro jeho prospěch uspořádán tréninkový turnaj.[2][3] Kvůli jeho nezkušenosti a nedostatku teoretických znalostí si vedl špatně, protože společně s H. G. Condem skončil za pány Williamem Winterem a Frederickem Yatesem poslední. Po turnaji s ním Winter a Yates trénovali, aby byl Mir Sultan Khan připraven na britský šachový šampionát, který se konal v létě téhož roku. K překvapení všech vyhrál.[4] Brzy poté se se sirem Umarem vrátil do Indie.[2][3]

V květnu 1930 se vrátil do Evropy a tehdy začala jeho mezinárodní šachová kariéra, která zahrnovala vítězství nad mnoha z předních světových hráčů. Jeho nejlepší výsledky byly druhém místa za Saviellym Tartakowerem v Liège 1930; třetí v Hastingsu 1930/31 (+5 −2 =2) za budoucím mistrem světa Maxem Euwem a bývalým mistrem světa José Raúlem Capablancou; čtvrtý na stejném turnaji o rok později; čtvrtý v Bernu 1932 (+10 −3 =2); a sdílené třetí místo s Isaacem Kashdanem v Londýně 1932, za mistrem světa Alexanderem Aljechinem a Salo Flohrem. V letech 1932 a 1933 opět vyhrál Britský šachový šampionát.[5] V zápase v roce 1931 těsně porazil Tartakowera (+4 −3 =5), v roce 1932 pak těsně prohrál se Salo Flohrem (+1 −2 =3).

Celkem třikrát Anglii reprezentoval na šachových olympiádách, vždy na první šachovnici. V Hamburku 1930 stále neexistovalo pravidlo, že týmy musí umístit svého nejlepšího hráče na první desku a některé týmy, které nebyly přesvědčené o jeho šachové síle, proti němu nechali hrát druhého, či dokonce třetího svého nejlepšího hráče.[6] Devětkrát vyhrál, čtyři partie skončily remízou a čtyři prohrál (úspěšnost 64,7 %).[7][8] V Praze 1931 čelil oproti Hamburku mnohem silnějším hráčům.[9] Výsledky měl však vynikající: připsal si osm vítězství, sedm remíz a dvě porážky (úspěšnost 67,6 %).[10] Tehdy na tomto turnaji dokázal porazit Salo Flohra a Akibu Rubinsteina, remizoval pak například s Aljechinem, Kashdanem, Ernstem Grünfeldem, Gideonem Ståhlbergem či Jefimem Bogoljubovem. Ve Folkestone 1933 měl svůj nejhorší výsledek, vyhrál čtyři hry, zremizoval šest a čtyři prohrál.[11][12] Mezi jeho oponenty tehdy patřili opět hráči světové špičky, jako Aljechin, Flohr, Kashdan, Tartakower, Grünfeld, Ståhlberg a například Lajos Steiner.[13]

Napsal o něm i Reuben Fine.[14] V prosinci 1933 ho sir Umar vzal zpět do Indie.[2][15] V roce 1935 vyhrál zápas proti V. K. Khadilkarovi, když z deseti partií jen jedna skončila remízou.[16]

Pozdější život[editovat | editovat zdroj]

Miss Fatima, také šachistka a služebnice sira Umara řekla, že Sultan Khan se po svém návratu do Indie cítil, jako by byl propuštěn z vězení.[17] Ve vlhkém anglickém klimatu byl neustále postihován malárií, nachlazením, chřipkou a krční infekcí.[3][16][18] Sir Umar zemřel v roce 1944 a zanechal Sultanovi Khanovi malou usedlost, kde žil po zbytek svého života. Ather Sultan, jeho nejstarší syn řekl, že své děti šachy učit nebude a řekl jim, že by se svým životem měly dělat něco užitečnějšího.[19]

Zemřel dne 25. dubna 1966 v rodném okresu ve městě Sargodha na tuberkulózu.[3][16][20]

Šachová síla[editovat | editovat zdroj]

Ve své krátké, ale oslnivé kariéře, se Sultan Khan dostal na vrchol šachového světa. Podle výpočtu Arpada Ela byla Sultan Khanova výkonnost během jeho pětiletého vrcholu ekvivalentní hodnocení Elo 2530.[21]

V roce 1950, kdy FIDE poprvé udělila tituly mezinárodního velmistra a mistra, Sultan Khan již 15 let nehrál. Přestože FIDE některým hráčům v šachovém důchodu (například Akiba Rubinstein či Carlos Torre) tyto tituly udělila, Khan nikdy žádný titul od FIDE neobrdžel.[22][23]

Některé partie[editovat | editovat zdroj]

Ukázka algebraické šachové notace Tento článek používá k popisu tahů šachovou notaci.
  • Pravděpodobně jeho nejslavnější hrou je vítězství jako bílý proti Capablancovi v Hastingsu 1930/31:
    1. Jf3 Jf6 2.d4 b6 3.c4 Sb7 4. Jc3 e6 5.a3 d5 6.cxd5 exd5 7. Sg5 Se7 8.e3 0-0 9. Sd3 Je4 10. Sf4 Jd7 11. Dc2 f5 12. Jb5 Sd6 13. Jxd6 cxd6 14.h4 Vc8 15. Db3 De7 16. Jd2 Jdf6 17. Jxe4 fxe4 18. Se2 Vc6 19.g4 Vfc8 20.g5 Je8 21. Sg4 Vc1+ 22. Kd2 V8c2+ 23. Dxc2 Vxc2+ 24. Kxc2 Dc7+ 25. Kd2 Dc4 26. Se2 Db3 27. Vab1 Kf7 28. Vhc1 Ke7 29. Vc3 Da4 30.b4 Dd7 31. Vbc1 a6 32. Vg1 Da4 33. Vgc1 Dd7 34. h5 Kd8 35. V1c2 Dh3 36. Kc1 Dh4 37. Kb2 Dh3 38. Vc1 Dh4 39. V3c2 Dh3 40. a4 Dh4 41. Ka3 Dh3 42. Sg3 Df5 43. Sh4 g6 44.h6 Dd7 45.b5 a5 46. Sg3 Df5 47. Sf4 Dh3 48. Kb2 Dg2 49. Kb1 Dh3 50. Ka1 Dg2 51. Kb2 Dh3 52. Rg1 Sc8 53. Vc6 Dh4 54. Vgc1 Sg4 55. Sf1 Dh5 56. Ve1 Dh1 57. Vec1 Dh5 58. Kc3 Dh4 59. Sg3 Dxg5 60. Kd2 Dh5 61. Vxb6 Ke7 62. Vb7+ Ke6 63.b6 Jf6 64. Sb5 Dh3 65. Vb8 1–0 černý se vzdal.[24]
  • Liège 1930 – výhra černými proti rusko-belgickému hráči Victorovi Soultanbeieffovi:
    1.d4 Jf6 2. Jf3 b6 3.c4 e6 4.g3 Sb7 5. Sg2 Sb4+ 6. Sd2 Sxd2+ 7. Jbxd2 0-0 8. 0-0 c5 9. Dc2 Jc6 10.dxc5 bxc5 11.e4 Dc7 12. Vfe1 d6 13. Vac1 h6 14.a3 Jd7 15. Dc3 a5 16. Jh4 g5 17. De3 Dd8 18. Jhf3 De7 19.h3 Vab8 20.b3 Sa8 21. Jb1 Jde5 22.a4 Jxf3+ 23. Sxf3 Jd4 24. Sd1 f5 25.exf5 Vxf5 26. Vc3 Vbf8 27. Vf1 Vf3! 28. Sxf3 Vxf3 0–1 bílý se vzdal.[25]
  • V této partii z Liège 1930 se dlouhodobý americký šampion Frank Marshall jako černý pokouší přidat Sultana Khana do svého dlouhého seznamu poražených, ale Sultan Khan se jednoduše brání.[26] Jeho životopisec tuto partii označuje slovy „nádherný příklad sebeovládání pod tlakem“:[27]
    1. e4 e5 2. d4 exd4 3. Dxd4 Jc6 4. De3 Jf6 5. Jc3 Se7 Coles píše: „Nevědomky si vybral jeden z nejnebezpečnějších zahájení proti mistrovi s výbornou schopností otevřených zahájení, a jak bude vidět, Marshall je psychologicky neschopný odolat pokusu brilantně zvítězit proti tomuto nezkušenému soupeři.“[28] 6. Sd2 d5 7. exd5 Jxd5 8. Jxd5 Dxd5 9. Je2 Sg4 10. Jf4 Dd7 11. f3 0-0-0 12. 0-0-0 (vyhýbá se komplikacím po případném 12.fxg4 Bh4+) 12... Vhe8?? Marshall trvá na obětování, místo aby ustoupil se střelcem. 13. fxg4 Sb4 14. Df2! nehraje 14. Db3??, protože Dxd2+! 15. Vxd2 Ve1+ a mat v následujícím tahu. 14... Sc5 15. Df3! umožňuje královně jít na d1, pokud by černý znovu dámu obětoval. 15... Ve3 16. Dd5! nikoliv hrubá chyba 16. Sxe3?? pro Sxe3+ a černý by byl vyhraný.
    Po 16... Dxd5 17. Jxd5 Vxd5 18. Sc4! by měl bílý kvalitu navíc. 16... De7 17. Df5+ Kb8 18. Jd3 Vdxd3 „Stejné jako rezignace.“ 19. Sxd3 Jd4 20. Dxh7 a6 21. Sxe3 Dxe3+ 22. Kb1 Jc6 23. De4 Dh6 24. c3 Sd6 25. h4 Je5 26. Sc2 De6 1–0 černý prohrál na čas.[27]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mir Sultan Khan na anglické Wikipedii.

  1. Anne Sunnucks, The Encyclopaedia of Chess, St. Martin's Press, 1970, s. 443.
  2. a b c David Hooper and Kenneth Whyld, The Oxford Companion to Chess (2. vyd, 1992), Oxford University Press, s. 402. ISBN 0-19-866164-9.
  3. a b c d Sunnucks, s. 444.
  4. Philip W. Sergeant, A Century of British Chess, David McKay, 1934, s. 278–79, 331–32.
  5. Sergeant, s. 279–81, 331.
  6. Coles, s. 42–43.
  7. Árpád Földeák, Chess Olympiads 1927–1968, Dover Publications, 1979, s. 50. ISBN 0-486-23733-8.
  8. Coles, s. 18.
  9. Coles, s. 67.
  10. Földeák, p. 72.
  11. Földeák, s. 92.
  12. Coles, s. 18, 120.
  13. Coles, s. 120.
  14. Reuben Fine, Lessons From My Games, New York, 1958, s. 24–25, citováno v Edward Winter, Sultan Khan (2003).
  15. Reuben Fine, The World's Great Chess Games, Dover, 1983, s. 181. ISBN 0-486-24512-8.
  16. a b c Coles, s. 11.
  17. Hooper & Whyld, s. 402–03.
  18. Coles, s. 8.
  19. Hooper & Whyld, p. 403.
  20. Jeremy Gaige, Chess Personalia: A Biobibliography, McFarland, 1987, s. 412. ISBN 0-7864-2353-6.
  21. Arpad E. Elo, The Rating of Chessplayers, Past and Present, Arco Publishing, 1978, s. 195.
  22. Elo, s. 65, 189, 195.
  23. Sunnucks, s. 462
  24. Dostupné online. 
  25. Dostupné online. 
  26. Dostupné online. 
  27. a b R. N. Coles, Mir Sultan Khan (2nd ed. 1977), British Chess Magazine, s. 52.
  28. Coles, p. 51.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]