Ming Jü-čen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ming Jü-čen
císař říše Velká Sia
Doba vlády 13621366
Éra vlády Tchien-tchung (天統) 1362–1366
Úplné jméno Ming Jü-čen (明玉珍)
Chrámové jméno Tchaj-cu (太祖)
Posmrtné jméno Čchin-wen čao-wu chuang-ti (钦文昭武皇帝)
Tituly král Lung-šu (隴蜀王, 1360–1362)
Narození 1331
Úmrtí 1366
Nástupce Ming Šeng
Potomci Ming Šeng
Rod Ming
Dynastie Sia
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ming Jü-čen (čínsky pchin-jinem Míng Yùzhēn, znaky 明玉珍; 13311366) byl jedním z vůdců povstání rudých turbanů. Narozen jako prostý poddaný, vypracoval se na generála říše Tchien-wan, přičemž vládl v S’-čchuanu. Po pádu tchienwanského režimu se roku 1362 prohlásil za císaře vlastní říše Sia, ale už o čtyři roky později zemřel. Trůn převzal jeho nedospělý syn, který formálně vládl pouze pět let – roku 1371 byla říše Sia dobyta říší Ming.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ming Jü-čen se narodil jako Min Žuej v chupejském okrese Suej.[1] Zprvu byl strážníkem u okresního úřadu. Později vedl místní domobranu proti rebelům z povstání rudých turbanů, ale po roce bojů, roku 1352, přešel na opačnou stranu. V armádě povstalecké říše Tchien-wan rychle postupoval.[1]

Roku 1357 v čele tchien-wanské flotily vyplul proti proudu Jang-c’-ťiang a dobyl S’-čchuan. I když zůstal nominálně loajální k Sü Šou-chuejovi až do jeho smrti roku 1360, fakticky v S’-čchuanu vládl nezávisle.[2]

Roku 1360 byla říše Tchien-wan, s výjimkou S’-čchuanu, dobyta říší Chan bývalého tchienwanského generála Čchen Jou-lianga. Ming Jü-čen se Čchenovi odmítl podrobit, prohlásil se nezávislým králem Lung-šu (隴蜀王, Lǒngshǔ​ wáng)[pozn. 1] a roku 1362 císařem říše Velká Sia. Používání symboliky lidového milenarismu (prohlásil se „Pánem světla“, Ming-ču) spojil s podporou konfucianismu,[3] získal tak důvěru lidu i podporu džentry.[4] Pokus o dobytí mongolského Jün-nanu neuspěl, poté se spokojil s vládnutím v S’-čchuanu.[1]

Ming Jü-čen zemřel po nemoci roku 1366 v 35 letech.[4] Na trůnu ho následoval devítiletý syn Ming Šeng.[1] Vláda říše Sia poté ztratila silné vedení a pouze pasivně čekala na vývoj událostí. Nakonec byl S’-čchuan roku 1371 bez větších problémů dobyt říší Ming.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Lung (, Lǒng) je zkratka pro Kan-su, Šu (, Shǔ) je označení pro S’-čchuan.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 明玉珍 na čínské Wikipedii.

  1. a b c d ROWE, William T. Crimson rain: seven centuries of violence in a Chinese county. Stanford: Stanford University Press, 2007. 437 s. ISBN 0804754969, 9780804754965. S. 51. (anglicky) 
  2. DREYER, Edward L. Military origins of Ming China. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243327. S. 65. (anglicky)
  3. FARMER, Edward L. Zhu Yuanzhang and early Ming legislation: the reordering of Chinese society following the era of Mongol rule. Leiden: Brill, 1995. 259 s. ISBN 9004103910, 9789004103917. S. 22. (anglicky) 
  4. a b c MOTE, Frederick W. The rise of the Ming dynasty 1330–1367. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243327. S. 42. (anglicky)