Ming Šeng

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ukázka čínského písma Tento článek obsahuje čínský text.
Bez správné podpory asijských znaků se Vám mohou namísto čínských znaků zobrazovat otazníky, obdélníčky nebo jiné zástupné symboly.
Ming Šeng
císař říše Velká Sia
Doba vlády 13661371
Éra vlády Kchaj-si (開熙, Počátek prosperity) 1367–1371
Úplné jméno Ming Šeng (明升)
Chrámové jméno nedostal
Posmrtné jméno nedostal
Narození 1356
Úmrtí ?
Pohřben
Rod Ming
Dynastie Sia

Ming Šeng (čínsky pchin-jinem Míng​ Shēng, znaky 明升​​; 1356–??) byl v letech 13661371 císařem říše Sia rozkládající se území čínského S’-čchuanu. Na trůn nastoupil po smrti svého otce Ming Jü-čena, jednoho z vůdců povstání rudých turbanů. Vzhledem k nízkému věku neměl reálný vliv na vládu. Roku 1371 byla říše Sia během sjednocování Číny dobyta říší Ming. Poté Ming Šeng žil obdařen čestnými tituly zprvu v Nankingu, později byl poslán do Koreje.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ming Šeng byl synem Ming Jü-čena, strážníka okresního úřadu ve středočínské provincii Chu-pej, který se přidal k povstání rudých turbanů proti vládě mongolské dynastie Jüan. Ming Jü-čen se zmocnil vlády nad S’-čchuanem, zprvu jako místodržící povstalecké říše Tchien-wan, od roku 1360 nezávisle jako král Lung-šu, o dva roky později se prohlásil císařem říše Sia. Roku 1366 v 35 letech zemřel.[1]

Po smrti Ming Jü-čena nastoupil na císařský trůn devítiletý Ming Šeng. V souladu s politikou jeho otce obdržel kromě císařské hodnosti i titul „Nižší pán světla“ (Siao ming-ču) odkazující k lidové víře ve spasitele – Maitréju.[2] Od nového roku 1367 vyhlásil éru „Počátek prosperity“ (Kchaj-si). Mladičký císař nebyl schopen řídit záležitosti státu, vláda říše Sia ztratila jednotu a nebyla schopna aktivně reagovat na situaci v Číně.[1] Ta se vyvíjela v neprospěch regionálních režimů. Ču Jüan-čang v čele království Wu, od počátku roku 1368 přejmenovaného na říši Ming, úspěšně obnovoval silnou centrální vládu v Číně, po desetiletí neexistující. Roku 1370 požádal vládu říše Sia o podrobení se, byl odmítnut.[3] Nastoupila mingská armáda, která během jara a léta 1371 S’-čchuan dobyla.[4]

Po skončení bojů dostal nyní již bývalý císař čestný titul a byl převezen do Nankingu. Roku 1372 byl poslán do Koreje. Zde v pohodlí žil on i jeho potomci, kteří byli osvobozeni od daní až do poloviny 17. století.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 明升 na čínské Wikipedii.

  1. a b MOTE, Frederick W. The rise of the Ming dynasty 1330–1367. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243327. S. 42. (anglicky)
  2. ROWE, William T. Crimson rain: seven centuries of violence in a Chinese county. Stanford: Stanford University Press, 2007. 437 s. ISBN 0804754969, 9780804754965. S. 51. (anglicky) 
  3. DREYER, Edward L. Early Ming China: A Political History. Stanford: Stanford University Press, 1982. 315 s. ISBN 0-8047-1105-4. S. 73. (anglicky) 
  4. LANGLOIS, JR., John D. The Hung-wu reign, 1368–1398. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243327. S. 125–127. (anglicky)
  5. FARMER, Edward L. Zhu Yuanzhang and early Ming legislation: the reordering of Chinese society following the era of Mongol rule. Leiden: Brill, 1995. 259 s. ISBN 9004103910, 9789004103917. S. 22. (anglicky)