Miloš Noll

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Miloš Noll
Miloš Noll v ateliéru
Miloš Noll v ateliéru
Narození 11. srpna 1926
Praha, Československo
Úmrtí 24. července 1998 (ve věku 71 let)
Praha, Československo
Povolání malíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miloš Noll (11. srpna 1926, Praha24. července 1998, Praha) byl malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a filmový scenárista.

Studium[editovat | editovat zdroj]

Miloš Noll studoval na Státní grafické škole v Praze, ve Škole umění ve Zlíně, v letech 19451950 na UMPRUM v Praze (ateliér prof. Josefa Kaplického). Už na zlínské škole se dostal do kontaktu se surrealismem, později v Praze se připojil ke spořilovské surrealistické skupině (Zbyněk Havlíček, Libor Fára, Zbyněk Sekal ad..) a hlásil se k tomuto odkazu trvale ve své volné tvorbě.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Všestrannost[editovat | editovat zdroj]

Po studiu se začal uplatňovat v různých oborech užitého umění: novinová kresba, karikatura, kreslený humor, scénografie, typografie, plakáty a ilustrace. Byl výtvarným redaktorem World Student News (vyd. Mezinár. Svaz studentstva), přispíval do Literárních novin (do r. 1968), začal soustavně pracovat jako výtvarník, scénograf, později i scenárista pro Čs. televizi.

Film[editovat | editovat zdroj]

Setkání a přátelství s režisérem Evaldem Schormem zahájilo jeho trvalejší spolupráci s filmem. Po několika krátkých televizních filmech natočili v roce 1966 podle společného scénáře v režii E. Schorma film „Gramo Von balet“, kombinující baletní projev s výtvarnou animací (Hlavní cena Arsfilmu v Kroměříži, Velká cena MIFED Milano a další mezinárodní uznání).

Z podobné spolupráce s režisérem Ladislavem Rychmanem vznikl pro Laternu magiku filmově-scénický balet „Rondo“ (pro čs. expozici na světové výstavě v Montrealu).

Řada scénářů k animovaným i hraným filmům pro Čs. televizi, Laternu magiku a Krátký film byla výsledkem blízké spolupráce s režisérem Pavlem Hoblem. V tehdejší době se podařilo realizovat jen některé scénáře: kupř. 26 dílů animovaného filmu „Jedna plus jedna“ (pro německou televizi WDR, Kolín nad Rýnem) a celovečerní film „Třicet panen a Pythagoras“ (obojí režie P. Hobl).

Jako scenárista a výtvarník připravil animovaný seriál „Jak se chytají rusalky“ (režisér V. Bedřich, koprodukce Telexportu a německé televize WDR). Z jeho posledních prací pro animovaný film lze uvést „O vodníkovi Čepečkovi“ (scénář V. Čtvrtek, režie S. Látal) a třicetidílný seriál „Počítání s Matějem“ (režie R. Krejčík).

Ilustrace[editovat | editovat zdroj]

Pro domácí nakladatelství – především Státní nakladatelství dětské knihy (později Albatros), Mladou frontu, Čs. spisovatel, Státní pedagogické nakladatelství – a některé zahraniční editory ilustroval přes 80 knih. Mnohé domácí tituly vyšly později i za hranicemi. Kromě toho je zastoupen v řadě antologií. Cyklus pěti knih Evy Vančurové o Filipovi pro děti předškolního věku dosáhl v letech 19711981 nákladu více než milionu výtisků. Největší díl jeho časopiseckých prací byl určen dětem (Sluníčko, Mateřídouška).

Volná tvorba[editovat | editovat zdroj]

Tematicky i stylově odlišnou od ilustrací se stala volná tvorba, integrální součást jeho výtvarné práce. Od konce šedesátých let byla výrazně soukromou záležitostí, zveřejněnou až posledními výstavami. V jeho odkazu najdeme obrazy vznikající ve větších časových odstupech, malbu pak počtem převyšují akvarely, kresby, frotáže a koláže. Ke konci 80. a začátkem 90. let vytvořil kolekci dřevěných asambláží většinou inspirovaných barokní hudbou, kterou použil ve svém jediném autorském animovaném filmu „G. Ph. Telemann: Předehra C dur“ (scénář, režie M. N., Krátký film Praha 1993).

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Samostatné výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1958 Beze slov (spolu s Janem Brychtou) / Výstavní síň Fronta / Praha
  • 1966 Galerie Československý spisovatel / Praha (volná i užitá tvorba)
  • 1981 Galerie Jonas / Cortaillod, Švýcarsko (kresby, koláže, akvarely)
  • 1982 Miloš Noll dětem / Galerie Albatros / Praha /
  • 1984 Komorní rekonstrukce / Malá galerie Československý spisovatel / Praha / (výběr z volné tvorby)
  • 1986 Galerie Soleil Noir / Montpelliér / Toulouse / Avignon (kresby, koláže, akvarely)
  • 1988 Miloš Noll dětem / Okresní muzeum / Pelhřimov
  • 1991 Oblastní galerie / Liberec (ilustrace, film a televize)
  • 1995 Nostalgie / Středoevropská galerie a Centrum české grafiky / Praha (výběr z volné tvorby)
  • 2000 Ikaros galerie Antik / Slaný (výběr z volné tvorby)
  • 2006 Galerie Vltavín / Praha / výstava k nedožitým 80. narozeninám (výběr z volné tvorby)
  • 2012 Galerie Emila Juliše / Černčice (výběr z volné tvorby: obrazy, kresby, koláže, frotáže, asambláže) – [http://gej.vejr.cz/?page_id=2485]
  • 2016 Galerie Emila Juliše / Černčice (výběr z volné tvorby II. – výstava k nedožitým 90. narozeninám ) – [http://gej.vejr.cz/?page_id=6728]

Účast na kolektivních výstavách a výtvarných přehlídkách[editovat | editovat zdroj]

(výběr)

  • 1968 Generace / Špálova galerie / Praha
  • 1969 Pražští výtvarníci / Museo Cilio / Bologna
  • 1974 Humor v ilustraci dětské knihy / Galerie Albatros / Praha
  • 1977 Česká dětská ilustrace / Vídeň
  • 1978 Současná užitá grafika / Mánes / Praha
  • 1983 Výstava profesorů a žáků Školy umění ve Zlíně
  • 1985 Celostátní přehlídka výtvarníků / Mánes / Praha
  • 1988 Současný český animovaný film / Macerata / Itálie
  • 1989 Malíři dětem / Národní galerie / Anežský klášter / Praha
  • 1993 Umění papírové koláže / Středoevropská galerie / Praha
  • 1994 Umění české koláže / Naarden / Berlín / Varšava / Washington / Los Angeles
  • 1995 Umění frotáže / Galerie výtvarného umění / Litoměřice
  • 1999 Česká koláž / Londýn / Stockholm
  • 2005 Parafráze / Galerie výtvarného umění / Litoměřice

Je zastoupen v grafické sbírce Národní galerie v Praze a ve sbírce české animované tvorby na zámku Kratochvíle.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]