Milij Alexejevič Balakirev
Milij Alexejevič Balakirev (rusky: Милий Алексеевич Балакирев, Milij Alekseevič Balakirev) (2. ledna 1837, Nižnij Novgorod - 29. května 1910, Petrohrad) byl ruský skladatel, klavírista, dirigent, hudební pedagog, přední hudební osobnost romantismu, člen a vedoucí osobnost Ruské pětky.
Život a dílo
Balakirev se narodil v roce 1837 do nepříliš peněžně zabezpečené rodiny. Jeho zájem o hudbu a jeho velká píle mu nakonec však dovolily se setkat i s několika ruskými velikány své doby. Do této skupiny se řadí především Michail Glinka, který v Balakirovi vzbudil zájem o uchování specificky ruského hudebního stylu. V roce 1860 se poznal i s Borodinem, Rimským-Korsakovem, s Musorským a Césarem Kjuiem (1835-1918) s nimiž utvořil později známou „Mocnou hrstku“. Všichni tito umělci viděli v Balakirovi velice hudebně nadanou osobnost a stali se jeho dobrými přáteli.
I komponovat začal od velice raného věku. I přestože vytvořil několik skvostných děl je Balakirev znám spíše jako hnací síla ruské hudby konce devatenáctého století, než jako skladatel. To by sice nemělo bránit jeho hudební tvorbě, ale jeho zájem o ostatní mu nedovoloval se plně věnovat práci vlastní. I přesto byla jeho hudba pozoruhodná, snoubící autentické ruské kvality Glinky a Borodina se západoevropskými strukturami. Důkazem toho je i jeho symfonická báseň, která podle mnohých předběhla svou dobu: Tamara. Pozoruhodné jsou i jeho dvě symfonie, které dokončil těsně po roce 1895.
Po roce 1895 se od komponování zcela odloučil a odešel „na odpočinek“. Stále se však věnoval své Mocné hrstce s kterou ve své době pozoruhodně prorazil. Balakirev, velice zvláštní a složitý člověk se zdál být stejně tak diktátorem jako inspirátorem, že jeho dílo jako kritika a učitele mělo nesmírnou cenu, zvláště pak pro Musorgského a Borodina. Nějaký čas plnil tuto úlohu, ačkoli s nejistějšími výsledky i u Čajkovského a dalších.
Ve své době se stal velice důležitou a uznávanou kulturní osobností. Byl to člověk energický, společenský, ale přesto velice uzavřený a jeho na svou dobu velice rozmanitá hudební činnost upoutala pozornost několika desítek ruských umělců, ale i kritiků, kteří na něj kladli především kladný názor. Zemřel 29. května v roce 1910 v Petrohradě, který Balakirev několikrát navštěvoval a kde jsou také uloženy jeho pozůstatky.