Přeskočit na obsah

Michail Suslov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Michail Andrejevič Suslov
Michail Andrejevič Suslov (1964)
Michail Andrejevič Suslov (1964)
Stranická příslušnost
ČlenstvíKomunistická strana Sovětského svazu (od 1921)

Narození8.jul. / 21. listopadu 1902greg.
Šachovskoje
Úmrtí25. ledna 1982 (ve věku 79 let)
Moskva
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníHřbitov u Kremelské zdi
SídloKutuzovsky Prospekt
Alma materDělnická přípravka (do 1924)
Plechanovova ruská ekonomická univerzita (1924–1928)
Institut Rudých profesorů (do 1929)
Profesepolitik, ekonom a vysokoškolský učitel
Náboženstvíateismus
OceněníLeninův řád (1940)
Řád Vlastenecké války 1. třídy (1945)
Leninův řád (1952)
Leninův řád (1962)
medaile Srp a kladivo (1962)
 více na Wikidatech
CommonsMikhail Suslov
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michail Andrejevič Suslov (rusky Михаил Андреевич Сусловв; 8. listopadujul./ 21. listopadu 1902greg. Šachovskoje, Ruské impérium25. ledna 1982, Moskva) byl sovětský politik, člen ÚV KSSS 1941–1982; člen politického byra ÚV KSSS (19521953, 19551982). Je považován za šedou eminenci politiky šedesátých, sedmdesátých a počátku osmdesátých let nebo jako rudý kardinál, strážce ideologické čistoty režimu.[1] Byl velmi vlivný komunistický politik od dob pozdního stalinismu až do konce Brežněvovy éry.

Patřil bezesporu k nejzajímavějším postavám poválečné sovětské politické elity. Suslov se narodil ve venkovské lokalitě Šachovskoje v Pavlovském okrese, v současné Uljanovské oblasti 21. listopadu 1902. Svoji kariéru započal v aparátu stranických kontrolních mechanismů, které hrály podstatnou úlohu ve velkém teroru třicátých let. Následně byl přesunut do stranického aparátu. Stal se oblastním – krajským tajemníkem, emisarem ÚV a po válce přešel do ústředního aparátu ÚV jako vedoucí klíčových oddělení. Již v dobách stalinismu se stal tajemníkem ÚV (1947–1982). Původně vystupoval jako fanatický stoupenec a obdivovatel J. V. Stalina. Aktivně vystupoval v kampaních proti sionismu (Stalinovo tažení proti „židovskému nacionalismu“). Na počátku padesátých let řídil sovětský tisk a kontroloval mezinárodní komunistické hnutí. Své postavení upevnil na XIX. sjezdu KSSS, kdy byl zvolen tajemníkem ÚV i členem prezidia ÚV KSSS.

Své postavení uchránil i v období chruščovovského tání. Významnou úlohu sehrál během vojenského potlačení maďarského povstání v roce 1956. V otázkách destalinizace si počínal velmi opatrně, daleko lépe se cítil v klidných vodách tichého neostalinismu. To již pevně zakotvil v brežněvovských strukturách KSSS, kdy se stal hlavní ideologickou oporou generálního tajemníka L. I. Brežněva a zosobněním legitimity tehdejší stranické elity.

Od konce 40. let byl považován za experta na ideologické otázky a mezinárodní komunistické hnutí. V období 19641982 zastával neformální úlohu druhého tajemníka ÚV, arbitra uvnitř politbyra, jehož úsudku a hodnocení si vážil i samotný generální tajemník. Představoval nedostižnou etickou normu pro většinu aparátčíků.

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Sovětská vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Čestné tituly

[editovat | editovat zdroj]

Zahraniční vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
  1. Serge P. Petroff, Red Eminence: A Biography of Mikhail A. Suslov, New York 1988
  2. 1 2 3 4 Суслов Михаил Андреевич. www.warheroes.ru [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online.
  3. НАГРАЖДЕНИЕ ОРДЕНАМИ ПАРТИЙНЫХ И СОВЕТСКИХ РАБОТНИКОВ СТАВРОПОЛЬСКОГО КРАЯ // Газета Красная звезда — 25.03.1945 — № 71 (6059)
  4. Серый кардинал при Брежневе. Life.ru [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online. (rusky)
  5. 1 2 3 Суслов Михаил Андреевич. www.hrono.ru [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online.
  6. Řád Klementa Gottwalda – za budování socialistické vlasti (zřízen vládním nařízením č. 14/1953 Sb. ze dne 3. února 1953, respektive vládním nařízením č. 5/1955 Sb. ze dne 8. února 1955): Seznam nositelů (podle matriky nositelů) Dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]