Michail Suslov

Michail Andrejevič Suslov
Michail Andrejevič Suslov
	Michail Andrejevič Suslov (1964)
Stranická příslušnost
Členství	Komunistická strana Sovětského svazu (od 1921)
Narození	8.jul. / 21. listopadu 1902greg.; Šachovskoje
Úmrtí	25. ledna 1982 (ve věku 79 let); Moskva
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	Hřbitov u Kremelské zdi
Sídlo	Kutuzovsky Prospekt
Alma mater	Dělnická přípravka (do 1924); Plechanovova ruská ekonomická univerzita (1924–1928); Institut Rudých profesorů (do 1929)
Profese	politik, ekonom a vysokoškolský učitel
Náboženství	ateismus
Ocenění	Leninův řád (1940); Řád Vlastenecké války 1. třídy (1945); Leninův řád (1952); Leninův řád (1962); medaile Srp a kladivo (1962); … více na Wikidatech
Commons	Mikhail Suslov
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michail Andrejevič Suslov (rusky Михаил Андреевич Сусловв; 8. listopadu^jul./ 21. listopadu 1902^greg. Šachovskoje, Ruské impérium – 25. ledna 1982, Moskva) byl sovětský politik, člen ÚV KSSS 1941–1982; člen politického byra ÚV KSSS (1952–1953, 1955–1982). Je považován za šedou eminenci politiky šedesátých, sedmdesátých a počátku osmdesátých let nebo jako rudý kardinál, strážce ideologické čistoty režimu.^[1] Byl velmi vlivný komunistický politik od dob pozdního stalinismu až do konce Brežněvovy éry.

Život

Patřil bezesporu k nejzajímavějším postavám poválečné sovětské politické elity. Suslov se narodil ve venkovské lokalitě Šachovskoje v Pavlovském okrese, v současné Uljanovské oblasti 21. listopadu 1902. Svoji kariéru započal v aparátu stranických kontrolních mechanismů, které hrály podstatnou úlohu ve velkém teroru třicátých let. Následně byl přesunut do stranického aparátu. Stal se oblastním – krajským tajemníkem, emisarem ÚV a po válce přešel do ústředního aparátu ÚV jako vedoucí klíčových oddělení. Již v dobách stalinismu se stal tajemníkem ÚV (1947–1982). Původně vystupoval jako fanatický stoupenec a obdivovatel J. V. Stalina. Aktivně vystupoval v kampaních proti sionismu (Stalinovo tažení proti „židovskému nacionalismu“). Na počátku padesátých let řídil sovětský tisk a kontroloval mezinárodní komunistické hnutí. Své postavení upevnil na XIX. sjezdu KSSS, kdy byl zvolen tajemníkem ÚV i členem prezidia ÚV KSSS.

Své postavení uchránil i v období chruščovovského tání. Významnou úlohu sehrál během vojenského potlačení maďarského povstání v roce 1956. V otázkách destalinizace si počínal velmi opatrně, daleko lépe se cítil v klidných vodách tichého neostalinismu. To již pevně zakotvil v brežněvovských strukturách KSSS, kdy se stal hlavní ideologickou oporou generálního tajemníka L. I. Brežněva a zosobněním legitimity tehdejší stranické elity.

Od konce 40. let byl považován za experta na ideologické otázky a mezinárodní komunistické hnutí. V období 1964–1982 zastával neformální úlohu druhého tajemníka ÚV, arbitra uvnitř politbyra, jehož úsudku a hodnocení si vážil i samotný generální tajemník. Představoval nedostižnou etickou normu pro většinu aparátčíků.

Vyznamenání

Sovětská vyznamenání

Čestné tituly

Hrdina socialistické práce – 20. listopadu 1962 a 20. listopadu 1972^[2]

Řády

Leninův řád – udělen pětkrát – 16. března 1940, 20. listopadu 1952, 20. listopadu 1962, 2. prosince 1971 a 20. listopadu 1972^[2]
Řád Říjnové revoluce – 18. listopadu 1977^[2]
Řád vlastenecké války I. třídy – 24. března 1945^[2] – za úspěšnou realizaci státního plánu nákupu obilí v roce 1944^[3]

Zahraniční vyznamenání

Hrdina socialistické práce – Bulharská lidová republika^[4]
Řád Georgiho Dimitrova – Bulharská lidová republika^[5]

Řád Klementa Gottwalda – Československo, 22. listopadu 1977^[6]
Süchbátarův řád – Mongolsko^[5]
Řád Karla Marxe – Německá demokratická republika, 1975^[5]
Řád zlaté hvězdy – Vietnam

Odkazy

Reference

↑ Serge P. Petroff, Red Eminence: A Biography of Mikhail A. Suslov, New York 1988
1 2 3 4 Суслов Михаил Андреевич. www.warheroes.ru [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online.
↑ НАГРАЖДЕНИЕ ОРДЕНАМИ ПАРТИЙНЫХ И СОВЕТСКИХ РАБОТНИКОВ СТАВРОПОЛЬСКОГО КРАЯ // Газета Красная звезда — 25.03.1945 — № 71 (6059)
↑ Серый кардинал при Брежневе. Life.ru [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online. (rusky)
1 2 3 Суслов Михаил Андреевич. www.hrono.ru [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online.
↑ Řád Klementa Gottwalda – za budování socialistické vlasti (zřízen vládním nařízením č. 14/1953 Sb. ze dne 3. února 1953, respektive vládním nařízením č. 5/1955 Sb. ze dne 8. února 1955): Seznam nositelů (podle matriky nositelů) Dostupné online

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Michail Andrejevič Suslov na Wikimedia Commons

[1] Serge P. Petroff, Red Eminence: A Biography of Mikhail A. Suslov, New York 1988

[:0-2] 1 2 3 4 Суслов Михаил Андреевич. www.warheroes.ru [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online.

[3] НАГРАЖДЕНИЕ ОРДЕНАМИ ПАРТИЙНЫХ И СОВЕТСКИХ РАБОТНИКОВ СТАВРОПОЛЬСКОГО КРАЯ // Газета Красная звезда — 25.03.1945 — № 71 (6059)

[4] Серый кардинал при Брежневе. Life.ru [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online. (rusky)

[:1-5] 1 2 3 Суслов Михаил Андреевич. www.hrono.ru [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online.

[6] Řád Klementa Gottwalda – za budování socialistické vlasti (zřízen vládním nařízením č. 14/1953 Sb. ze dne 3. února 1953, respektive vládním nařízením č. 5/1955 Sb. ze dne 8. února 1955): Seznam nositelů (podle matriky nositelů) Dostupné online

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]