Přeskočit na obsah

Michail Suslov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Michail Andrejevič Suslov
Michail Andrejevič Suslov (1964)
Michail Andrejevič Suslov (1964)
Stranická příslušnost
ČlenstvíKomunistická strana Sovětského svazu (od 1921)

Narození21. listopadu 1902
Šachovskoje
Úmrtí25. ledna 1982
Moskva
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníHřbitov u Kremelské zdi
SídloKutuzovsky Prospekt
Alma materRabfak (do 1924)
Plechanovova ruská ekonomická univerzita (1924–1928)
Institut Rudých profesorů (do 1929)
Profesepolitik a ekonom
Náboženstvíateismus
OceněníLeninův řád (1940)
Řád Vlastenecké války 1. třídy (1945)
Leninův řád (1952)
Hrdina socialistické práce (1962)
Leninův řád (1962)
… více na Wikidatech
CommonsMikhail Suslov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michail Andrejevič Suslov (rusky Михаил Андреевич Сусловв; 8. listopadujul./ 21. listopadu 1902greg. Šachovskoje, Ruské impérium25. ledna 1982, Moskva) byl sovětský politik, člen ÚV KSSS 1941–1982; člen politického byra ÚV KSSS (19521953, 19551982). Je považován za šedou eminenci politiky šedesátých, sedmdesátých a počátku osmdesátých let nebo jako rudý kardinál, strážce ideologické čistoty režimu.[1] Byl velmi vlivný komunistický politik od dob pozdního stalinismu až do konce Brežněvovy éry.

Patřil bezesporu k nejzajímavějším postavám poválečné sovětské politické elity. Suslov se narodil ve venkovské lokalitě Šachovskoje v Pavlovském okrese, v současné Uljanovské oblasti 21. listopadu 1902. Svoji kariéru započal v aparátu stranických kontrolních mechanismů, které hrály podstatnou úlohu ve velkém teroru třicátých let. Následně byl přesunut do stranického aparátu. Stal se oblastním – krajským tajemníkem, emisarem ÚV a po válce přešel do ústředního aparátu ÚV jako vedoucí klíčových oddělení. Již v dobách stalinismu se stal tajemníkem ÚV (1947–1982). Původně vystupoval jako fanatický stoupenec a obdivovatel J. V. Stalina. Aktivně vystupoval v kampaních proti sionismu (Stalinovo tažení proti „židovskému nacionalismu“). Na počátku padesátých let řídil sovětský tisk a kontroloval mezinárodní komunistické hnutí. Své postavení upevnil na XIX. sjezdu KSSS, kdy byl zvolen tajemníkem ÚV i členem prezidia ÚV KSSS.

Své postavení uchránil i v období chruščovovského tání. Významnou úlohu sehrál během vojenského potlačení maďarského povstání v roce 1956. V otázkách destalinizace si počínal velmi opatrně, daleko lépe se cítil v klidných vodách tichého neostalinismu. To již pevně zakotvil v brežněvovských strukturách KSSS, kdy se stal hlavní ideologickou oporou generálního tajemníka L. I. Brežněva a zosobněním legitimity tehdejší stranické elity.

Od konce 40. let byl považován za experta na ideologické otázky a mezinárodní komunistické hnutí. V období 19641982 zastával neformální úlohu druhého tajemníka ÚV, arbitra uvnitř politbyra, jehož úsudku a hodnocení si vážil i samotný generální tajemník. Představoval nedostižnou etickou normu pro většinu aparátčíků.

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Sovětská vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Čestné tituly

[editovat | editovat zdroj]

Zahraniční vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
  1. Serge P. Petroff, Red Eminence: A Biography of Mikhail A. Suslov, New York 1988
  2. a b c d Суслов Михаил Андреевич. www.warheroes.ru [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online. 
  3. НАГРАЖДЕНИЕ ОРДЕНАМИ ПАРТИЙНЫХ И СОВЕТСКИХ РАБОТНИКОВ СТАВРОПОЛЬСКОГО КРАЯ // Газета Красная звезда — 25.03.1945 — № 71 (6059)
  4. Серый кардинал при Брежневе. Life.ru [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online. (rusky) 
  5. a b c Суслов Михаил Андреевич. www.hrono.ru [online]. [cit. 2020-03-12]. Dostupné online. 
  6. Řád Klementa Gottwalda – za budování socialistické vlasti (zřízen vládním nařízením č. 14/1953 Sb. ze dne 3. února 1953, respektive vládním nařízením č. 5/1955 Sb. ze dne 8. února 1955): Seznam nositelů (podle matriky nositelů) Dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]