MiG-27

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
MiG-27
Sovětský MiG-27
Sovětský MiG-27
Určeníútočný letoun
PůvodSovětský svaz
Výrobce„Znamja Truda“
Závod č. 99
Závod č. 39
Konstruktérská skupinaMikojan
První let20. srpna 1970
Zařazeno1975
Vyřazeno90. léta (Rusko)
CharakterV několika zemích ve službě
UživatelSovětské letectvo (dříve)
Ruské letectvo (dříve)
Indické letectvo (dříve)
Kazachstánské letectvo
Výroba1970–1986
Vyrobeno kusů1 075[1]
Vyvinuto z typuMiG-23
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mikojan-Gurevič MiG-27 (v kódu NATO: „Flogger-D/J“) je sovětský útočný a bitevní letoun s měnitelnou geometrií křídel. Je uzpůsoben k činnosti v malých výškách a k vedení útočného boje proti pozemním cílům.

Původně vznikl v konstrukční kanceláří Mikojan-Gurjevič v Sovětském svazu a později byl vyráběn v licenci v Indii společností Hindustan Aeronautics jako Bahadur ("Odvážný"). Vychází ze stíhacího letounu MiG-23, ale je optimalizován pro pozemní útoky. Na rozdíl od MiGu-23 nezažil MiG-27 rozšířené použití mimo Rusko, protože většina zemí se místo toho rozhodla pro MiG-23BN nebo Suchoj Su-22. Zůstává ve službě pouze u kazašských vzdušných sil v bitevní roli. Všechny ruské, indické, srílanské a ukrajinské MiGy-27 byly vyřazeny.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

MiG-23BN, útočná varianta sovětského stíhacího letounu MiGu-23, byl jen přechodným řešením, které nesplnilo očekávání jak konstruktérů, tak ani zákazníků. Sovětské letectvo mělo mnohem vyšší požadavky, hlavně co se týče nosnosti a rozmanitosti integrované výzbroje. Zvýšené nároky byly rovněž na vzletové a přistávací charakteristiky, ale také jednoduchost pilotáže. Šéfkonstruktérem projektu vývoje nového letadla se stal G. A. Sedov a stroj dostal označení MiG-23BM (M jako modernizovaný). První dva prototypy byly postaveny na bázi MiG-23B s motory AL-21F-3. Letadla prošly značnými úpravami, z nichž nejvýznamnější byly konstrukční změny podvozku a přívodů vzduchu do motoru.

Na konstrukčních pracích se započalo roku 1969, roku 1970 vzlétl první prototyp a o rok později začala sériová výroba. I když se jednalo o podobný stroj, jakým byl sovětský letoun Suchoj Su-17, byl i tento stroj z politických důvodů souběžně též vyráběn. Od 1988 byl MiG-27 vyráběný v licenci v Indii, kde bylo vyprodukováno 165 kusů. Tyto stroje dostaly název MiG-27 Bahadur, jejich část byla vyexportována na Srí Lanku.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

MiG-27D

Měnitelná geometrie křídel umožnila letadlu, aby dosahovalo požadované vlastnosti při letech v nízkých výškách, což bylo pro přímou podporu pozemních jednotek klíčové.

Pohon MiGu-27 zajišťuje motor R-29B-300 o tahu 78,5 kN, resp. 112,8 kN za použití přídavného spalování. Letadlo dosahuje na úrovni moře rychlost 1350 km/h (Mach 1,09), přičemž jeho maximální rychlost ve výšce 8000 m je 1 810 km/h (Mach 1,5). Stoupavost stroje je 200 m/s a jeho dostup 15 600 m. Bojový rádius letounů MiG-27 je 780 km.

MiG-27K je vyzbrojen neřízenými raketami S-5, S-8, S-13, S-24. Z řízených střel typu vzduch-země může nést následující:

  • Ch-23M s rádiově povelovým naváděním a dosahem 2-10 km,
  • Ch-25ML s poloaktivním laserovým naváděním a dosahem 2,5-10 km,
  • Ch-29L s poloaktivním laserovým naváděním a dosahem 10 km nebo Ch-29T s elektrooptickým naváděním a dosahem 12 km,
  • Protiradiolokační střelu Ch-27PS
  • Ch-31P s pasivním radiolokačním naváděním a dosahem 110 km.[2]

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • MiG-27BM – základní verze
  • MiG-27BK – vylepšená verze s navigačním systémem
  • MiG-27M – verze vybavená inovovaným zaměřovacím a navigačním systémem a novým laserovým dálkoměrem a značkovačem cílů
  • MiG-27D – verze MiG-27BM modernizované na standard MiG-27M.
  • MiG-27L – exportní úprava verze M

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Uživatelé MiGu-27 (modře současní, červeně bývalí).
Modernizovaný indický MiG-27

Současní[editovat | editovat zdroj]

KazachstánKazachstán Kazachstán

Bývalí[editovat | editovat zdroj]

IndieIndie Indie
Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
  • Sovětské stroje přešly na nástupnické země.
RuskoRusko Rusko
Srí LankaSrí Lanka Srí Lanka
UkrajinaUkrajina Ukrajina

Specifikace (MiG-27K)[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Nákres
Nákres
  • Posádka: 1
  • Délka: 17,1 m
  • Rozpětí:
    • maximální – rozložené (16°): 13,97m
    • minimální – složené (72°): 7,78m
  • Výška: 4,5 m
  • Nosná plocha:
    • rozložené : 37,35 m²
    • složené: 34,16 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 11 908 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 20 670 kg
  • Pohonná jednotka: 1× proudový motor Chačaturov R-29B-300 s příd. spalováním
    • Suchý tah: 78,5 kN
    • Tah s přídavným spalováním: 112,8 kN

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: Mach 1,10 (1 350 km/h) na úrovni mořské hladiny, Mach 1,77 (1 885 km/h) v 8 000 m
  • Bojový rádius:
    • 540 km (s dvěma raketami Ch-29 a třemi příd. nádržemi)
    • 225 km (s dvěma raketami Ch-29 bez příd. nádrží)
  • Přeletový dolet: 2500 km
  • Dostup: 14 000 m
  • Stoupavost: 200 m/s
  • Plošné zatížení: 605 kg/m²
  • Poměr tah/hmotnost: 0,62

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • kanón GŠ-6-300A ráže 30 mm, možno navěsit 4 000 kg podvěsné raketové nebo pumové výzbroje na sedmi závěsnících

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. "MiG-27 Flogger/Q-6."
  2. MiG-27K (MiG 23) Flogger Fighter Bomber, Russia
  3. World Air Forces Review 2017
  4. ALLPORT, Dave. India retiring final MiG-27s. AirForces Monthly. Leden 2020, čís. 382, s. 26. (anglicky) 
  5. Міністерство [online]. [cit. 2014-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]