Melko Čingrija

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dr. Melko Čingrija
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1911 – 1918
Poslanec Dalmatského zemského sněmu
Ve funkci:
1903 – 1908
Starosta Dubrovníku
Ve funkci:
1911 – 1914
Ve funkci:
1919 – 1920
Poslanec Skupštiny Království SHS
Ve funkci:
??? – ???
Viceguvernér Národní banky Jugoslávie
Ve funkci:
1931 – ???
Stranická příslušnost
ČlenstvíHrvatska narodna stranka
Hrvatska stranka
Národní radikální strana
Narození1. dubna 1873
Dubrovník
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí8. prosince 1949 (ve věku 76 let)
Dubrovník
Jugoslávie
PříbuzníPero Čingrija (otec)
Alma materVídeňská univerzita
Záhřebská univerzita
Univerzita Štýrský Hradec
Profeseadvokát a politik
PodpisMelko Čingrija, podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Melko Čingrija (1. dubna 1873 Dubrovník[1][2] – 8. prosince 1949 tamtéž[1][2]) byl rakouský právník a politik chorvatské národnosti z Dalmácie, na počátku 20. století poslanec Říšské rady a starosta Dubrovníku, v meziválečném období viceguvernér jugoslávské národní banky.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

V době svého působení v parlamentu se uvádí jako advokát v Dubrovníku.[1] Studoval práva na Vídeňské univerzitě a Záhřebské univerzitě. V roce 1895 byl promován na doktora práv na Univerzitě Štýrský Hradec. Pak si otevřel advokátní kancelář v Dubrovníku.[2]

Jeho otec Pero Čingrija byl politikem a starostou Dubrovníka. Melko byl také politicky aktivní. Do roku 1905 patřil mezi členy Chorvatské národní strany (Hrvatska narodna stranka), pak se stal členem Chorvatské strany (Hrvatska stranka). V roce 1905 se podílel na tvorbě tzv. Rijecké rezoluce, která byla programovým manifestem chorvatského národního hnutí. Od roku 1903 do roku 1908 zasedal jako poslanec Dalmatského zemského sněmu. V roce 1917 patřil mezi signatáře tzv. májové deklarace.[2]

V letech 1911–1914 a 1919–1920 zastával úřad starosty Dubrovníku.[2]

Působil i coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1911, konaných podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Dalmácie 09.[3] Po volbách roku 1911 byl na Říšské radě členem poslaneckého Dalmatského klubu.[3]

Jeho veřejná a politická dráha pokračovala i v meziválečném období. Bezprostředně po pádu monarchie byl členem Národní rady Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů v Záhřebu a pak poslancem prozatímního Národního shromáždění (Skupština) Království Srbů, Chorvatů a Slovinců v Bělehradu. Roku 1919 se podílel na jednáních na Pařížské mírové konferenci. V roce 1926 vstoupil do Národní radikální strany Nikoly Pašiće.[2]

V meziválečné éře působil jako ředitel správy Dubrovnické paroplavební společnosti a předseda obchodní a živnostenské komory v Dubrovníku. Zastával i funkci prezidenta místní společnosti na podporu turismu. V roce 1931 byl jmenován viceguvernérem Národní banky Jugoslávie. Za druhé světové války žil ve Splitu a psal paměti.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c KNAUER, Oswald. Das österreichische Parlament von 1848–1966, Österreich-Reihe, 358–361. [s.l.]: Bergland Verlag, 1969. 316 s. Dostupné online. S. 78. (německy) 
  2. ↑ a b c d e f g Čingrija, Melko [online]. enciklopedija.hr [cit. 2016-02-07]. Dostupné online. (chorvatsky) 
  3. ↑ a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Melko_Čingrija&oldid=22009063“