Medosavka modrolící

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxMedosavka modrolící
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďkystráčkovití (Meliphagidae)
RodEntomyzon
Swainson, 1825
Binomické jméno
Entomyzon cyanotis
(Latham, 1802)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Poddruhy
  • E. c. albipennis
  • E. c. cyanotis
  • E. c. griseigularis[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Medosavka modrolící (Entomyzon cyanotis) je druh pěvce z čeledi kystráčkovitých (Meliphagidae). Dorůstá velikosti kosa, měří 26–32 cm. Jedná se o jediného představitele rodu Entomyzon. Vyskytuje se v otevřených lesích, parcích a zahradách v severní a východní části Austrálie a na jihu Nové Guiney. Je částečně tažná. Zbarvení je rezavě hnědé s bílým břichem a hrdlem, na hlavě je černá čepička. dospělí ptáci jsou snadno rozpoznatelní díky neopeřené, modře zbarvené kůži na hlavě. Živí se převážně hmyzem, pavouky a jinými bezobratlými, ale požírá také nektar a měkké plody.[3][4][5] Pro svůj pěkný vzhled, nenáročnost a neposedné chování je tento druh často chován v zoologických zahradách. V České republice ho chová Zoo Praha, Safaripark Dvůr Králové nad Labem, Zoo Ostrava, Zoo Plzeň, Zoo Ústí nad Labem, Zoo Děčín a Zoo Brno. Na Slovensku je to Zoo Bojnice a Zoo Košice.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Blue-faced Honeyeater na anglické Wikipedii.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.2. 4. září 2021. Dostupné online. [cit. 2021-10-11]
  2. Toon A., Hughes J. M., Joseph L. (2010): "Multilocus analysis of honeyeaters (Aves: Meliphagidae) highlights spatio-temporal heterogeneity in the influence of biogeographic barriers in the Australian monsoonal zone". Molecular Ecology 19 (14): 2980–94.
  3. Entomyzon [online]. BioLib [cit. 2010-07-24]. Dostupné online. 
  4. P. J. Higgins, J. M. Peter & W.K. Steele (2001): Handbook of Australian, New Zealand and Antarctic Birds. Volume 5: Tyrant-flycatchers to Chats. Oxford University Press, Melbourne. ISBN 0-19-553258-9 (anglicky)
  5. KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]