Matějská pouť

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Matějská pouť je tradičně pořádaná v areálu pražského výstaviště v Bubenči.

Matějská pouť je jarní zábavní akce s pouťovými atrakcemi provozovaná v zábavním parku na Výstavišti v Praze-Bubenči u hranice Holešovic. Začíná v době původního svátku sv. Matěje (24. únor) a navazuje na tradici výročních poutních slavností u kostela svatého Matěje v Dejvicích.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Střelnice na Matějské pouti
Horská dráha Cyklon v Pražském Lunaparku

První záznam o konání poutí ke kostelu sv. Matěje je z roku 1595, kdy papež Klement VIII. vyhlásil na žádost tehdejšího pražského probošta Jiřího Bartholda Pontana z Breitenberka plnomocné odpustky pro poutníky do zdejšího kostela.

Od té doby se – s výjimkou krátkého období po bitvě na Bílé hoře – rozvíjela tradice velkých svatomatějských poutí. K proslulosti této pouti významně přispěla skutečnost, že se jedná o první jarní pouť v Praze. Poutní křížová cesta ke kostelu s dvanácti kapličkami začínala poblíž nynější stanice metra Hradčanská.

Vzhledem k posunu charakteru pouti od náboženského k zábavnímu a zvýšení počtu účastníků, jimž už zdaleka nepostačovalo prostranství před budovou fary, se stánky a pouťové atrakce postupně přesunuly do nižších úseků poutní cesty, zejména pak (od r. 1926) na dnešní Vítězné náměstí.

V období první republiky se této pouti účastnilo přibližně čtvrt miliónu lidí. V roce 1928 natočil režisér Josef Kokeisl film U svatého Matěje, když se slunko zasměje s dodnes známou písničkou Karla Hašlera U svatého Matěje.

Kvůli výstavbě dalších budov ČVUT v Dejvicích byla zábavní část matějské pouti přesunuta. Roku 1960 se konala na Letné, později i v Modřanech a na Břevnově. Od roku 1963 či 1964 byla přesunuta do tehdejšího Parku kultury a oddechu Julia Fučíka v Bubenči (nynější Výstaviště) a nabyla masových rozměrů (v 90. letech 20. století se počet účastníků přiblížil jednomu miliónu, poté poněkud klesl a v dalších letech se ustálil na přibližně 700 tisíc návštěvníků).

Svatomatějská pouť v kostele svatého Matěje se nyní slaví – vzhledem k přesunu svátku svatého Matěje podle českého liturgického kalendáře z 24. února na 14. května – v odlišném termínu než matějská pouť na Výstavišti.

V roce 2021 nebyla matějská pouť z důvodu šíření nemoci covid-19 zahájena.

Organizátoři[editovat | editovat zdroj]

Od druhé poloviny šedesátých let 20. století je vůdčí postavou organizování Matějské pouti Václav Kočka starší. Nyní je asistentem ředitele společnosti Incheba Praha, která má od města Prahy pronajatý areál Výstaviště v Bubenči. Do jeho působnosti patří gastronomie, sportovní aktivity, kultura, stánkový prodej a občerstvení.

Pouť provozuje firma KOČKA s. r. o., zapsaná 31. května 1993, jejímž jediným společníkem i jednatelem byl Václav Kočka mladší.

Atrakce[editovat | editovat zdroj]

Malá horská dráha Speed Loop z Irska na Matějské pouti

Historicky nejznámější zdejší atrakcí byla zřejmě horská dráha Cyklon (1974-2018, výška 13 metrů a délka dráhy 440 metrů), byla to jediná stálá ocelová horská dráha v Česku. Ruské kolo z roku 1981 měřilo 33 metrů. V roce 2018 však byly horská dráha i ruské kolo a další stálé atrakce z areálu odstraněny. Původní kolo bývá později nahrazeno holandským 55m vysokým ruským kolem s uzavíratelnými kabinkami, přítomny jsou také horské dráhy, které jsou menší než původní Cyklon.

Matějská pouť hostí okolo stovky dalších atrakcí, pro vyznavače adrenalinových atrakcí např. centrifuga Booster (největší v Evropě), Katapult Bungee, vodní atrakce, „myší“ horská dráha Super Mouse, strašidelné zámky, domy smíchu, motion simulátory, střelnice, kolotoče, řetízkové kolotoče, houpačky, skákací hrady, houpací lodě, autodromy, zvonkové dráhy, lochnesky a samozřejmě stánky s laskominami a občerstvením.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Petr Švec: Novinka na Matějské: sleva pro rodiny. MF Dnes, příloha Praha, 23. 2. 2007, strana C3.
  • POKORNÝ, Vojtěch. Dějiny kostela sv. Matěje v Praze-Dejvicích. Praha: Foibos, 2022. 160 s.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]