Marina Vladyová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Marina Vladyová
Marina Vladyová (2009)
Rodné jméno Екатерина Марина Владимировна Полякова-Байдарова
Narození 10. května 1938 (80 let)
Clichy
Aktivní roky od 1949
Manžel(ka) Robert Hossein
Jean-Claude Brouillet
Vladimir Vysockij
Děti 3
Příbuzní Hélène Vallier
Olga Varen
Odile Versois
Český dabing Alena Vránová, Květa Fialová
Umělecké ceny
nejlepší herečka, Filmový festival v Cannes 1963
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marina Vladyová, rodným jménem Catherine Marina de Poliakoff-Baïdaroff nebo Екатерина Марина Владимировна Полякова-Байдарова (* 10. května 1938 Clichy) je francouzská herečka, zpěvačka a spisovatelka ruského původu.

Pochází z rodiny ruských emigrantů, otec byl operní pěvec a matka balerína. Herečkami se staly také její starší sestry Olga Varen, Odile Versois a Hélène Vallier. Jako jedenáctiletá debutovala ve filmu Letní bouře, za roli Liliane ve filmu Před potopou získala roku 1954 Prix Suzanne Bianchetti. Se svým prvním manželem Robertem Hosseinem hrála roku 1957 v československo-francouzském filmu V proudech (režie Vladimír Vlček). Významné role ztvárnila ve filmech Včelí královna (1963, režie Marco Ferreri, cena pro nejlepší herečku na festivalu v Cannes), Falstaff (1965, režie Orson Welles) a Dvě nebo tři věci, které o ní vím (1967, režie Jean-Luc Godard). Jejím druhým manželem byl majitel letecké společnosti Jean-Claude Brouillet a třetím od roku 1969 ruský básník, zpěvák a herec Vladimir Vysockij. Jejich vztah, fungující přes železnou oponu, popsala po Vysockého předčasné smrti v knize Vladimir aneb Zastavený let.[1] Hrála také v sovětském filmu Docela malá povídka (1969, režie Sergej Jutkevič) a televizním seriálu Po stopách kapitána Granta (1985, režie Stanislav Govoruchin) nebo v maďarském Dvě ženy (1978, režie Márta Mészárosová).

Vedle filmového herectví účinkovala v divadlech Théâtre de l'Œuvre a Théâtre des Bouffes-du-Nord, se svými sestrami vystupovala jako pěvecké kvarteto Les Sœurs Poliakoff, které obdrželo Grand Prix du disque (Charles Cros), sólově nazpívala Vysockého písně i ruské lidovky. Vydala také romány Le Voyage de Sergueï Ivanovitch a Ma Ceriseraie. Byla známá i svým veřejným aktivismem, podepsala Manifest 343 cour a je členkou Parti communiste français, protestovala také proti omezením shromažďovacího práva přijatým jako reakce na teroristické útoky v Paříži v listopadu 2015.[2]

V roce 2012 obdržela Puškinovu medaili za přínos ruské kultuře.

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • Letní bouře (1949)
  • The Lady from Boston (1951)
  • Dans la vie tout s'arrange (1952)
  • Musoduro (1953)
  • Nevěrnice (1953)
  • Před potopou (1954)
  • Sinfonia d'amore (1954)
  • Sophie et le Crime (1955)
  • La Sorcière (1956)
  • Zločin a trest (1956)
  • V proudech (1957)
  • Kněžna de Clèves (1961)
  • Adorable menteuse (1962)
  • Včelí královna (1963)
  • Falstaff (1965)
  • Bezejmenná hvězda (1965)
  • Americká manželka (1966)
  • Dvě nebo tři věci, které o ní vím (1967)
  • Docela malá povídka (1969)
  • Zimní vítr z jihu (1969)
  • Ať začne slavnost (1975)
  • The Bermuda Triangle (1978)
  • Dvě ženy (1978)
  • Zdravý nemocný (1979)
  • Jeux de la Comtesse Dolingen (1981)
  • Tanga, Gardelův exil (1985)
  • Il sapore del grano (1986)
  • Takhle to děláme v Moskvě (1986)
  • Follow Me (1989)
  • Pobřeží v plamenech (1991)
  • Vzkříšení (2001)
  • Několik dní klidu (2011)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. https://www.jtpunion.org/spip/article.php3?id_article=770
  2. http://yonnelautre.fr/spip.php?article8117

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]