Marie de France

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Marie de France
Marie de France 1.tif
Narození 12. století
Bretaňský poloostrov
Úmrtí 13. století
Povolání básnířka, spisovatelka a překladatelka
Témata poezie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie de France (činná mezi 1160 a 1215) byla středověkou básnířkou. O jejím životě se mnoho neví, ale pravděpodobně se narodila ve Francii a v druhé polovině 12. století žila v Anglii. Žila a psala na neznámém dvoře, ale její práce byly téměř určitě známy na královském dvoře krále Jindřicha II. Plantageneta. Její jméno i geografické upřesnění známe pouze z jejích rukopisů. Je považována za první francouzskou básnířku.

Marie de France psala nářečím francouzštiny používané v oblasti Île-de-France (pozdější Paříž), ale v jejích textech se objevuje i vliv anglonormanštiny. Stejně jako většina autorů a učenců své doby uměla latinsky, a k tomu ještě anglicky a nejspíš i bretonsky.

Je autorkou Lais of Marie de France (Lejchy Marie de France). Ze střední angličtiny přeložila Ezopovy bajky do angonormanské francouzštiny a podle latinských textů sepsala Espurgatoire seint Partiz (Legendu o očistci sv. Patrika). Poslední dobou je někdy označována za autorku haliografie svaté Æthelthryth, anglické princezny a královny a později abatyše.

Její Lejchy jsou čteny ještě i dnes a ovlivnily vývoj pozdější rytířské literatury.

Lejchy Marie de France[editovat | editovat zdroj]

Lejchy Marie de France jsou 12 krátkých epických básní. Jsou psané anglonormanštinou a složeny byly nejspíš v druhé polovině 12. století. Krátké lejchy z většiny oslavují koncept dvorské lásky, již hlavní postavy prožívají, a individualitu postav. Britská knihovna má pět různých rukopisů s jedním či více lejchy, ale pouze jeden rukopis ze 13. století obsahuje všech 12 příběhů. Marie de France je za sebou uspořádala nejspíš tak, aby dala do kontrastu kladné a záporné činy, které mohou z lásky vzejít. V tomto rukopise chválí liché lejchy (například „Guigemar“ a „Le Fresne“) postavy, které vyjadřují lásku druhým. Sudé lejchy („Equitan“, „Bisclavret“ a další) naopak varují před tím, jak láska k sobě samému může vést k neštěstí.

V tomto rukopise je také prolog o 56 verších, ve kterém Marie popisuje, proč lejchy zkomponovala. Píše, že byla inspirována příkladem starověkých Řeků a Římanů a chtěla vytvořit něco, co by bylo zábavné i morálně poučné. Také prý chtěla pro budoucí generace zachovat příběhy, které znala.

Dva z lejchů zmiňují krále Artuše a jeho rytíře Kulatého stolu – „Lanval“ a „Chevrefoil“ (který vypráví o Tristanovi a Isoldě). Marie byla pravděpodobně současnicí Chrétiena de Troyes, dalšího spisovatele Artušovských legend.

Seznam lejchů[editovat | editovat zdroj]

Pořadí je podle rukopisu ze 13. století.

  • Guigemar
  • Equitan
  • Le Fresne („Jasan“)
  • Bisclavret („Vlkodlak“)
  • Lanval
  • Les Deux Amants („Dvojice milenců“)
  • Yonec
  • Laüstic („Slavík“)
  • Milun
  • Chaitivel („Nešťastník“)
  • Chevrefoil („Zimolez“)
  • Eliduc

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Marie de France na anglické Wikipedii a Lais of Marie de France na anglické Wikipedii.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]