Marek Otisk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Marek Otisk
Celé jméno Doc. Mgr. Marek Otisk, Ph.D.
Region Západní filosofie
Narození 11. dubna 1976 (42 let)
Ostrava
Význačné ideje význačné ideje

Marek Otisk (11. dubna 1976 Ostrava) je český filosof, historik filosofie, vysokoškolský pedagog a editor.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě studoval v letech 1994-1999 filosofii a historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, magisterský titul obdržel za diplomovou práci Metafyzika: její subjekt cíl; náčrt této problematiky u Avicenny, Anselma z Canterbury a Jana Dunse Scota. Dále pokračoval tamtéž v doktorském studiu filosofie, které ukončil v roce 2002 disertační prací Kompetence rozumu při zrodu scholastiky; klášterní škola v Le Bec.[1]

Od roku 2002 působí jako odborný pracovník ve Filozofickém ústavu Akademie věd ČR, v Oddělení pro dějiny starší české a evropské filosofie.[2] Od téhož roku také vyučuje na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. V letech 2010 – 2014 působil na téže fakultě jako proděkan pro zahraniční vztahy a rozvoj,[3] od r. 2014 zde působí jako proděkan pro vědu a výzkum.

V roce 2010 obhájil na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci habilitační práci Voluntas namque dei numquam est irrationabilis – sola ratione podle Anselma z Canterbury a získal titul docent.

Je členem redakčních rad českých i zahraničních odborných časopisů (Pro-Fil,[4] Aithér,[5] Kuděj[6], Gerbertus: International Academic online Publication on History of Medieval Science[7]). Působil jako redaktor v ostravském vydavatelství Montanex.[8]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ve své odborné a badatelské činnosti se zabývá středověkou filosofií, zvláště logikou (Anselm z Canterbury a další představitelé tzv. logiky vetus) a metafyzikou (opět Anselmem a také dědictvím arabské metafyziky Avicennovy a Averroesovy), v poslední době také vědou (matematikou a astronomií u Gerberta z Aurillacu). Při studiu středověké filosofie se zaměřuje především na peripatetická témata. Je autorem několika monografií a mnoha odborných studií.

Monografie[editovat | editovat zdroj]

  • Na cestě ke scholastice. Klášterní škola v Le Bec – Lanfrank z Pavie a Anselm z Canterbury. Praha: Filosofia, 2004.
  • Metafyzika jako věda – Ibn Síná a Ibn Rušd ve scholastické diskusi. Praha: Filosofia, 2006.
  • Aristoteles christianus. Peripatetická tradice v latinském myšlení 10. a 11. století. Ostrava: Montanex, Ostravská univerzita, 2008.
  • Papežovo ďábelské vědění. Věda a filosofie v době Gerberta z Aurillacu. Ostrava : Montanex, Ostravská univerzita, 2010.
  • Matematické listy Gerberta z Remeše. Praha, 2014. [Překlad společně s R. Psíkem.]

Skripta[editovat | editovat zdroj]

  • Středověké myšlení. Text pro distanční studium. Ostrava: Ostravská univerzita, 2005.
  • Filosofie a její vybrané problémy. Úvod do filozofie. Ostrava: Ostravská univerzita 2007.

Studie[editovat | editovat zdroj]

2011-2015[editovat | editovat zdroj]

  • From the Proof of God’s Existence to the Abacus“, in Śląskie Studia Historyczno­Teologiczne 47/1 (2014), 49–58
  • Mezi matematikou a filozofií: poznámky k dopisu Gerberta z Remeše Konstantinovi z Fleury“, in 35. mezinárodní konference Historie matematiky, ed. J. Bečvář, M. Bečvářová, Praha 2014, 211–222
  • The Interpretations and Applications of Boethius's Introduction to the Arithmetic II, 1 at the End of the 10 th Century“, inGERBERTVS – International Academic Publication on History of Medieval Science 5 (2014), 33–56
  • Arabské intelektuální inspirace latinského Západu kolem roku 1000“, in Dějiny věd a techniky 46/4 (2013), 217–237
  • Výklady Boethiova Úvodu do aritmetiky II, 1 na sklonku 10. Století“, Teorie vědy 35/3 (2013), 397-430
  • Aritmetika a Bůh na přelomu antiky a středověku“, in Situovaná věda. Filozofické a společenské kontexty vědeckého poznání, ed. Z. Kalnická, M. Škabraha, Ostrava 2013, 133–151
  • Raně scholastické univerzálie – formulace a transformace otázky v 11. století (tzv. vokalismus a Anselm z Canterbury)“, inStudia neoaristotelica – Supplementum I (2012): Univerzálie ve scholastice, ed. D. Heider, D. Svoboda, 32–47
  • Regulae multiplicationis v abacistických textech Gerberta z Remeše, Abbona z Fleury, Herigera z Lobbes a Bernelia z Paříže. Pro-Fil. 2011, r. 12, č. 1, s. 3–41. PDF

2006-2010[editovat | editovat zdroj]

  • Gerbertův úvod do geocentrické astronomie. Teorie vědy. 2010, r. 32, č. 4, s. 507-533.
  • Popis a konstrukce astrolábu podle raně středověkých textů. Aithér. 2010, r. 2, č. 3, s. 89-123. PDF
  • Gerbert z Aurillacu a abacistické počtářské umění. Dějiny věd a techniky. 2010, r. 43, č. 2, s. 77–102.
  • Nejstarší středověké latinské texty o astrolábu. In OTISK, M. et al. Tradice a modernost. Perspektivy dialogu. Ostrava: Ostravská univerzita, 2010, s. 73–90.
  • Pojem boží všemohoucnosti u Anselma z Canterbury a Petra Damianiho. Filozofia. Roč. 65, čís. 6, s. 574–588. Dostupné online. ISSN 0046-385X. 
  • Horologium Gerberta z Remeše a časová klimata v raném středověku. Pro-Fil. 2009, r. 10, č. 2, s. 23–44. Online
  • Hledání původu otázky. Aithér. 2009, r. 1, č. 2, s. 192–196. PDF
  • A dialecticis libera nos, Domine! Filosofický časopis. 2009, r. 57, č. 2, s. 169–190.
  • Dějiny filosofie jako zdroj útěchy. Aithér. 2009, r. 1, č. 1, s. 90–93. PDF
  • Jeden jediný, jeden trojjediný nebo tři jediní. In JABŮREK, M. (ed.). Jednota a mnohost. Sborník z mezinárodní konference Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty k osmdesátinám Karla Flosse. Brno: CDK, 2008, s. 84–98.
  • Vokalismus – raná podoba nominalismu. Organon F. 2008, r. 15, č. 3, s. 304–322.
  • Medium aevum jako corpus christianorum? In ZATLOUKAL, O.; ZATLOUKAL, P. (eds.). Luk a lyra. Ze sbírek Arcidiecézního muzea v Kroměříži. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2008, s. 41–45.
  • Arabská a evropská věda mezi antikou a středověkem. In HOUSER, P. (ed.). Kapka metanového deště. Další dialogy o současné vědě. Praha: Dokořán, 2007, s. 70–84.
  • Similitudo a imago dei – prostředky k divinaci člověka v Monologionu. In DVOŘÁK, P. (ed.). Analogie ve filosofii a teologii. Brno: CDK, 2007, s. 59–76.
  • Sedm sloupů moudrosti. In Philosophica-Psychologica-Sociologica 235/12. Ostrava: Ostravská univerzita 2007, s. 79–93.
  • Ibn Rušdův Bůh mezi metafyzikou a fyzikou. Nový Orient. 2007, r. 62, č. 2, s. 28–31.
  • Significatio a appellatio v sémantice Anselma z Canterbury. Studia Neoaristotelica. 2006, r. 3, č. 2, s. 160–179.
  • Ravennský spor o rozdělení filosofie. In SPFFBU B 53. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 5–19.
  • Raně středověký latinský Aristotelés. In KAPOUNOVÁ, J. (ed.). Přínos univerzit k transformaci regionů. Ostrava: Ostravská univerzita, 2006, s. 108–114.

2000-2005[editovat | editovat zdroj]

  • Problematika jmen a paronym mezi gramatikou a dialektikou v raném středověku. Reflexe. 2005, č. 27, s. 59–84.
  • Komenského encyklopedická moudrost a její inspirace. In Philosophica-Psychologica-Sociologica 221/10. Ostrava: Ostravská univerzita, 2005, s. 154–178.
  • Bůh v Ibn Sínově božské vědě. Nový Orient. 2005, r. 60, č. 2, s. 43-47.
  • Vznik, rozkvět, pád a současnost Židovské náboženské obce v Ostravě. In OTISK, M. (ed.). Město v nás. Příběhy ostravských Židů. Ostrava: Montanex, 2004, s. 4.
  • Problém s interpretací "unum argumentum" z "Proslogionu". Filosofický časopis. 2003, r. 51, č. 6, s. 993–997.
  • Rozum jako autorita. In Philosophica-Psychologica-Sociologica 207/8. Ostrava: Ostravská univerzita, 2002, s. 126–152.
  • Vliv Aristotelova myšlení na eucharistický spor 11. století. Religio: revue pro religionistiku. 2002, r. 10, č. 2, s.253–266.
  • Jak rozumět Anselmovu realismu? Filosofický časopis. 2002, r. 50, č. 6, s. 893-904.
  • Lanfrank a scholastická metoda. In SPFFBU B 49. Brno: Masarykova univerzita, 2002, s. 35–49.
  • Anselmovy důkazy z Monologionu jako peripatetické texty. Pro-Fil. 2002, r. 3, č. 1. Online
  • Doplnění Anselmova důkazu z Proslogionu Janem Dunsem Scotem. Religio: revue pro religionistiku. 2000, r. 8, č. 2, s. 161–168.

Popularizace[editovat | editovat zdroj]

  • Cesty arabské a raně středověké vědy I: Zmizela věda z Evropy? Computerworld – Scienceworld. Praha: IDG Czech, 2006. Online
  • Cesty arabské a raně středověké vědy II: Toledský šok. Computerworld – Scienceworld. Praha: IDG Czech 2006. Online
  • Cesty arabské a raně středověké vědy III: Přenos vědy do Evropy. Computerworld – Scienceworld. Praha: IDG Czech 2006. Online
  • Komenský jako filozof. In Planeta Země – vzdělávací encyklopedie. Praha: Česká media amercom, 2005, s. 57–58.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Přepracovaná verze práce vyšla knižně jako Na cestě ke scholastice. Klášterní škola v Le Bec – Lanfrank z Pavie a Anselm z Canterbury. Praha: Filosofia 2004.
  2. http://dejinystarsi.flu.cas.cz/redaction.php?action=showRedaction&id_categoryNode=682
  3. MRHAČOVÁ, E. Filozofickou fakultu povedou od 1. července čtyři mladí intelektuálové. LISTY Filozofické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě. 2010, roč. 1, č. 2, s. 3. PDF
  4. http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/profil/pages/view/board
  5. http://journal.aither.eu/red/
  6. http://ff.zcu.cz/kfi/vav/kudej/
  7. http://www.icra.it/gerbertus/
  8. http://www.montanex.cz/document_show.asp?c=1239&d=-1

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]