Marcela Martiníková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marcela Martiníková
Narození31. října 1940 (83 let)
Opava
Alma materPražská konzervatoř
Povolánítanečnice, učitelka a baletní mistr
ChoťFrantišek Husák
Ivan Krob
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Marcela Martiníková, nebo také Marcela Krobová (* 31. října 1940, Opava) je česká tanečnice, choreografka, baletní mistryně a pedagožka. Jejím prvním manželem byl herec František Husák a druhým manželem se stal tanečník Ivan Krob.

Život[editovat | editovat zdroj]

Tato opavská rodačka začala už ve dvanácti se učit baletu ve škole Borise Slováka při divadle v Opavě. Právě na doporučení Borise Slováka odchází v roce 1954 studovat na taneční oddělení Konzervatoře Praha. Po dostudování v roce 1958 byla angažována v baletu Státního divadla v Ostravě, kde už záhy dostávala od Emericha Gabzdyla velké role. V roce 1961 přichází do Státního divadla Ostrava jako druhý choreograf Pavel Šmok a toto setkáním s Pavlem Šmokem se pro ní stal osudným. V roce 1964 odchází do souboru (Studio) Balet Praha vytvořeným Vladimírem Vašutem, Lubošem Ogounem a právě Pavlem Šmokem. Když se v roce 1970 se stává Pavel Šmok šéfem baletu v divadle v Basileji, chce Luboš Ogoun aby v Baletu Praha pokračovali, ale bylo už pozdě, a tak Balet Praha zaniká a Marcela Martiníková odchází s Pavlem Šmokem do Basileji. Zde tančila a také i během svého těhotenství asistovala Šmokovi do roku 1972, kdy spolu se svým manželem Ivanem Krobem se rozhodli vrátit zpět do Prahy a získávají angažmá v Národním divadle.[1][2][3]

Díky své všestranně vyspělé technice tančila řadu lyrické role, například Vévodkyni v Doktoru Faustovi, Felicianu ve Florelle, Dívku ve Freskách, Sněti a v Podivuhodném mandarínovi, Svědomí v Hirošimě, Stellu v Hoffmannových povídkách, Kateřinu v Kamenném kvítku, Matku-Milenku-Inspiraci-Smrt v Listech důvěrných, Mášenka v Louskáčkovi, Dorotku v Ondrášovi, Desdemona v Othellovi, Ženu ve Svěcení jara, Carabosse v Šípkové Růžence, Lilith ve Věčných písních a titulní roli v Carmen.[4]

Po aktivní kariéře baleríny předávala své profesionální znalosti jako pedagožka dalším baletním generacím v Národním divadle, kde byla ve funkci baletní mistryně a asistentky choreografie do roku 1988 a v Laterně magice jako taneční pedagog mezi léty 19851988.[5][6][7] Za svou práci obdržela za rok 2016 Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v kategorii balet a pantomima a jiný tanečně dramatický žánr.[8][9] Dne 28. června 2018 převzala na Staroměstské radnici Čestné občanství Prahy 1.[10]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MARCELA MARTINÍKOVÁ - ŽIVOTOPIS. ndm.cz [online]. [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. /
  2. Pro Pavla Šmoka byla největší Múzou. Thálie pro Marcelu Martiníkovou. Opera ̟ [online]. [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. /
  3. Marcela Martiníková oslavila 80. narozeniny. Opera ̟ [online]. [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. /
  4. Martiníková, Marcela. Česká divadelní encyklopedie [online]. [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. /
  5. MARCELA MARTINÍKOVÁ – BALERÍNA OBDAŘENÁ MÚZICKÝM NADÁNÍM A EMOCIONALITOU. Taneční aktuality [online]. [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. /
  6. VÝROČÍ MARCELY MARTINÍKOVÉ. Taneční aktuality [online]. [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. /
  7. Marcela Martiníková. Národní divadlo [online]. [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. /
  8. Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v činohře získala herečka Alena Vránová. Reflex [online]. [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. /
  9. Ceny Thálie mají herci Kňažko či Vránová, za muzikál bodoval Vojtek. iDNes.cz [online]. [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. /
  10. NOSITELKA THÁLIE MARCELA MARTINÍKOVÁ OBDRŽELA ČESTNÉ OBČANSTVÍ PRAHY 1. Praha 1 [online]. [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. /