Městské opevnění (Rabštejn nad Střelou)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Městské opevnění v Rabštejně nad Střelou
torzo barbakanu Dolní brány
torzo barbakanu Dolní brány
Základní informace
Slohgotický
Materiálbřidlice[1]
Poloha
AdresaRabštejn nad Střelou, Manětín, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky45277/4-1549 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Městské opevněníRabštejně nad StřelouManětínaokrese Plzeň-sever je systém zlomkovitě dochovaných středověkých hradeb a bran. Existence bran je doložena k roku 1461, ale obvodové opevnění mohlo vzniknou před i po tomto datu. Dochovaly se z něj především zlomek Dolní brány, nejasné fragmenty hradby a předsunutá bašta, považovaná též za samostatný hrad Sychrov. Torza hradeb a bran jsou chráněna jako kulturní památka.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Rabštejnu nad Střelou pochází z roku 1269 a městská práva mu daroval Oldřich Pluh z Rabštejna v roce 1337. Existence městských bran je doložena listinou z roku 1461, v níž král Jiří z Poděbrad starší práva obnovil. O šest let později Rabštejn držený Burianem z Gutštejna neúspěšně obléhalo královské vojsko.[3]

Existenci obvodové hradby dokládají pouze Wernerův a Vogtův obraz.[4] Pokud opravdu existovala, mohla vzniknou před rokem 1461 i později. Podle podobnosti Vogtova vyobrazení s opevněním města Chyše, vybudovaným v sedmdesátých a osmdesátých letech patnáctého století, je možné považovat za zakladatele hradeb Buriana II. z Gutštejna. Jinou možností je, že z období vlády pánů z Gutštejna pochází jen systém opevnění horní brány se zříceninou Sychrova.[5]

Vladislav Razím považuje Sychrov za předsunuté městské opevnění,[5] zatímco Tomáš Durdík jej spojil s samostatným hradem doloženým písemnými prameny.[6]

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Středověké město mělo trojúhelníkový půdorys s rozlohou necelých dvou hektarů. Založeno bylo na terase pod rabštejnským hradem. Přístupné bývalo od západu zaniklou Horní branou a od severu částečně dochovanou Dolní branou, která se nachází ve strmě klesající ulici k přechodu přes Střelu.[3]

Průhled průjezdem barbakanu Dolní brány

Podle Vogtova vyobrazení se dolní brána skládala z průjezdní hranolové věže, před kterou se nacházel jednoduchý barbakan s půlkruhově klenutým portálem, do něhož se z venčí vstupovalo po padacím mostě přes příkop. Vzhledem k reliéfu přístupová cesta v barbakanu nezatáčela. Dochované zdivo je silné až 285 centimetrů, ale v lépe chráněných částech se zužuje na 95 centimetrů. Stavba částečně využívala přirozenou skálu. Obranu barbakanu umožňovaly střílny. Také Horní bránu podle Vogta tvořila průjezdní věž s předbraním.[4]

V blízkosti Horní brány se městské opevnění napojovalo na předhradí hradu. Dochovaný úsek hradby zde stoupá ke střepu okrouhlé věže. Zeď byla až 130 centimetrů silná a ve výšce okolo osmi metrů snad vedl hradební ochoz. Samotná věž mívala průměr asi 8,5 metru a přízemní tloušťka zdí dosahovala tří metrů.[7] Podle Tomáše Durdíka byla postavena jako reakce na vybudování sousedního Sychrova.[8]

Obvodová hradba nejspíše z větší části zanikla, popř. ji nelze rozeznat v mnohokrát upravovaných tarasních zdech.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Městské opevnění [online]. Národní památkový ústav [cit. 2024-02-24]. Dostupné online. 
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2024-02-24]. Identifikátor záznamu 157710 : Městské opevnění. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. a b RAZÍM, Vladislav. Středověká opevnění českých měst. 1. vyd. Díl 2. svazek 2. – katalog Čechy P–Ž. Praha: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze, 2020. 575 s. ISBN 978-80-88339-07-6. Kapitola Rabštejn nad Střelou, s. 801. Dále jen Razím (2020). 
  4. a b c Razím (2020), s. 802.
  5. a b Razím (2020), s. 804.
  6. DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vyd. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. S. 533. Dále jen Durdík (2002). 
  7. Razím (2020), s. 803.
  8. Durdík (2002), s. 469.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]