Májovci
Májovci byla výrazná literární skupina českých básníků a prozaiků druhé poloviny 19. století, která navazovala na odkaz Karla Hynka Máchy, Karla Havlíčka Borovského a Karla Jaromíra Erbena.
Po pádu Metternichova absolutismu (revoluční rok 1848) se na scéně objevila mladá generace, která se zaobírala problematikou městského života a současných sociálních problémů. Nastává kulturní a společenská obroda. Zažívají dobu porevolučních let Bachova absolutismu a dočasné potlačení snah obrozenců o lepší postavení českého národa v rámci Rakousko-Uherska.
Roku 1858 byl vydán almanach Máj, který se stal ústředním spojujícím dílem skupiny. Májovci se ve své tvorbě primárně snažili zachytit skutečnost, tak jak jí v okolním světě viděli, a to i s jejími negativními rysy. Odkazovali se nejenom na českou kulturu, ale inspirovali se i směry evropské tvorby (kosmopolité). Neobraceli se jen do české historie, ale kladli důraz na současný okolní svět, což se projevilo i v časté publicistické tvorbě. Díky jejich práci došlo k povznesení české literatury na evropskou úroveň.
Byly založeny spolky Hlahol, Sokol, Umělecká beseda, vycházejí noviny a časopisy: Národní listy, Čas, Lumír, Květy aj. Vychází Ottův slovník naučný, je realizována Tylova myšlenka – Národního divadla.