Přeskočit na obsah

Lucie Trmíková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lucie Trmíková
Narození17. července 1969 (55 let)
Kolín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materAkademie múzických umění v Praze
Aktivní roky1991–dosud
ChoťJan Nebeský
Umělecké ceny
Cena Alfréda Radoka (1997)

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lucie Trmíková (* 17. července 1969 Kolín) je česká divadelní a filmová herečka, zpěvačka a scenáristka, držitelka Ceny Alfréda Radoka za nejlepší ženský herecký výkon a Ceny Thálie v kategorii činohra.

Život a kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Lucie Trmíková se narodila v 17. července v Kolíně. V roce 1991 ukončila studium na Divadelní fakultě AMU, obor herectví. Je bývalou členkou souboru Divadla komedie a Divadla Miriam divadelní společnosti Petrklíč.[1] Působila též jako lektorka herecké dílny pořádané občanským sdružením Petrklíč.[2] V roce 1997 získala za roli Terezky ve stejnojmenné hře Lenky Lagronové (Divadlo komedie) Cenu Alfréda Radoka.[3] V roce 2019 získala za roli Anny v inscenaci Soukromé rozhovory (divadelní spolek Jedl Praha) Cenu Thálie v kategorii činohra – ženy.[4]

Osobnost Simone Weilové, francouzské filosofky, sociální reformátorky a mystičky, inspirovala Lucii Trmíkovou k napsání hry Mlčky křičet. Hru uvedlo roce 2014 Studio Hrdinů. Autorka sama ztvárnila hlavní roli Simony Weilové, v roli konferenciéra a zároveň všech postav, jež prošly životem Simone Weilové, se představil Saša Rašilov. Režie se ujal Jan Nebeský.[5][6][7]

Od roku 2021 vyučuje činoherní herectví na pražské DAMU.

Divadelní angažmá a role (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]
  1. Herci, hudebníci, režiséři a někteří další spolupracovníci Divadla Miriam [online]. [cit. 2011-03-09]. Dostupné online. 
  2. Herecká dílna [online]. [cit. 2011-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-08-13. 
  3. Ceny Alfréda Radoka (1997) [online]. [cit. 2011-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-29. 
  4. AGENCY, digiONE s r o-independent digital. Hlavní stránka. CENY THÁLIE [online]. [cit. 2019-10-06]. Dostupné online. 
  5. FELTLOVÁ, Marina. Hra Mlčky křičet ožije na scéně pražského Studia Hrdinů [online]. Český rozhlas, 2014-12-15 [cit. 2015-01-25]. Dostupné online. 
  6. FELTLOVÁ, Marina; KRATOCHVÍL, Karel. Trmíková jako francouzská filozofka v kabaretu Mlčky křičet [online]. Český rozhlas, 2014-12-15 [cit. 2015-01-25]. Dostupné online. 
  7. ŠŤÁSTKA, Tomáš. Recenze: Rašilov stíhá transvestitu i kabaretiéra, který šťourá v mozku [online]. iDNES.cz, 2015-01-12 [cit. 2015-01-25]. Dostupné online. 
  8. KŘÍŽ, Jiří. Mistr Nebeský se v Miriam utnul [online]. Praha: Borgis, 2005-04-25 [cit. 2011-03-09]. Dostupné online. 
  9. ŠMIDRKAL, Václav. Stavitel Solness - Henrik Ibsen [online]. Periskop.cz, 1999-12-02 [cit. 2011-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-07. 
  10. NOVÁK, Michal. Lovecké drama [online]. 2005 [cit. 2011-03-09]. Dostupné online. 
  11. HONZÍREK, Jiří. Jana z Arku [online]. 2007-10-05 [cit. 2011-03-09]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  12. Letní Shakespearovské slavnosti 2009 [online]. [cit. 2011-03-09]. Dostupné online. 
  13. NoD Quijote je malý divadelní zázrak, který se podařil nesourodým umělcům [online]. iHNed.cz, 2010-11-17 [cit. 2011-03-09]. Dostupné online. 
  14. BENONIOVÁ, Marcela. Mají peklo v duši [online]. OperaPlus, 2014-10-28 [cit. 2015-01-25]. Dostupné online. 
  15. SOPROVÁ, Jana. Peklo v NOD ROXY [online]. Scena.cz o.p.s., 2014-10-13 [cit. 2015-01-25]. Dostupné online. 
  16. SPÁČILOVÁ, Mirka. Recenze: Na vlastní nebezpečí a radši beze slov [online]. iDNES.cz, 2008-01-19 [cit. 2015-01-25]. Dostupné online. 
  17. SPÁČILOVÁ, Mirka. Recenze: Film pro všechny generace. Jiří Mádl vzkřísil Pány kluky [online]. iDNES.cz, 2014-04-09 [cit. 2015-01-25]. Dostupné online. 
  18. TŘEŠŇÁKOVÁ, Marie. Mádlova zralá jízda o dozrávání je milá až k sežrání [online]. Česká televize, 2014-04-10 [cit. 2015-01-25]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]