Přeskočit na obsah

Lucia Moholyová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lucia Moholy
Rodné jménoLucia Schulzová
Narození18. ledna 1894
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí17. května 1989 (ve věku 95 let)
Curych
ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
Alma materUniverzita Karlova
Vysoká škola grafiky a knižního umění v Lipsku
Povolánífotografka, učitelka a publicistka
Manžel(ka)László Moholy-Nagy (1921–1929)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lucia Moholyová, rozená Schulzová (18. ledna 1894, Praha17. května 1989, Curych) byla německy mluvící fotografka židovského původu narozená v Čechách. Nejslavnějšími jsou její fotografie dokumentující architekturu a produkty umělecké školy Bauhaus. Dlouho však byla řada jejích prací přičítána jejímu manželovi, významnému fotografovi László Moholy-Nagyovi, nebo zakladateli Bauhausu Walteru Gropiovi. [1][2]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Vyrůstala v sekularizované židovské rodině v německy mluvící enklávě v Praze,[2] kde její otec vykonával advokátní praxi.[2] Jejím mladším bratrem byl Franz Schulz, scenárista působící zejména v Německu. Již od dětství si psala deníky, které jsou dnes zajímavým zdrojem informací o životě středostavovských rodin v předválečné Praze.[2] Nejprve se živila jako učitelka němčiny a angličtiny, pracovala v kanceláři svého otce, v roce 1912 pak začala studovat filozofii, filologii a dějiny umění na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě.[3]

V prvních letech první světové války se přestěhovala do německého Wiesbadenu, kde pracovala jako divadelní kritička pro místní noviny.[2] Krátce poté se přestěhovala do Lipska a poté do Berlína, kde pracovala pro několik nakladatelství (mj. Hyperion a Kurt Wolff) jako redaktorka.[3] Začala psát i prózu, z radikálně expresionistických pozic a pod pseudonymem „Ulrich Steffen“.[3][4]

V Berlíně se v dubnu 1920 setkala s László Moholy-Nagyem, který tam před nedávnem emigroval z Maďarska.[2] Vzali se 21. ledna 1921, na její 27. narozeniny.[2] Dlouho to byla ona, kdo oba živil z platu nakladatelské redaktorky.[2] V roce 1926 Walter Gropius oba pozval do Dessau, kde vytvořil kampus své školy Bauhaus. Stál o to, aby zde Moholy-Nagy učil. Luciiny deníky prozrazují, že v Dessau nebyla šťastná, a že jí nevyhovovala izolovanost školy. Manžel jejím pocitům nerozuměl, jemu samotnému neměstský charakter života v Dessau plně vyhovoval. [2] Dessau opustili oba v roce 1928, vztah to však nezachránilo, rozešli se v roce 1929.[2]

V roce 1933 se v Německu chopila moci nacistická strana. Moholyová v té době chodila s komunistickým poslancem, který byl jednoho dne zatčen přímo v jejím bytě, což ale neviděla na vlastní oči, neboť v tu chvíli nebyla doma. Přesto vyděšeně z Berlína uprchla a zanechala zde všechny své věci, včetně objemných skleněných negativů z Bauhausu.[4] Ty se posléze dostaly k Walteru Gropiovi a řadu z nich později publikoval, aniž by označil skutečné autorství snímků, například na výstavě v Museum of Modern Art v New Yorku roku 1938.

Z Berlína uprchla do rodné Prahy, kde našla azyl u členů rodiny. Dlouho zde ale nepobyla, rozhodla se odejít do Švýcarska, žila chvíli též v Paříži.[4] Chtěla do USA, kde jí bývalý manžel nabídl místo na Chicagské univerzitě,[2] ale víza v roce 1940 nedostala, přestože jí kvůli židovskému původu hrozilo bezprostřední nebezpečí. Nakonec strávila válku v Londýně. Zde se živila komerční fotografií a výukou.[2] Vydala také knihu A Hundred Years of Photography, 1839–1939, kterou napsala v angličtině, již ke svému štěstí brilantně ovládala od dětství.

V letech 1946 až 1957 cestovala po Blízkém a Středním východě, kde fotografovala a točila dokumentární filmy pro UNESCO.[3] V roce 1959 se přestěhovala do Zollikonu ve Švýcarsku, kde napsala knihu o svém působení v Bauhausu a zaměřila se na uměleckou kritiku.[4] Ve Švýcarsku již dožila. Zemřela 17. května 1989 ve věku 95 let.

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 2024 Lucia Moholy: Exposures, Kunsthalle Praha, 30. květen —28. říjen 2024, kurátoři: Meghan Forbes, Jan Tichý a Jordan Troeller, ve spolupráci s Christelle Havranek.[5]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lucia Moholy na anglické Wikipedii.

  1. WILLIAMSON, Beth. Lucia Moholy, 'Bauhaus Building, Dessau' 1925–6 [online]. Duben 2016 [cit. 2016-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f g h i j k l FORBES, Meghan. "What I Could Lose": The Fate of Lucia Moholy. Michigan Quarterly Review. Zima 2016, roč. 55, čís. 1. Dostupné online. ISSN 1558-7266. (anglicky) 
  3. a b c d Lucia Moholy [online]. Bauhaus Kooperation 2019 [cit. 2019-04-11]. Dostupné v archivu. (anglicky) 
  4. a b c d BLUMBERG, Naomi. Lucia Moholy [online]. 22. 5. 2016 [cit. 2017-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Lucia Moholy: Exposures. www.kunsthallepraha.org [online]. Kunsthalle Praha [cit. 2024-06-22]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • In: TROELLER, Jordan. Lucia Moholy: Exposures. Praha: Kunsthalle Praha, 2024. ISBN 978-80-908875-3-4. (česky a anglicky)
  • MOHOLY, Lucia. Sto let fotografie. Překlad Jakub Hauser. Praha: Kunsthalle Praha, 2024. 204 s. ISBN 978-80-908456-8-8. (česky a anglicky) 
  • BERGDOLL, Barry; DICKERMAN, Leah. Bauhaus 1919-1933 : workshops for modernity. New York: Museum of Modern Art, 2009. ISBN 9780870707582. S. 344. 
  • MADESANI, Angela; OSSANNA CAVEDINI, Nicoletta; MOHOLY, Lucia. Lucia Moholy (1894-1989) : tra fotografia e vita = between photography and life. [s.l.]: Cinisello Balsamo : Silvana Editoriale, 2012. ISBN 9788836625406. S. 191. 
  • ROSENBLUM, Naomi. A history of women photographers. [s.l.]: Abbeville ISBN 9780789212245. S. 432. 
  • ULRIKE., Muller. Bauhaus women : art, handicraft, design. [s.l.]: Flammarion, 2015. ISBN 978-2080202482. S. 142–149. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]