Louis Philogène Brûlart de Sillery

Louis Philogène Brûlart de Sillery
Louis Philogène Brûlart de Sillery
	(Louis Rossignon, 1838, Muzeum Versailles)
Narození	12. května 1702; Paříž
Úmrtí	8. prosince 1770 (ve věku 68 let); Paříž
Povolání	diplomat, politik a voják
Ocenění	rytíř Řádu svatého Ducha; rytíř Řádu sv. Michala
Rod	Brûlart family
Funkce	státní sekretář zahraničních věcí (1747–1751); velvyslanec
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Louis Philogène Brulart de Sillery, vikomt de Puisieux, zvaný též jako markýz de Sillery (Louis Philogène Brûlart de Sillery, vicomte de Puisieux) (12. května 1702, Paříž, Francie – 8. prosince 1770, Paříž, Francie) byl francouzský generál, diplomat a státník. Od mládí sloužil v armádě, souběžně se uplatnil také v diplomacii. Jako voják a diplomat byl významnou osobností za války o rakouské dědictví. V letech 1747–1751 byl francouzským ministrem zahraničí.

Životopis

Pocházel ze šlechtické rodiny s tradiční službou v armádě a ve státních úřadech, narodil se v Paříži jako jediný syn důstojníka Carlomana Brularta, hraběte de Sillery (1663–1727). V roce 1716 vstoupil do armády ke královským mušketýrům a zúčastnil se války čtverné aliance. V roce 1727 zdědil po otci titul vikomta de Puisieux (respektive Puysieulx), nesprávně býval označován také jako markýz de Sillery. Jako důstojník jezdectva se zúčastnil války o polské dědictví a v roce 1734 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. V letech 1735–1739 působil jako vyslanec v Sicilském království. Na počátku války o rakouské dědictví se vrátil do armády, mimo jiné bojoval v Čechách a v roce 1743 obdržel hodnost maréchal de camp. V roce 1746 byl francouzským delegátem na mírovém kongresu v Bredě, téhož roku byl jmenován členem státní rady. V lednu 1747 byl s podporou maršála Noaillese jmenován ministrem zahraničí namísto v nemilosti odvolaného markýze Argensona. Za stále probíhajících bojů vedl osobně diplomatická jednání s lordem Sandwichem v Lutychu. Jménem Francie ukončil války o rakouské dědictví mírovým kongresem v Cáchách. S ohledem na finanční a vojenské angažmá nebyly vyjednané podmínky pro Francii příliš uspokojivé a daly vzniknout dlouho užívanému úsloví Blbý jako mír. Puisieux nicméně v roce 1748 za zásluhy obdržel Řád sv. Ducha a Řád sv. Michala. Ve funkci ministra zahraničí setrval do září 1751, na další dění již neměl vliv, i když při odvolání z vlády obdržel čestnou funkci státního ministra (1751). Od roku 1751 byl zároveň guvernérem a generálporučíkem v Languedocu.

V roce 1722 se oženil s Charlotte Félicité Le Tellier (1708–1783), vnučkou ministra války z doby Ludvíka XIV. markýze Louvoise. Měli spolu jedinou dceru Adélaide (1725–1786), která se provdala za svého bratrance maršála vévodu d'Estrées.

Odkazy

Literatura

BORDONOVE, Georges: Ludvík XV. Milovaný - Nemilovaný král; Praha, 2006 268 s. ISBN 80-7243-297-4
MITFORD, Nancy: Madame de Pompadour; Praha, 1998 283 s. ISBN 80-86128-22-9
TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748; Praha, 2019 464 s. ISBN 978-80-7557-176-2

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Louis Philogène Brûlart de Sillery na Wikimedia Commons
COURCELLES, Jean-Baptiste: Dictionnaire historique et biographique des généraux français depuis le XIe siècle; Paříž, 1820–1823; III. díl, s. 266–268 dostupné online
Rodokmen rodu Brulart de Sillery