Přeskočit na obsah

Lesňáčkovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxLesňáčkovití
alternativní popis obrázku chybí
Lesňáček žlutý (Dendroica petechia)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Podřádzpěvní (Passeri)
InfrařádPasserida
NadčeleďPasseroidea
Čeleďlesňáčkovití (Parulidae)
Wetmore et al., 1947
Rody:
  • Basileuterus Cabanis, 1849
  • Cardellina Du Bus de Gisignies, 1849
  • Catharopeza Sclater, PL, 1880
  • Geothlypis Cabanis, 1847
  • Helmitheros Rafinesque, 1819
  • Leiothlypis Sangster, 2008
  • Leucopeza Sclater, PL, 1876
  • Limnothlypis Stone, 1914
  • Mniotilta Vieillot, 1816
  • Myioborus Baird, SF, 1865
  • Myiothlypis Cabanis, 1851
  • Oporornis Baird, SF, 1858
  • Oreothlypis Ridgway, 1884
  • Parkesia Sangster, 2008
  • Protonotaria Baird, SF, 1858
  • Seiurus Swainson, 1827
  • Setophaga Swainson, 1827
  • Vermivora Swainson, 1827
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lesňáčkovití (Parulidae) jsou čeleď malých, často barevných amerických pěvců z podřádu zpěvní. V současné době se rozlišuje 120 druhů v 18 rodech (aktuální k červnu 2024).[1] Většinou jde o stromové druhy, jen několik jich žije spíše na zemi, a vesměs jsou hmyzožraví.

Čeleď zřejmě vznikla na severu Střední Ameriky, kde žije nejvíce druhů s největší diverzitou. Odtud se lesňáčkovití v meziledových dobách šířili na sever vesměs jako stěhovaví ptáci, vracející se na zimu do původní oblasti. Dva rody (Myioborus a Basileuterus) zřejmě záhy osídlily Jižní Ameriku, snad ještě před spojením obou světadílů, a dosud tvoří většinu druhů drobných pěvců v tomto regionu.

Zálety do Evropy

[editovat | editovat zdroj]

Lesňáčkovití ptáci výjimečně zalétají také do Evropy, kde byly dosud zjištěny čtyři druhy.[2]

Za popisnou autoritu čeledi lesňáčkovitých je pokládán americký ornitolog Alexander Wetmore (1947).[3] V průběhu 20. století byli lesňáčkovití řazeni i v rámci šířeji definovaných strnadovitých (Emberizidae), resp. pěnkavovitých (Fringilidae[4]), od konce 20. století je jim přiznáván status samostatné čeledi.[5] Z pohledu fylogenetiky se odvozují uvnitř širšího kladu sdružujícího zpěvné s devíti ručními letkami („nine-primaried oscine group“).

Lesňáčkovití bývali sdružováni s monotypickým rodem Peucedramus, zvažovaný příbuzenský vztah však definitivně vyloučila studie mtDNA z roku 1998.[6] Molekulárně-fylogenetická studie Lovette & Bermingham (2002) dospěla k závěrům, že zatímco většina tradičně uznávaných rodů lesňáčkovitých tvořila dobře podporované monofylum, rody Teretistris, Microligea, Zeledonia, Icteria, Granatellus a Xenoligea vystupovaly mimo tento klad.[7] Současný systém je většinou řadí do jiných příbuzných čeledí, často monotypických.[8]

První podrobnou molekulárně-fylogenetickou studii, jež by se zabývala vnitřní systematikou takto „okleštěných“ lesňáčkovitých, vypracovali Lovette & kol. (2010). Na základě ní vyšlo najevo, že řada tradičně uznávaných rodů lesňáčků neplní požadavek na monofyletismus taxonů,[9] což vedlo k návazným taxonomickým revizím. Následující abecední seznam rodů je vypracován podle IOC World Bird List a je aktuální k červnu 2024[1]:

V tomto článku byl použit překlad textu z článku New World warbler na anglické Wikipedii.

  1. a b New World warblers, mitrospingid tanagers – IOC World Bird List, v14.1. www.worldbirdnames.org [online]. [cit. 2024-06-10]. Dostupné online. 
  2. AERC WPlist July 2010 - Families Voous sequence version 2.0 (pdf version) (anglicky)
  3. Twenty-Second Supplement to the American Ornithologists' Union Check-List of North American Birds. The Auk. 1947-07, roč. 64, čís. 3, s. 445–452. Dostupné online [cit. 2024-06-10]. DOI 10.2307/4080390. 
  4. SIBLEY, C. G.; MONROE, B. L. Distribution and Taxonomy of Birds of the World. New Haven: Yale University Press, 1990. Dostupné online. S. 728. 
  5. DEL HOYO, J.; ELLIOTT, A.; CHRISTIE, D. A. Weavers to New World Warblers. Barcelona: Lynx Editions, 2010. (Handbook of the Birds of the World; sv. 15). ISBN 978-84-96553-68-2. S. 666. (anglicky) 
  6. GROTH, Jeff G. Molecular Phylogenetics of Finches and Sparrows: Consequences of Character State Removal in CytochromebSequences. Molecular Phylogenetics and Evolution. 1998-12, roč. 10, čís. 3, s. 377–390. Dostupné online [cit. 2024-06-10]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1006/mpev.1998.0540. 
  7. LOVETTE, I. J.; BERMINGHAM, E. What is a Wood-Warbler? Molecular Characterization of a Monophyletic Parulidae. The Auk. 2002-07-01, roč. 119, čís. 3, s. 695–714. Dostupné online [cit. 2024-06-07]. ISSN 1938-4254. DOI 10.1093/auk/119.3.695. (anglicky) 
  8. BARKER, F. Keith; BURNS, Kevin J.; KLICKA, John. Going to Extremes: Contrasting Rates of Diversification in a Recent Radiation of New World Passerine Birds. Systematic Biology. 2013-03-01, roč. 62, čís. 2, s. 298–320. Dostupné online [cit. 2024-06-10]. ISSN 1076-836X. DOI 10.1093/sysbio/sys094. (anglicky) 
  9. LOVETTE, Irby J.; PÉREZ-EMÁN, Jorge L.; SULLIVAN, John P. A comprehensive multilocus phylogeny for the wood-warblers and a revised classification of the Parulidae (Aves). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2010-11-01, roč. 57, čís. 2, s. 753–770. Dostupné online [cit. 2024-06-10]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2010.07.018. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]