Les Plaisirs de Versailles

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Potěšení z Versailles
Les plaisirs de Versailles
Marc-Antoine Charpentier
Základní informace
Žánr divertissement
Skladatel Marc-Antoine Charpentier
Libretista autor není znám
Počet dějství 1
Originální jazyk francouzština
Datum vzniku 1682, Versailles
Premiéra 1682, Versailles
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Les plaisirs de Versailles (česky Potěšení z Versailles) je krátká francouzská opera (divertissement) od Marc-Antoine Charpentiera, vytvořená pro provedení v rámci nové dvorské zábavy, známé jako les appartements du roi (česky královské recepce), které uvedl král Ludvík XIV. v roce 1682; Charpentier v té době působil jako skladatel králova syna Ludvíka, velkého Dauphina. Libretista je neznámý.

Opera měla premiéru v roce 1682 na zámku ve Versailles.

Osoby a charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Osoby[editovat | editovat zdroj]

Charakteristika a první představení[editovat | editovat zdroj]

Většina postav reprezentuje potěšení z Versailles. Alegoricky představuje toto potěšení i bůh Comus, protože potěšení z Versailles představovala i přítomnost veselí a zábav, včetně nočního koketování.

Přesně datum premiéry není známo, ale během něj měl Charpentier sám zpívat roli Hry (Le Jeu). Celá opera sestává pouze z jednoho dějství, rozděleného na čtyři scény (schází i pro toto období typický prolog).

Děj[editovat | editovat zdroj]

La Musique zpívá (árie Que tout cède aux douceurs de mes accords charmants a sbor Mortels, Dieux, révérez le divine harmonie!), dokud není přerušena la Conversation a jejím blábolením (árie Rare fille du ciel, ne m'appréhendez pas!). La Conversation řečmi otravuje La Musique, která ji následně posílá pryč (Sortons ! On blâmera mon peu de politique...). Přichází Comus a snaží se ty dvě smířit tím, že jim nabízí čokoládu, víno a cukrovinky. Le Jeu navrhne, aby se věnovali spíše hazardním hrám, ale la Musique chce jen zpívat a la Conversation chce zase jen popíjet čokoládu.

Nakonec se la Musique s la Conversation dohodnou, že se přenesou přes své spory, aby pomohly králi Ludvíkovi k odpočinku, který si chce dopřát po vítězstvích ve válkách (La Musique: Si Louis en a ri, Je me tiens trop heureuse.)

Nahrávky[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Les plaisirs de Versailles na anglické Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]