Larisa Bogorazová
| Larisa Bogorazová | |
|---|---|
| Narození | 8. srpna 1929 Charkov |
| Úmrtí | 6. dubna 2004 (ve věku 74 let) Moskva |
| Příčina úmrtí | cévní mozková příhoda |
| Místo pohřbení | Nikolo-archandělskij hřbitov |
| Povolání | lidskoprávní aktivistka a jazykovědkyně |
| Alma mater | Charkovská národní univerzita V. N. Karazina |
| Ocenění | Cena Galiny Starovojtové medaile "Spěchejte činit dobro" |
| Manžel(ka) | Anatolij Marčenko Julij Markovič Daniel |
| Děti | A. Ju. Danièl‘ |
| Rodiče |  Q12083359 |
| Příbuzní | Mikhail Daniel (vnuk) |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Larisa Josifovna Bogorazová, rusky Лариса Иосифовна Богораз-Брухман (8. srpna 1929 Charkov - 6. dubna 2004 Moskva) byla ruská lingvistka, disidentka a organizátorka demonstrace na Rudém náměstí v srpnu 1968.
Život a působení
[editovat | editovat zdroj]Narodila se do rodiny vysokých stranických funkcionářů a vystudovala lingvistiku v Charkově. Roku 1950 se poprvé vdala za spisovatele a pozdějšího disidenta Julia Daniela a odstěhovali se do Moskvy. Roku 1965 byl Daniel se svým přítelem Andrejem Siňavským odsouzen za spisy, které pod pseudonymem publikovali v zahraničí. L. Bogorazová napsala protestní dopis L. I. Brežněvovi a 25. srpna 1968 zorganizovala protest proti okupaci Československa na Rudém náměstí v Moskvě. Byla zatčena a odsouzena ke čtyřem letům vyhnanství v Irkutské oblasti na Sibiři, kde pracovala v dřevozpracujícím závodě.
Po propuštění se rozvedla s J. Danielem a dále organizovala protesty na obranu lidských práv, byla spoluautorkou knihy „Paměť“ o stalinském teroru a přispívala do „Kroniky současných událostí“. Podruhé se vdala za disidenta A. Marčenka, který strávil ve vězeních více než 20 let. Roku 1980 byl znovu uvězněn a i když Bogorazová zorganizovala velkou kampaň za propuštění všech politických vězňů a Michail Gorbačov je roku 1987 skutečně začal propouštět, Marčenko se toho už nedožil.
Po rozpadu SSSR se Larisa Bogorazová stala předsedkyní Moskevské Helsinské skupiny, navštěvovala procesy a vězení a zasazovala se o dodržování lidských práv. Navštívila také Prahu a setkala se s Václavem Havlem.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- A. Hradílek, Za naši i vaši svobodu. Praha: Torst 2011
