Larisa Bogorazová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Larisa Bogorazová
Narození 8. srpna 1929
Charkov
Úmrtí 6. dubna 2004 (ve věku 74 let)
Moskva
Příčina úmrtí cévní mozková příhoda
Místo odpočinku Khovanskoye Cemetery
Povolání ochránkyně lidských práv
Alma mater Charkovská univerzita
Ocenění Cena Galiny Starovojtové
Manžel(ka) Anatolij Marčenko
Julij Markovič Daniel
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Larisa Josifovna Bogorazová, rusky Лариса Иосифовна Богораз-Брухман (8. srpna 1929 Charkov - 6. dubna 2004 Moskva) byla ruská lingvistka, disidentka a organizátorka demonstrace na Rudém náměstí v srpnu 1968.

Život a působení[editovat | editovat zdroj]

Narodila se do rodiny vysokých stranických funkcionářů a vystudovala lingvistiku v Charkově. Roku 1950 se poprvé vdala za spisovatele a pozdějšího disidenta Julia Daniela a odstěhovali se do Moskvy. Roku 1965 byl Daniel se svým přítelem Andrejem Siňavským odsouzen za spisy, které pod pseudonymem publikovali v zahraničí. L. Bogorazová napsala protestní dopis L. I. Brežněvovi a 25. srpna 1968 zorganizovala protest proti okupaci Československa na Rudém náměstí v Moskvě. Byla zatčena a odsouzena ke čtyřem letům vyhnanství v Irkutské oblasti na Sibiři, kde pracovala v dřevozpracujícím závodě.

Po propuštění se rozvedla s J. Danielem a dále organizovala protesty na obranu lidských práv, byla spoluautorkou knihy „Paměť“ o stalinském teroru a přispívala do „Kroniky současných událostí“. Podruhé se vdala za disidenta A. Marčenka, který strávil ve vězeních více než 20 let. Roku 1980 byl znovu uvězněn a i když Bogorazová zorganizovala velkou kampaň za propuštění všech politických vězňů a Michail Gorbačov je roku 1987 skutečně začal propouštět, Marčenko se toho už nedožil.

Po rozpadu SSSR se Larisa Bogorazová stala předsedkyní Moskevské helsinské skupiny, navštěvovala procesy a vězení a zasazovala se o dodržování lidských práv. Navštívila také Prahu a setkala se s Václavem Havlem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • A. Hradílek, Za naši i vaši svobodu. Praha: Torst 2011

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]