La Manif pour tous

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
La Manif pour tous na Champs-Elysées před Vítězným obloukem, 24. 3. 2013

La Manif pour tous (v překladu: Demonstrace za všechny) je francouzské celonárodní hnutí, které vzniklo jako protireakce na legalizaci manželství párů stejného pohlaví (francouzsky: mariage pour tous, manželství pro všechny) a plná adopční práva pro homosexuální páry. Jeho proklamovaným cílem je ochrana a podpora tradiční rodiny a odmítání stejnopohlavního manželství, duhových rodin a tzv. genderové ideologie. Jedná se o seskupení několika rozdílných zájmových skupin vedených Béatrice Bourges, Frigide Barjot a Ludovine de La Rochère a sloučených v roce 2012 do jedné. Od dubna 2015 má status politické strany.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dne 12. února 2013 přijalo francouzské Národní shromáždění tvořené převážně socialistickými poslanci návrh zákona o stejnopohlavním manželství a adopcích dětí páry stejného pohlaví.[1] Jednalo se o plnění předvolebních slibů prezidenta Françoise Hollanda, jejichž součástí byla legalizace plnohodnotných sňatků pro páry stejného pohlaví.[2]

Na organizování a mobilizování protestujících proti občanským sňatkům pro stejnopohlavní páry měla významný vliv také římskokatolická církev.[3]

V lednu 2013 protestovalo proti legalizaci manželství párů stejného pohlaví podle policejních zdrojů přibližně 300 tisíc a podle organizátorů 800 tisíc Francouzů.[4] Krátce nato demonstrovalo naopak něco mezi 125 tisíci (policie) a 400 tisíci (organizátoři) občanů pro přijetí tohoto zákona.[5] Mezi jednotlivými projednáváními zákona v různých parlamentních komorách se konaly ještě další demonstrace La Manif pour tous, včetně té nejmasovější na konci března v Paříži,[6] jíž se podle policie zúčastnilo 300 tisíc a podle organizátorů 1,4 milionu Francouzů.[7]

Na základě rozhodnutí Státní komise pro financování politických stran ze 13. dubna 2015 se hnutí podařilo získat status politické strany.[8]

Charakter[editovat | editovat zdroj]

Přestože je celé hnutí často spojované s římskokatolickou církví a jejími politickými právy, samo se prezentuje jako nepolitické a sekulární.[9]

Poté, co se v březnu 2013 začalo hnutí radikalizovat[10] a co se do něj infiltrovala krajní pravice, se jedna členka jejího vedení, Béatrice Bourges, rozhodla hnutí opustit.[11]

Obdoba v Německu[editovat | editovat zdroj]

Název Demonstrace za všechny (La Manif pour tous) se stal inspirací pro německý protest podobného typu, avšak s menší účastí, který se uskutečnil v roce 2014 ve Stuttgartu. Ta taktéž nesla název Demonstrace za všechny (německy: Demo für Alle). Tato demonstrace se týkala nového vzdělávacího plánu v Bádensku-Württembersku, jehož součástí měla být výuka k akceptaci homosexuality a transgender identity ve školách.[12][13]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku La Manif pour tous na německé Wikipedii.

  1. Analyse du scrutin: Scrutin public sur l'ensemble du projet de loi ouvrant le mariage aux couples de personnes de même sexe [online]. Assemblée nationale, 12. Februar 2013 [cit. 2013-04-28]. Dostupné online. (francouzsky) 
  2. Queer.de: Frankreich: Ehe-Öffnung für 2013 angekündigt
  3. Thomas Hanke: Das gespaltene Frankreich. handelsblatt.de vom 27. Mai 2013, abgerufen am 27. Mai 2013
  4. Hunderttausende gegen Homo-Ehe [online]. tagesschau.de, 2013-01-13 [cit. 2016-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-01-09. 
  5. Queer.de: Massendemo für die Ehe-Öffnung
  6. Bilderstrecke leFigaro.fr, 27, März 2013
  7. Artikel LeMonde.fr lemonde.fr, 24. März 2013
  8. John Lichfield: Décisions du 13 avril 2015 portant agrément d'associations de financement d'un parti ou d'une organisation politique, Journal officiel de la République française n°0096, texte n° 64, vom 25. April 2015 auf Legifrance (Verkündungsplattform der Französischen Republik)
  9. La Manif pour Tous est apolitique [online]. La Manif pour Tous [cit. 2014-07-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-28. (francouzsky) .
  10. Laure Mentzel: Béatrice Bourges, l’autre égérie des anti-mariage gay. In: Le Monde, 19. Mai 2013.
  11. John Lichfield: “I’m no homophobe – but the law on gay marriage undermines humanity”: Is Béatrice Bourges of Printemps Français the most dangerous woman in France?. In: The Independent, 10. Juni 2013.
  12. Lucius Teidelbaum. hagalil.com: Eine „Demo für alle“ gegen die „Genderideologie“ [online]. 2016-03-01 [cit. 2016-04-14]. Dostupné online. 
  13. Sabine Hark, Paula-Irene Villa, Anti-Genderismus - Sexualität und Geschlecht als Schauplätze aktueller politischer Auseinandersetzungen, 2015, Transcript Verlag

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Phillip Becher, Christian Begass, Josef Kraft: Der Aufstand des Abendlandes. AfD, PEGIDA & Co.: Vom Salon auf die Straße. PapyRossa-Verlag, Köln 2015, S. 100–108. ISBN 978-3-89438-587-3.
  • Sabine Hark, Paula-Irene Villa, Anti-Genderismus - Sexualität und Geschlecht als Schauplätze aktueller politischer Auseinandersetzungen. Transcript Verlag, 2015.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]