Přeskočit na obsah

LGBT práva na Jamajce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Duhová mapa Jamajky

Lesby, gayové, bisexuálové a translidé (LGBT) se na Jamajce setkávají s právními a sociálními problémy, se kterými zbytek obyvatel nepřichází do styku. Pohlavní styk mezi muži je nezákonný a lze za něj uložit až desetileté vězení. Soulož mezi ženami je legální.

Z důvodu vysoké míry anti-gay kriminality je Jamajka ze strany některých lidskoprávních organizací vyhodnocována jako jedna z nejhomofobnějších zemí na světě.[1] Homofobie je v zemi hojně rozšířená," řekl v r. 2012 mluvčí Ministerstva zahraničí Spojených států amerických

Jamajská vláda v r. 2012 řekla, že se bude zasazovat o rovné a spravedlivé zacházení se všemi občany, a že právní řád země zaručuje každému, kdo se cítí ve svých individuálních právech krácen, dostačující opravné prostředky. Rovněž zdůraznila, že osoby jiné sexuální orientace diskriminovány nejsou, a že sama vůči něčemu takovému zaujímá odmítavý postoj.[2]

Asistent policejního komisaře před svým odchodem do důchodu v červenci 2012 tvrdil, že mezinárodní reputace Jamajky jakožto homofobní země je přehnaná, a že se životní úroveň LGBT Jamajčanů zlepšuje. Podle jeho názoru je reálným problémem kriminalita mezi homosexuály a veřejný cross-dressing.[3]

Zákony, politika a jamajské ústavní právo

[editovat | editovat zdroj]

Historie kriminalizace LGBT jednotlivců

[editovat | editovat zdroj]

Ostrovy Karibského společenství přebíraly britské zákony proti sodomii. Ty zde však nebyly vymáhány tak striktně jako v Británii až do Viktoriánské éry. Ještě předtím jsou známy případy britských kolonizátorů, kteří měli vzájemné homosexuální styky z důvodu nedostatku žen. Otrocké komunity na Jamajce a ve zbylé části Britského Karibiku byly tvořeny muži a ženami ze západní Afriky. Ze strany otrokářů byla obecně větší poptávka po mužích a podle analýzy historiků byla mužská homosexualita běžnou součástí náboženských a duchovních tradic západoafrických komunit.[4]

V Anglii byly zákony proti sodomii z r. 1861 zrušeny v r. 1967. Jamajka získala nezávislost v r. 1962, tedy pět let před dekriminalizací. To znamená, že původně britské zákony proti sodomii, jsou stále v platnosti.[4] I tak ale lze zaznamenat určitou liberalizaci v uplatňování těchto zákonů. Jejich vymáhání je dost komplikované, až prakticky nemožné, neboť samotný homosexuální vztah nelze považovat za naplnění jejich skutkové podstaty. Atmosféra ve společnosti i v médiích je všeobecně pro jejich zrušení.[5]

Zákony proti sexuálnímu styku mezi muži

[editovat | editovat zdroj]

Jamajské trestní právo nepostihuje osoby, které se identifikují jako LGBT, nýbrž pouze nezákonný styk.[2] Zákon o zločinech proti lidské přirozenosti říká následující:

Sekce 76. Smilstvo proti přírodě. Komu bude prokázáno spáchání trestného činu sodomie s jinou osobou nebo se zvířetem, bude potrestán odnětím svobody v maximální délce trvání 10 let a těžkými pracemi.[6]

Sekce 77. Pokus Kdo se pokusí o spáchání výše uvedené trestného činu, či se násilím pokusí jiného k takovému činu svést, nebo svede jiného muže ke spáchání tohoto činu, bude potrestán odnětím svobody v délce trvání 7 let a těžkými pracemi.[6]

Sekce 79. Nemravnost Muž, který, na veřejnosti či v soukromí, sám či ve skupině, svede jiného muže či spáchá s jiným mužem akt hrubé obscénnosti, bude potrestán odnětím svobody v délce trvání 2 let a těžkými pracemi.[6]

"Hrubá obscénnost" není v této části zákona přímo interpretována, tudíž se lze při jejím posuzování odkázat na jakoukoli tělesnou intimitu,[7] včetně držení za ruce.[8]

Sekce 76 kriminalizující sodomii není od r. 2012 uplatňována.[9] Podle zprávy Human Rights Watch je prakticky irelevantní, jak často jsou zde lidé souzeni za sodomii nebo obscénnost, když se v místním tisku běžně zveřejňují jména odsouzených za tyto trestné činy, což je nejen zostuzuje, ale zároveň postihuje jejich duševní zdraví.[10] Sekce 79 o hrubé obscénnosti činí LGBT osoby vydíratelnými ze strany okolí, kteří po nich často jako protihodnotu za mlčení požadují jisté benefity.[3]

Sekce 80. Jiné. Příslušníci bezpečnostních složek jsou oprávněni zatknout kohokoli, kdo přespává, či se potuluje v nočních hodinách na veřejných prostranstvích, a to bez řádného zatykače. Nočními hodinami je ve smyslu tohoto zákona chápáno období od devatenácté hodiny večerní do šesté hodiny ranní. Prokáže-li se, že zadržení osoby bylo oprávněné, a že trestný čin podle tohoto zákona byl spáchán, vloží se do případu další orgány justice.[6]

Při vyšetřování spáchání trestných činů podle Sekce 80 zachovává policie mlčenlivost. Tuto a jiné části zákona jsou policií zneužívány k zadržování mužů, kteří nejsou v konformitě se svojí genderovou rolí. Byly zaznamenány i případy aplikace na ženy mající sex s ženami.[2]

Pokusy o dekriminalizaci

[editovat | editovat zdroj]

V r. 2005 přijal Evropský parlament rezoluci, v níž vyzýval Jamajku ke zrušení jejích zastaralých a diskriminačních zákonů proti sodomii a k aktivnímu boji s homofobií.[11]

Po slibu jamajské premiérky Portie Simpsonové, že v zemi nebude nikdo diskriminován pro svou sexuální orientaci, zažaloval v únoru 2012 LGBT aktivista Maurice Tomlinson Jamajku u Vnitroamerické komise pro lidská práva. Ten opustil svou rodnou vlast po výhružkách smrtí, které následovaly po uzavření sňatku s jiným mužem v Kanadě, o čemž mluvily místní média. Nejsou známy žádné údaje o prvním slyšení.[12]

Pokusy o přijetí vyšších trestů

[editovat | editovat zdroj]

V 2009 člen jamajského parlamentu za Stranu práce Ernest Smith deklaroval během jedné debaty, že homosexuální aktivisté pomalu a jistě přebírají nadvládu nad zemí. Homosexuály popisoval jako násilné a agresivní žily a požadoval striktnější postup vůči stejnopohlavnímu styku mezi muži, který by vedl až k možnosti uložit jim doživotní vězení.[13]

Absence zákonů chránících LGBT menšinu před diskriminací

[editovat | editovat zdroj]

Podle Vnitroamerické komise pro lidská práva nemá Jamajka žádné zákony trestající diskriminaci jedinců jiné sexuální orientace, genderové nebo pohlavní identity. Stejně tak zde nejsou žádná trestní opatření proti zločinům z nenávisti.[14]

Většina Jamajčanů odmítá začleňování sexuální orientace do lidskoprávní agendy z důvodu údajné neslučitelnosti s jamajskou kulturou a jejími tradičními náboženskými a genderovými zvyky. Mnozí si toto také spojují s kulturním imperialismem.[15]

Jamajské politické strany

[editovat | editovat zdroj]

Ani jedna ze dvou vládnoucích politických stran nevyjádřila oficiální podporu právům sexuálních menšin.

Nicméně v televizní předvolební debatě na konci prosince 2011 mezi vůdkyní opozice a bývalou jamajskou premiérkou Portiu Simpson-Millerovou za Národní lidovou stranu a současným premiérem Andrewem Holnessem zaznělo z jejích úst, že by do svého vládního kabinetu přijala jakoukoli kompetentní osobu bez ohledu na její sexuální orientaci.[16] Dodala, že by chtěla, aby vládnoucí strany jamajského parlamentu při hlasování o právech sexuálních menšin byly ohleduplné.[17] Ačkoli se jí dostalo kritiky ze strany určité části sociálních konzervativců, zvítězila v nadcházejících volbách.

Během voleb v r. 2001 opěvovala Jamajská strana práce ve své kampani píseň Chi Chi Man od skupiny T.O.K., která oslavuje mučení a vraždy homosexuálních mužů.[18]

V dubnu 2006 opoziční vůdce a budoucí premiér Bruce Golding prohlásil, že u něj ani v jeho vládním kabinetu neexistuje žádné pochopení pro homosexuály.[19] Dva roky poté odpověděl na otázku, zda by mohli být LGBT lidé ve vládě, takto: "Ve vládě být mohou, ale rozhodně ne v mé."[20]

Jamajské hnutí za práva LGBT

[editovat | editovat zdroj]

Současné organizace

[editovat | editovat zdroj]

The Jamaican Forum for Lesbians, All-Sexuals and Gays (J-FLAG) bylo založené v prosinci 1998 jako tajná společnost operující anonymně.[8] Jedná se o vůbec první LGBT lidskoprávní organizaci v jamajské historii. Jejími primárními účely jsou právní reforma, advokacie, veřejná osvěta, krizová intervence a podpůrné programy.[21]

Quality of Citizenship Jamaica

[editovat | editovat zdroj]

Quality of Citizenship Jamaica (QCJ) založená v r. 2013 Jalnou Broderickovou a Angeline Jacksonovou je organizací bojující za bezpečné prostředí pro LGBT komunitu.[22] Zaměřuje se zejména na lesby, bisexuální ženy a transgender. Mimo jiné se také zasazuje za zlepšování úrovně zdravotní péče pro LGBT ženy a mládež, zejména v oblasti prevence HIV/AIDS.[23] Při příležitosti návštěvy kingstonské univerzity prohlásil americký prezident Barack Obama o Jacksonové následující:

Namísto mlčení se rozhodla veřejně mluvit a bojovat za práva žen jako je ona sama, aby jim zajistila rovné podmínky před spravedlností, a odstranila stereotypy, čímž jim dodává neuvěřitelnou vnitřní sílu.[22]

Významné osobnosti

[editovat | editovat zdroj]

Maurice Tomlinson

[editovat | editovat zdroj]

Maurice Tomlinson je jamajský právník, profesor a gay aktivista současně žijící v Torontu.[24] V r. 2011 zveřejnil magazín The Jamaica Observer článek s fotografickou přílohou o Tomlinsonově svatbě s kanadským partnerem.[25][26] Ihned po publikaci začal Tomlinson dostávat výhrůžky smrtí, což jej později přimělo odstěhovat se do Kanady.[26] 27. listopadu 2015 dal podnět k jamajskému Nejvyššímu soudu pro přezkum ústavnosti zákonů proti 'sodomii'. V závěru své žaloby prohlásil: "Jamajské zákony kriminalizují konsensuální intimnosti mezi muži, čímž mne v podstatě neprávem staví na úroveň zločince."[25] Prohlásil, že došlo ke zpřísnění zákonů z r. 1864 po stížnosti odsouzených k výkonu trestu v r. 2011. Trest spočívá ve 12 měsících odnětí svobody a pokutě jednoho milionu dolarů.[26] Argumentoval, že zákon jako celek podporuje násilí a odporuje stanoviskům Human Rights First. V lednu 2016 řekl:

Podal jsem ústavní žalobu proti jamajským zákonům proti sodomii z důvodu rozporu s ustanoveními jamajské Listiny základních práv a svobod. Ta totiž zahrnuje i právo na individuální svobodu jednotlivce, svobodu projevu, soukromí, rodinný život a ochranu před mučením a jiným nelidským zacházením.[27]

Dr. J. Carolyn Gomesová

[editovat | editovat zdroj]

Carolyn Gomesová je současná výkonná ředitelka Caribean Vulnerable Comunities Coalition (CVC), která pracuje s karibským obyvatelstvem všeobecně ohroženým virem HIV a majícím značné sociální a finanční bariéry v přístupu k základní zdravotní péči.[28] Ještě před začátkem své kariéry na tomto poli v lednu 2014 pracovala Gomesová jako výkonná ředitelka Jamaicans for Justice, společnosti založené r. 1999 v jamajském hlavním městě Kingstonu, která usiluje o právo jamajských občanů na spravedlivý přístup ze strany justice a orgánů veřejné moci a eliminaci korupce a socioekonomických nerovnováh.[28] V r. 2013 rezignovala na svojí funkci po národním odporu proti sexuální výchově organizovanou touto společnosti a poučující mládež o análním sexu.[29] Veřejně mluví o LGBT tématech a běžně je začleňuje do činnosti své organizace mimo jiné z důvodu, že její sestra je homosexuální.[30]

Mezinárodní postoj

[editovat | editovat zdroj]

Vnitroamerická komise pro lidská práva prohlásila v r. 2012, že diskriminace jiných sexuálních orientací genderových identit je na Jamajce značně rozšířená, a že diskriminace komunit leseb, gayů, bisexuálů, translidí a intersexuálů je hluboce zakořeněná i v jamajských státních orgánech. Ti, kdo nejsou heterosexuálové, či jejich anatomické pohlaví se nekryje s pohlavní identitou, čelí právní stigmatizaci, policejnímu násilí, úřední šikaně, zastrašování, násilí a nátlaku.[31]

Human Rights Watch v r. 2012 označil Jamajku za zemi nebezpečnou pro ochránce lidských práv a práv LGBT.[32]

Sociální podmínky

[editovat | editovat zdroj]

Anti-LGBT násilí

[editovat | editovat zdroj]
Jamajský zpěvák Buju Banton je terčem silné kritiky za své texty podporující vraždy homosexuálních mužů.[33]

V r. 2012 se lidskoprávní nevládní organizace a vládními entitami shodli na tom, že násilí vůči LGBT minoritě je na Jamajce rozšířené.[9] The Jamaican Forum for Lesbians, All-Sexuals and Gays (J-FLAG) v r. 2012 pokračovalo v šetření vážného porušování lidských práv, včetně fyzických útoků se smrtelně nebezpečnými předměty, 'nápravného znásilňování' lesbických žen, omezování osobní svobody, davové nenávisti, vražd a harašmentu gayů a leseb vězeňským i lékařským personálem.[9]

"Policie takové případy zpravidla nevyšetřuje. Během roku obdržela J-Flag přes 68 zpráv o sexuálně motivovaném harašmentu nebo násilí, z nichž 53 bylo aktuálních, další dvě pojednávali o vraždě a 15 o únosech. Data J-FLAG ukazují, že oběťmi homofobního násilí bývávají zpravidla mladí lidé ve věku 18-29 let.[9] Zpráva z roku 2012 taktéž poukazuje na násilí vůči gay spoluvězňům v jamajských věznicích ze strany ostatních trestanců i personálu. V některých případech se ale gay vězni setkávají i s přijetím.[9]

Souhrnný přehled

[editovat | editovat zdroj]
Legální stejnopohlavní styk No Mužský ilegální (Trest: Hrozí 10 let vězení a těžké práce, nevymáháno) / Yes Ženský legální
Stejný věk legální způsobilosti k pohlavnímu styku No Mužský homosexuální styk je ilegální / Yes Pro ženský homosexuální styk stejný
Antidiskriminační zákony v zaměstnání No
Antidiskriminační zákony v přístupu ke zboží a službám No
Antidiskriminační zákony v ostatních oblastech (homofobní urážky, zločiny z nenávisti) No
Stejnopohlavní manželství No
Jiná forma stejnopohlavního soužití No
Adopce dítěte partnera No
Společená adopce dětí stejnopohlavními páry No
LGBT osoby smějí otevřeně sloužit v armádě No
Možnost změny pohlaví No
Přístup k umělému oplodnění pro lesbické ženy No
Náhradní mateřství pro gay páry No
MSM smějí darovat krev No

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT rights in Jamaica na anglické Wikipedii.

  1. PADGETT, Tim. The Most Homophobic Place on Earth?. Time. 12 April 2006. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-06-19. 
  2. a b c http://www.oas.org/en/iachr/docs/pdf/Jamaica2012eng.pdf
  3. a b http://www.state.gov/documents/organization/204673.pdf
  4. a b GASKINS JR, Joseph. Buggery’and the Commonwealth Caribbean: a comparative examination of the Bahamas, Jamaica, and Trinidad and Tobago. Human rights, sexual orientation and gender identity in The Commonwealth: struggles for decriminalisation and change. 2013. Dostupné online [cit. February 26, 2016]. 
  5. Human sexuality and the buggery law - Columns [online]. [cit. 2016-02-26]. Dostupné online. 
  6. a b c d Offenses Against the Person Act. www.ecc.gov.jm [online]. [cit. 2016-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-21. 
  7. "Jamaica: Support The Inclusion Of Sexual Orientation As A Protected Category In The Jamaican Constitution", International Gay & Lesbian Human Rights Commission, 4 May 2000. www.iglhrc.org [online]. [cit. 2016-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-03-12. 
  8. a b "Sexual Orientation and Human Rights in the Americas", World Policy Reports, Project for Global Democracy and Human Rights, World Policy Institute, authored by Andrew Reding, December 2003, page 79. www.worldpolicy.org [online]. [cit. 2016-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-20. 
  9. a b c d e 2012 Country Reports on Human Rights Practices: Jamaica, Bureau of Democracy, Human Rights and Labor, U.S. Department of State, pages 20-22
  10. https://www.hrw.org/print/reports/2004/11/15/hated-death
  11. European Union: Parliament Calls on Jamaica to End Violence and Homophobia - Human Rights Watch [online]. [cit. 2015-05-23]. Dostupné online. 
  12. BOSELEY, Sarah. Jamaican gay rights activists hopeful of repealing anti-homosexuality law [online]. The Guardian, 10 February 2012 [cit. 2012-06-10]. Dostupné online. 
  13. Jamaica: Condemn Homophobic Remarks - Human Rights Watch [online]. [cit. 2015-05-23]. Dostupné online. 
  14. https://www.theguardian.com/world/2006/apr/27/gayrights.comment
  15. NORMAN, Lisa R.; CARR, ROBERT; JIMÉNEZ, JULIO. Sexual stigma and sympathy: attitudes toward persons living with HIV in Jamaica. Culture, Health, & Sexuality. September–October 2006, s. 423–33. Dostupné v archivu pořízeném dne 4 November 2013. DOI 10.1080/13691050600855748. PMID 16923646.  Archivovaná kopie. www.hawaii.edu [online]. [cit. 2016-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-11-04. 
  16. "Jamaica activist criticizes anti-gay rhetoric by gov’t candidates in leadup to tight elections", Associated Press, reprinted on GlobalGayz.com, 27 December 2011
  17. "Jamaica: Vote coming soon on repeal of anti-gay law", Erasing 76 Crimes, reported by Collin Stewart, 7 June 2013
  18. Hated to Death [online]. [cit. 2015-05-23]. Dostupné online. 
  19. "Troubled island", The Guardian, 26 April 2006
  20. "Golding talks about policing, gays on BBC", Jamaica Gleaner, 21 May 2008. jamaica-gleaner.com [online]. [cit. 2016-10-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-05. 
  21. About [online]. [cit. 2016-04-08]. Dostupné online. 
  22. a b LGBT Voices for Equality: Jamaica [online]. [cit. 2016-04-08]. Dostupné online. 
  23. Quality of Citizenship Jamaica [online]. [cit. 2016-04-08]. Dostupné online. 
  24. Maurice Tomlinson [online]. [cit. 2016-04-08]. Dostupné online. 
  25. a b This Man Is Challenging Jamaica's Ban On Homosexuality [online]. [cit. 2016-04-08]. Dostupné online. 
  26. a b c Toronto lawyer challenges Jamaica's anti-homosexuality law [online]. [cit. 2016-04-08]. Dostupné online. 
  27. Jamaica is failing its LGBT youth [online]. [cit. 2016-04-08]. Dostupné online. 
  28. a b UNAIDS Reference Group on HIV and Human Rights | Dr J. Carolyn Gomes [online]. [cit. 2016-04-08]. Dostupné online. 
  29. As Jamaica Reviews Its Homosexuality Ban, a Top Newspaper Is Waging an Anti-Gay Campaign | VICE News [online]. [cit. 2016-04-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. WE ARE JAMAICANS. We Are Jamaicans - Carolyn Gomes. [s.l.]: [s.n.], 2013-03-25. Dostupné online. 
  31. Chapter VII: Discrimination Based on Sexual Orientation and Gender Identity, Report on the Situation of Human Rights in Jamaica, Inter-American Commission on Human Rights, Organization of American States, 2012
  32. Jamaica: Combat Homophobia - Human Rights Watch [online]. [cit. 2015-05-23]. Dostupné online. 
  33. NELSON, Leah. Jamaica's Anti-Gay 'Murder Music' Carries Violent Message | Southern Poverty Law Center [online]. Splcenter.org [cit. 2013-02-19]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BRYSK, Alison. Globalization and Human Rights. [s.l.]: University of California Press, 2002. Dostupné online. ISBN 0520232380. 
  • DONNELLY, Jack. Universal Human Rights in Theory and Practice. Ithaca: Cornell University Press, 2003. Dostupné online. ISBN 9780801487767. 
  • FARMER, Paul. Pathologies of Power: Health, Human Rights, and the New War on the Poor. Berkeley: University of California Press, 2005. ISBN 978-0-520-24326-2. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]