LGBTQ migrace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Atény, Pride Parade, 2009

LGBTQ migrace je pohyb lesbických, gay, bisexuálních, transgender a queer (LGBTQ) osob s cílem uniknout diskriminaci a špatnému zacházení kvůli jejich sexualitě. 

LGBTQ diskriminace a tolerance podle regionu[editovat | editovat zdroj]

Evropa[editovat | editovat zdroj]

Rytíř Hohenberg se svým sluhou byli upáleni za sodomii, Curych 1482.

Řekové, Římané, a většina středomořských kultur starověku oslavovala homosexualitu. Zhruba do 7. století nebyly v Evropě žádné světské zákony proti homosexualitě.[1]

Začátkem v 16. a 17. století v Evropě homosexualita odpovídala biblickému hříchu sodomie, který se trestal smrtí.[2] Později během Holokaustu byli homosexuálové zatýkáni a vražděni po boku židů.

Rusko zakázalo mužskou homosexualitu trestanou až 5 lety práce ve vězení v roce 1933. Tento zákon byl zrušen až v roce 1993.[3][4]

Více než polovina z 80 zemí, které i nadále zakazují homosexualitu byly kdysi britské kolonie.[5] To je se domníval, že během 19. století, koloniální pravidlo, mnoho Britských anti-gay politiky, které byly přijaty ještě udržet vliv v těchto bývalých kolonií.[6]

Severní Amerika[editovat | editovat zdroj]

Na začátku 20. století byla homosexualita považována za duševní nemoc a mohla být důvodem k zamítnutí imigrace do Spojených států a Kanady. Kanada povolila homosexuální imigraci v roce 1991.

Spojené státy[editovat | editovat zdroj]

Ve Spojených státech Immigration and Nationality Act of 1965 byl první zákon, který explicitně zabraňoval „sexuálním deviantům“ vstup do země a také uděloval povinnost Imigration and Naturalizaci Service (INS) deportovat tyto jedince.[7]

Tzv. levandulová panika vedla k dalšímu pronásledování homosexuálů. Po válce byla zahájena „Pervert Elimination Campaign“ ve Washingtonu D. C. V D.C. pak bylo zatčeno mnoho gayů, kteří často posléze přišli o práci.[8]

Armáda Spojených států oficiálně zakazovala homosexuálům sloužit až do roku 2011. Zákon známý jako „Don’t ask, don’t tell“ povoloval LGB osobám sloužit jen pokud drželi jejich sexualitu v tajnosti. Obamova administrativa povolila LGB osobám otevřeně sloužit v armádě.[9]

Mexiko[editovat | editovat zdroj]

V Mexiku bylo mezi roky 2002 a 2007 zavražděno zhruba 1000 homosexuálů (většinou gayové). To z Mexika činí zemi s druhou nejvyšší mírou homofobního násilí na světě (první je Brazílie).[10][11] Only 16 women were established to have been murdered because of homosexuality between 1995 and 2004.[12]

Asie[editovat | editovat zdroj]

Čína[editovat | editovat zdroj]

Bisexuální chování bylo považováno za normální chování ve starověké Číně.[13]

Čína začala vnímat homosexualitu jako duševní nemoc v pozdních letech vlády dynastie Čching [14] a homosexualita pak byla zakázána v roce 1740.[15]

Afghánistán[editovat | editovat zdroj]

Za vlády Talibanu byli muži obvinění ze sodomie někdy zabil tím, že na ně byla shozena kamenná zeď.[16] 

Po pádu Talibanu se homosexualita začala trestat pokutami a tresty odnětí svobody.

Írán[editovat | editovat zdroj]

V Íránu dobrovolné milice Basídž funguje částečně jako „morální policie“. Mimo jiné je Basídž známá pro pronásledování LGBT osob.[17]

Izrael[editovat | editovat zdroj]

Diskriminace leseb a gayů je výslovně zakázána.[18][19] Izraelská vláda také poskytuje finanční prostředky LGBT organizacím a premiér veřejně odsoudil zločiny z nenávisti k LGBT.[20] 

Severní Korea[editovat | editovat zdroj]

Severokorejská vláda tvrdí, že gay kultura je způsobena neřestmi kapitalistické společnosti.[21] Homosexualita může být potrestána až 2 roky vězení.[22]

Saúdská Arábie[editovat | editovat zdroj]

V Saúdské Arábii může být za homosexualitu udělen až trest veřejné popravy. Mezi další tresty patří nucená změna pohlaví, pokuta, věznění a bičování.[23]

Afrika[editovat | editovat zdroj]

Mnoho afrických zemí (např. Mauritánie, Súdán a severní Nigérie) trestá homosexualitu smrtí a lesby a gayové jsou někdy i ukamenováni. Institucionální sexuální pronásledování je také na denním pořádku v Kamerunu, Burundi, Rwandě, Ugandě a Gambii. Zimbabwe zakázala homosexualitu v roce 1995.[24][25][26]

Austrálie[editovat | editovat zdroj]

Na počátku 20. století mohla homosexualita být legálním důvod pro deportaci z Austrálie.[27] Oficiálně byla povolena imigrace homosexuálů v 80. letech 20. století.[28]

Současné trendy migrace[editovat | editovat zdroj]

Mezi země známé pro podstatnou LGBTQ emigraci patří Írán, Irák, Jamajka, Pákistánu, Saúdské Arábie, Mexiko a Brazílie.[29][30][31]

LGBTQ přistěhovalci často migrují do Kanady, Británie a Spojených států. V roce 1994 uznal imigrační zákon Spojených států sexuální pronásledování jako důvod pro azyl. Americký prezident Barack Obama nařídil federálním agenturám poskytovat azyl pronásledovaným LGBTQ osobám.[32] 

Blízkovýchodní LGBT migrace do Izraele[editovat | editovat zdroj]

V porovnání s jeho blízkovýchodními sousedy má Řecko více tolerantní přístup k LGBT osobám a také přijímá LGBT žadatele o azyl. Izrael přijal úmluvu Úmluvu a protokol o právním postavení Uprchlíků v roce 1951, což teoreticky dává ochranu nebo azyl každému s „opodstatněným strachem z pronásledování“ a zakazuje vyhoštění uprchlíků do původní země, kde byly jejich životy byly v ohrožení. Tato politika nebyla výslovně následovaná Izraele,, ale palestinští LGBT imigranti byli přijati do izraelské LGBT komunity, kde předchozí právní LGBT manželství jsou oficiálně uznávané (i přesto, že gay manželství v Izraeli není legální [33]). To způsobilo znatelnou blízkovýchodní LGBT migraci do Izraele.

Tel Aviv byl nazván „gay metropole Blízkého východu“ časopisem Out v roce 2010.[34]

Irská LGBTQ migrace do Londýna[editovat | editovat zdroj]

Mnoho Irů emigruje do Anglie a především Londýna, kde se obvykle snaží najít zaměstnání. Nově začíná migrovat i mnoho LGBTQ osob doufající, že naleznou více tolerantní společnost. Velká mezinárodní města jsou často více různorodá a mají již početnou LGBT komunitu.[35]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Queer migration na anglické Wikipedii.

  1. Evans, Len. "Gay Chronicles from the Beginning of Time to the End of World War II." WebCite. https://web.archive.org/web/20091027111625/http://geocities.com/gueroperro/Chron-44-page.wps.htm (accessed September 30, 2013).
  2. "Timeline of UK LGBT History - LGBT History UK." UK LGBT History Project Wiki. Archived copy [online]. [cit. 2013-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne February 14, 2013. (anglicky)  (accessed September 30, 2013).
  3. Russia: Update to RUS13194 of 16 February 1993 on the treatment of homosexuals.
  4. Archivovaná kopie. www.savanne.ch [online]. [cit. 2017-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. 
  5. ILGA: 2009 Report on State Sponsored Homophobia (2009).
  6. Hepple, Joshua. "Will Sexual Minorities Ever Be Equal? The Repercussions of British Colonial "Sodomy" Laws." Equal Rights Review. (2012): 52. http://www.equalrightstrust.org/ertdocumentbank/ERR8_Joshua_Hepple.pdf (accessed October 23, 2013).
  7. Pickert, Jeremiah. "Immigration for Queer Couples: A Comparative Analysis Explaining the United States’ Restrictive Approach ." A Worldwide Student Journal of Politics. Archived copy [online]. [cit. 2013-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne October 23, 2013. (anglicky)  (accessed October 20, 2013).
  8. Johnson, David K. The Lavender Scare: The Cold War Persecution of Gays and Lesbians in the Federal Government. 2004.
  9. Encyclopædia Britannica Online, s. v. "Don’t Ask, Don’t Tell (DADT)," accessed November 04, 2013, http://www.britannica.com/EBchecked/topic/1553878/Dont-Ask-Dont-Tell.
  10. AFP (10 May 2007). "En cinco años han sido asesinadas 1.000 personas por homofobia en México" (in Spanish). Enkidu.
  11. EFE (19 May 2006). "ONGs denuncian que México es el segundo país con más crímenes por homofobia" (in Spanish). Enkidu.
  12. EFE (15 May 2007). "El 94 por ciento de los gays y lesbianas se sienten discriminados en México" (in Spanish). Enkidu. Retrieved 16 December 2007.
  13. Crompton, Louis, Homosexuality and Civilization, Harvard University, 2003.
  14. Kang, Wenqing. Obsession: male same-sex relations in China, 1900-1950, Hong Kong University Press. Page 3.
  15. Francoeur, Robert T.; Noonan, Raymond J. (2004). The Continuum complete international encyclopedia of sexuality. The Continuum International Publishing Group, Inc.
  16. "Pakistan wipes out half of Quetta Shura".
  17. Iran's Basij Force -- The Mainstay Of Domestic Security, By Hossein Aryan, RFERL, December 07, 2008.
  18. Greenberg, Joel (2002-10-16).
  19. Belkin, Aaron; Levitt, Melissa (Summer 2001).
  20. Segal, Mark.
  21. Global Gayz.
  22. Spartacus International Gay Guide, page 1217.
  23. Whitaker, Brian (18 March 2005).
  24. "Confronting homophobia in South Africa", University of Cambridge, 27 September 2011]
  25. Epprecht, Marc (2004). Hungochani: the history of a dissident sexuality in southern Africa. Montreal. p. 180.
  26. Human Rights First, "Uganda." Accessed October 23, 2013. Archived copy [online]. [cit. 2013-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne October 1, 2013. (anglicky) 
  27. Bashford, A. Howard, S. 2004. Immigration and Health: Law and Regulation in Australia, 1901-1958. Health & History, Vol. 6,(1). 97-112.
  28. Immigration Equality, "Seeking Asylum." Accessed October 20, 2013. http://immigrationequality.org/issues/asylum/seeking-asylum/ Archivováno 26. 6. 2014 na Wayback Machine..
  29. Batha, Emma.
  30. Dan, Bilefsky.
  31. Mayton, Joseph.
  32. U.S. News & World Report: Obama Offers Asylum to Overseas Gays.
  33. Esser, Caroline. Washington Note, "Israel's Treatment of Gay Palestinian Asylum Seekers." Last modified June 06, 2011. Accessed November 5, 2013. http://washingtonnote.com/israels_treatme/ Archivováno 10. 10. 2017 na Wayback Machine..
  34. Schaefer, Brian. Haaretz, "The White City at the end of the rainbow." Last modified March 23, 2013. Accessed November 5, 2013. http://www.haaretz.com/news/features/exodus-to-tel-aviv/the-white-city-at-the-end-of-the-rainbow.premium-1.511446.
  35. Ryan-Flood, Roisin (2009).