Kyselina helvellová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kyselina helvellová
Obecné
Systematický název -
Triviální název Kyselina helvellová
Ostatní názvy Kyselina chřapáčová
Anglický název Helvellic acid
Sumární vzorec C12H20O7[1]
Vzhled olejovitý
Registrační číslo CAS
Vlastnosti
Molární hmotnost 276 g/mol
Rozpustnost ve vodě ano
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
ano
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
ano
Bezpečnost
Toxický
Toxický (T)
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Kyselina helvellová (též psáno helvelová) neboli chřapáčová[2] či ucháčová[2] je organická látka objevená roku 1885 jakožto původce otrav některými houbami z řádu kustřebkotvarých (Pezizales). V druhé polovině 20. století bylo zjištěno, že kyselina helvellová ve skutečnosti neexistuje a jde jen o směs neúčinných látek. Roku 1966 se podařilo z houby ucháče obecného izolovat jed gyromitrin, který je v současnosti považovaný za jednoho z možných původců otrav.

Historie a vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Kyselinu helvellovou objevili roku 1885 R. Böhm a R. E. Külz. Popsána byla jako olejovitá[3] látka o sumárním vzorci C12H20O7, která je prchavá, rozpustná v alkoholu, éteru i vodě (obzvlášť vroucí).[1]

Obsah v houbách[editovat | editovat zdroj]

Účinkem kyseliny helvellové na konci 19. a během prvních 2/3 20. století vysvětlovány otravy chřapáči, respektive ucháči, které mezi chřapáče byly v 19. století řazeny. Názory na obsah kyseliny helvellové v jednotlivých druzích (a tedy i související jedovatost) se velmi různily.

Podle Boströma došlo na otravy kyselinou helvellovou i po požití smrže obecného (Morchella escullenta). Naopak Smotlacha (1947) uváděl, že všechny smrže k. helevellovou neobsahují, stejně tak i kačenka česká (Verpa bohemica). Naopak jako podezřelý z obsahu této látky zmiňuje ucháč obecný (Gyromitra esculenta) a pak ucháč podezřelý (Gyromitra suspecta), který pravděpodobně kyselinu obsahuje ve vyšším množství.[2]

Jako prevence před otravou se doporučovalo spaření plodnic vroucí vodou, slití použité vody a následně dostatečná tepelná úprava. Tím bylo zajištěno odstranění nebezpečného množství jedovaté látky. Ačkoli tento postup platí i v souvislosti s gyromitrinem (skutečným jedem ucháčů), nelze ho pokládat za stoprocentní prevenci před otravou - byla popsána řada otrav, jejichž průběh se vymyká otravám gyromitrinem. Předpokládá se, že jsou způsobeny látkami vzniklými rozkladem bílkovin, které jsou obsažené ve starých a kazících se plodnicích.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b BEZDĚK, Jan. Houby jedlé a jim podobné jedovaté. Praha : vlastním nákladem, 1901. 225 s. Kapitola Kyselina helvellová, s. 215.  
  2. a b c SMOTLACHA, František. Atlas hub jedlých a nejedlých. Praha : Melantrich, 1947. 297 s. S. 129-140.  
  3. BÖHM, R.; KÜLZ, R. E.. Über den giftigen Bestandteil der essbaren Morchel (Helvella esculenta). Archiv für exper. Path. und Therapie. 1885, čís. 19, s. 403. (německy) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Böhm R., Külz R. E., Über den giftigen Bestandteil der essbaren Morchel (Helvella esculenta). Naunyn-Schmiedebergs Archiv für exper. Path. und Therapie, 19: 403, 1885.