Květoslava Princová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
PhDr. Květoslava Princová
Rodné jméno Veselá
Narození 4. května 1950 (69 let)
Lipník nad Bečvou, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání pedagožka
Alma mater Univerzita Palackého Olomouc
Významná díla Dvojí riziko v humanitární pomoci
Partner(ka) Jan Princ
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Květoslava Princová (* 4. května 1950 Lipník nad Bečvou) je signatářka Charty 77, disidentka a pedagožka. Se svým mužem Janem Princem vepsala do dějin československého undergroundu jako propagátoři komunitního života na „barácích“, jak se říkalo venkovským usedlostem, na kterých v sedmdesátých a osmdesátých letech žili příznivci kulturního undergroundu[1].

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Květa Princová narodila do moravské katolické rodiny[2]. Její otec byl členem lidové strany. V roce 1968 nastoupila na pražskou Vysokou školu chemicko-technologickou. V té době se zapojila do studentských stávek proti invazi Vojsky Varšavské smlovy do Československa. V 70. letech během studií se seznámila s rodinou Dany Němcové, účastnila se bytových seminářů a disidentského života.

V roce 1976 koupila se svým mužem Janem dům v Rychnově, kam se sjížděli lidé z pražského a severočeského undergroundu. Na tzv. baráku se pořádali koncerty, výstavy, přednášky. Lidé, kteří byli komunistickým režimem pronásledovaní, zde často nacházeli azyl. Komunisté dům vyvlastnili a následně vyhodili do povětří. Komunisté rodinu Princových i s malými dětmi vyštvali z dalších dvou domů, na kterých se snažili usadit a žít – z fary v Robči a ze statku v Mastířovicích. V roce 1986 se odstěhovali do Nenakonic, nedaleko Olomouce, kde žijí dodnes.

Život po pádu komunismu[editovat | editovat zdroj]

Po pádu komunismu v roce 1989 se Květa Princová angažovala v Občanském fóru, v jednašedesáti letech si udělala doktorát z aplikované etiky. Mimo jiné vedla kancelář tehdejšího primátora Olomouce, působila v charitě a spoluzaložila obor sociální a humanitární práce na katedře Křesťanské sociální práce na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Květa Princová: Bavilo nás společné žití | Ženy v disentu. zenyvdisentu.soc.cas.cz [online]. [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. 
  2. Květoslava Princová (1950). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. (česky)