Kukačka modrolící
 Kukačka modrolící | |
|---|---|
 Kukačka modrolící | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | kukačky (Cuculiformes) |
| Čeleď | kukačkovití (Cuculidae) |
| Rod | kukačka (Phaenicophaeus) |
| Binomické jméno | |
| Phaenicophaeus viridirostris (Jerdon, 1840) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kukačka modrolící (Phaenicophaeus viridirostris) je druh kukačky, která se vyskytuje v opadavých lesích a křovinatých oblastech jižní Indie a Šrí Lanky.
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Za taxonomickou autoritu druhu se považuje anglický přírodovědec Thomas C. Jerdon, jenž kukačku popsal v roce 1840.[2] Jerdon nově popsaný druh zařadil do rodu Zanclostomus, nicméně viděl i podobnosti s rodem Phaenicophaeus,[2] do kterého kukačku zařazuje moderní taxonomie.[3] Jedná se o monotypický taxon.[3] Druhové jméno viridirostris pochází z latinského viridis („zelený“) a -rostris („zobákový“; rostrum = „zobák“).[4]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Kukačka modrolící se vyskytuje na Šrí Lance a v jižní Indii. Stanoviště druhu v Indii tvoří řídce zalesněné lesnaté a křovinaté oblasti, otevřená sekundární džungle do 1150 m n. m. Na Šrí Lance vyhledává hlavně trnité křoviny (např. pryšec (Euphorbia) do 330 m n. m.[5]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Délka těla dosahuje 39 cm, z čehož kolem 22 cm zabírá ocas. Samec i samice vypadají stejně. Hlava je břidlicově šedá, hřbet je zelenavě šedý, křídla zelená. Kolem očí se nachází neopeřený oční kroužek, takže prosvítá světle modrá kůže. Duhovky mají tenký bílý vnější kroužek s červeným vnitřním kroužkem. Zobák je rohovinový, nohy břidlicové. Krk a hruď jsou tmavě šedé s jemným bílým proužkováním, břicho je šedé. Spodní krovky ocasní jsou tmavě šedé s rezavými konci. Svrchní krovky ocasní jsou černé se zeleným odleskem a bílými konečky.[6] Nedospělý jedinec má stejné vzory jako dospělec, avšak jeho opeření je bledší.[5]
Biologie[editovat | editovat zdroj]
Pohybuje se hlavně v korunách stromů, avšak občas se může vyskytovat i při zemi. Živí se ovocem, může pozřít i velké bezobratlé (sarančata, cvrčky) nebo menší obratlovce (plazy aj.). Tato kukačka je převážně tichá, při vyrušení se projevuje nízko položeným kraa. Může zahnizďovat kdykoliv po celý rok, i když nejčastěji hnízdí od března do května. Hnízdo šálkovitého tvaru si staví z trnitých zelených větviček nízko na stromě. Samice snáší 2, případně 3 křídově zbarvená vejce o rozměru kolem 30×25 mm.[5]
Ohrožení a početnost[editovat | editovat zdroj]
Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje kukačku modrolící za málo dotčený druh. Populace kukačky sice nebyla kvantifikována, nicméně globální stavy nic akutně neohrožuje, takže se populační trend považuje za stabilní.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ a b Jerdon, T.C. Catalogue of the Birds of the Peninsula of India. Madras Journal of Literature and Science. 1840, roč. 11, s. 207–239. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Turacos, bustards, cuckoos, mesites, sandgrouse. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names [online]. 2010. S. 326. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c ERRITZØE, Johannes, et al. Cuckoos of the world. London: Christopher Helm, 2012. (Helm identification guides). ISBN 978-0-7136-6034-0. S. 56, 246-247. (anglicky)
- ↑ PAYNE, Robert B.; SORENSON, Michael D.; KLITZ, Karen; MEGAHAN, John. The Cuckoos. New York: Oxford university press, 2005. ISBN 0198502133. S. 301-302. (anglicky)
- ↑ Phaenicophaeus viridirostris [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22684101A93014378.en. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ERRITZØE, Johannes, et al. Cuckoos of the world. London: Christopher Helm, 2012. (Helm identification guides). ISBN 978-0-7136-6034-0. (anglicky)
- PAYNE, Robert B.; SORENSON, Michael D.; KLITZ, Karen; MEGAHAN, John. The cuckoos. New York: Oxford university press, 2005. ISBN 0198502133. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kukačka modrolící na Wikimedia Commons 
Taxon Phaenicophaeus viridirostris ve Wikidruzích
