Kukačka černobílá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxKukačka černobílá
alternativní popis obrázku chybí
Dospělý jedinec, poddruh serratus (Indie)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádkukačky (Cuculiformes)
Čeleďkukačkovití (Cuculidae)
RodClamator
Binomické jméno
Clamator jacobinus
(Boddaert, 1783)
Rozšíření druhu; tmavě zelená = celoročně, žlutá = pouze v létě, modrá = pouze v zimě
Rozšíření druhu; tmavě zelená = celoročně,
žlutá = pouze v létě,
modrá = pouze v zimě
Synonyma

Oxylophus jacobinus

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kukačka černobílá (Clamator jacobinus) je druh kukačkovitého ptáka, který se vyskytuje v Indii a jižní Africe. V Indii je dokonce tento druh používán i jako "funkční" předzvěst období monzunů. Mimo jiné se v indické mytologii vyskytuje pták chatak, který se nápadně kukačce černobílé podobá. Existují tři poddruhy, které se liší především oblastí rozšíření; C. j. jacobinus, C. j. pica a C. j. serratus.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Kukačka černobílá za letu

Kukačka černobílá je druh středně velkého, štíhlého a černobíle zbarveného ptáka s výraznou chocholkou na hlavě. Jedná se o nezaměnitelný druh s téměř celočernými křídly, která zdobí jen horizontálně umístěný sněhově bílý pruh. V období rozmnožování jsou kukačky černobílé velmi hlasité. Vydávají zvuky podobné pískání nebo rychlému „piu-piu“.[2][3]

Co se týče výskytu jednotlivých poddruhů, pak je lze poměrně dobře rozeznat. Poddruh C. j. serratus (Sparrman, 1786) bychom přes léto našli v severní Indii a v zimě v jižní Africe, migrují tedy jen na podzim.

Dospělý jedinec v Maháráštře

V jižní Africe bychom pak našli zbývající dva poddruhy: C. j. jacobinus, C. j. pica. Na rozdíl od prvního zmíněné poddruhu, tyto dva střídají ročně dva šaty (první poddruh má celoročně pouze jeden šat). První šat jsou světlé až bílé dolní partie a bílý pruh na křídle, přičemž zbytek těla je černý, a druhý šat představuje pouze pruh na obou křídlech, dolní parie jsou černé.

V minulosti byly navrženy další africké poddruhy, jako například hypopinarus nebo Caroli, ty se ale běžně v literatuře neuvádějí a většina biologů je ani neuznává.[4]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Kukačka černobílá se vyskytuje od Sahary až po jižní Himálaj. Je možné ji nalézt i na území Srí Lanky a Myanmaru. Jedinci v jižní Africe vyhledávají především vlhké tropické podnebí, sekundárně i tropické suché. Východoafrická populace je stěhovavá a během dubna se přesouvá přes jižní Arábii do Indie. Tomuto druhu vyhovují především suché křoviny, otevřené lesy apod. Vyhýbají se hustým lesům nebo extrémně suchým prostředím.[2]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

V období hnízdění ptáci sedí na větvích a hlasitě volají, nebo se se svými partnery honí. V Africe byly zaznamenány případy, kdy si sameček namlouval samičku pomocí jídla. Kukačky jsou typickými představitelkami hnízdního parazitismu. V Indii jsou nejčastějšími hostiteli hnízda timálií z rodu Turdoides (například timálie žlutozobá nebo timálie stračí). Timálie jsou častou obětí kvůli shodné barvě vaječné skořápky u nich a parazitujících kukaček; jejich vejce jsou totiž tyrkysově modrá. Velikost vajec je podobná, u kukaček možná mírně větší. V Africe jsou nejčastějšími hostiteli bulbulové zahradní, kapští, timálie akáciové nebo ťuhýci afrotropičtí.[5] Kukačky ale využívají hnízda podle možností. Kukačka černobílá naklade, většinou v dopoledních hodinách, několik vajec do hostitelova hnízda. V Africe ale musí nejdříve samec odlákat sedícího jedince, aby samice mohla do hnízda zasednout.

Po krátké době se vylíhnou holá a slepá ptáčata. Kůže mladých kukaček černobílých ztmavne do růžové až purpurově hnědé během několika dalších dní. Na rozdíl od jiných druhů kukaček, například kukačky obecné, mláďata kukačky černobílé ostatní vejce z hnízd nevyhazují. Avšak mnohdy přitahují nejvíce pozornosti rodičů, kteří pak svá mláďata nekrmí a ta umírají hlady.

Dospělé kukačky se živí hmyzem, včetně ochlupených housenek, nebo také ovocem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jacobin cuckoo na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. a b PAYNE. The Cuckoos. [s.l.]: Oxford University Press, 2005. Dostupné online. S. 320-325. 
  3. www.archive.org [online]. www.archive.org [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. 
  4. www.archive.org [online]. www.archive.org [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. 
  5. FRIEDMANN, H. Evolutionary trends in the genus Clamator. 4. vyd. [s.l.]: [s.n.], 1964. S. 1–106. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]