Krenovka

Krenovka
	bývalá usedlost a hostinec Krenovka
Základní informace
Výstavba	1820
Současný majitel	soukromý vlastník
Poloha
Adresa	Husitská 42, Praha 3 - Žižkov, Česko
Souřadnice	50°5′13,57″ s. š., 14°26′27,26″ v. d.
Další informace
Kód památky	100617 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky soubor staveb Pražské spojovací dráhy, Státní dráhy a Turnovsko-kralupsko-pražské dráhy)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krenovka je bývalá usedlost v Praze 3 – Žižkově v ulici Husitská čp. 42/22, která se nachází západně od Miranky.^[1]^[2] Je chráněna jako kulturní památka České republiky.^[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Před založením Krenovky zde bývala vinice hraběte z Kuperwaldu. Rozkládala se poblíž popraviště Starého a Nového Města, u kterého stála malá kaple. Hrabě dal na začátku 18. století na místě původní kapličky vystavět kapli svatého Dismase, ale ta byla již roku 1786 zrušena. V dražbě 11. října 1787 koupil zrušenou kapli novoměstský radní Antonín Jan Douša a přestavěl ji na hostinec.^[4] Roku 1820 hostinec koupil pražský měšťan Antonín Krenn a na okolním pozemku založil sady. V nich se nacházel mimo jiné také kolotoč, na kterém byla místo koníků lokomotiva Bohemie a osmnáct vagonků pro dvě až tři osoby, kvůli iluzi byl v atrapě rozděláván oheň, lokomotiva pískala a otáčivá kola hřměla.^[5] Od roku 1841 byl postupně Krenovský park likvidován při stavbě nádraží České státní dráhy. Roku 1845 byla kaple s hostincem zbořena^[6] a živnost přenesena do nově postaveného domu čp. 42 na protější straně ulice.^[4] Z kaple se ještě roku 1884 dochovala jedna ze soch, která se nacházela ve výklenku nového hostince. V budově později sídlila tiskárna železničních lístků^[4] (NADAS).

Šibeniční vrch[editovat | editovat zdroj]

Mezi vrchem Vítkov a pražskými hradbami bývala Hora šibeniční (Galgenberg), která je takto značena ve starých mapách. Sloužila jako popravčí místo pro odsouzené ze Starého Města pražského a od 14. století i pro odsouzené z nově založeného Nového Města pražského. Obě popraviště se nacházela na nejvyšším místě ulice Příběnická. Od Hory Vítkovy oddělovalo Šibeniční vrch údolí, kterým později vedla silnice „Horská“ (do Kutné Hory), zvaná též „Vídeňská silnice“.^[7]

Po roce 1845[editovat | editovat zdroj]

Při výstavbě Severní státní dráhy roku 1845 byla na místě kaple postavena část nádraží (výtopny), také Krenovka se na začátku 20. století stala součástí majetku c.k. železničního eráru.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Císařské povinné otisky map stabilního katastru. 1841, Vinohrady - dříve Weinberge (Winice), CPO evid. č. 3498–1, mapový list č. II. Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy. Dostupné online.
↑ Plán Prahy J. D. Hubera z roku 1769 (perspektivní). In: Historický atlas měst: Praha. Historický ústav Akademie věd ČR, v. v. i., 1994. Dostupné online Archivováno 4. 9. 2017 na Wayback Machine..
↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 1993-11-01]. Identifikátor záznamu 45575036 : soubor staveb Pražské spojovací dráhy, Státní dráhy a Turnovsko-kralupsko-pražské dráhy. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
↑ ^a ^b ^c Miroslav Čvančara: Kaple zasvěcenců smrti. In: Žižkovské listy. Časopis klubu přátel Žižkova. XVIII. ročník, číslo 59.
↑ Antonín Novotný: Staropražské senzace. Vyd. 2., V nakl. Grafoprint-Neubert 1. Praha: Grafoprint-Neubert, 1993. 188 s., [15] s. barev. obr. příl. ISBN 80-85785-13-7. S. 169 - 170.
↑ František Kneidl: Dějiny města Karlína. Kniha 1, Špitálsko za branou poříčskou od dávných časů do založení Karlína. Praha: Unie, 1923. 352 s., 1 l. S. 320a, 338. Dostupné online.
↑ MVDr. Bronislava Svejkovská: Z historie Žižkova. In: Žižkovské listy. Časopis Klubu přátel Žižkova. XVII. ročník, č. 56. S. 2, 3. Dostupné online Archivováno 24. 3. 2017 na Wayback Machine..

Literatura[editovat | editovat zdroj]

ČVANČARA, Miroslav: Kaple zasvěcenců smrti. In: Žižkovské listy. Časopis klubu přátel Žižkova. XVIII. ročník, číslo 59, str.5-12 Dostupné online Archivováno 24. 3. 2017 na Wayback Machine..
LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 165 - 166.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Krenovka na Wikimedia Commons
Archivní mapy (Královské Vinohrady) na webu ČÚZK [cit. 2022-11-11]
Historie usedlosti Krenovka. Česká televize. Z metropole, 5.11.2022, ČT1. iVysílání

[1] Císařské povinné otisky map stabilního katastru. 1841, Vinohrady - dříve Weinberge (Winice), CPO evid. č. 3498–1, mapový list č. II. Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy. Dostupné online.

[2] Plán Prahy J. D. Hubera z roku 1769 (perspektivní). In: Historický atlas měst: Praha. Historický ústav Akademie věd ČR, v. v. i., 1994. Dostupné online Archivováno 4. 9. 2017 na Wayback Machine..

[3] Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 1993-11-01]. Identifikátor záznamu 45575036 : soubor staveb Pražské spojovací dráhy, Státní dráhy a Turnovsko-kralupsko-pražské dráhy. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].

[Čvančara-4] Miroslav Čvančara: Kaple zasvěcenců smrti. In: Žižkovské listy. Časopis klubu přátel Žižkova. XVIII. ročník, číslo 59.

[5] Antonín Novotný: Staropražské senzace. Vyd. 2., V nakl. Grafoprint-Neubert 1. Praha: Grafoprint-Neubert, 1993. 188 s., [15] s. barev. obr. příl. ISBN 80-85785-13-7. S. 169 - 170.

[6] František Kneidl: Dějiny města Karlína. Kniha 1, Špitálsko za branou poříčskou od dávných časů do založení Karlína. Praha: Unie, 1923. 352 s., 1 l. S. 320a, 338. Dostupné online.

[7] MVDr. Bronislava Svejkovská: Z historie Žižkova. In: Žižkovské listy. Časopis Klubu přátel Žižkova. XVII. ročník, č. 56. S. 2, 3. Dostupné online Archivováno 24. 3. 2017 na Wayback Machine..

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]