Královská konzervatoř v Bruselu

Královská konzervatoř v Bruselu
	Budova Královské konzervatoř v Bruselu
Informace
Nástupce	Koninklijk Conservatorium Brussel a Conservatoire royal de Bruxelles
Právní forma	public institution
Zakladatel	François-Joseph Fétis
Datum založení	1813
Datum zániku	9. září 1966
Ocenění	royal society (1832)
Poloha
Město	Brusel
Zeměpisné souřadnice	50°50′20,4″ s. š., 4°21′23,4″ v. d.
Identifikátory
Oficiální web	www.conservatoire.be
Obory vzdělání
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Královská konzervatoř v Bruselu (francouzsky Conservatoire royal de Bruxelles, nizozemsky Koninklijk Conservatorium Brussel) je nejvýznamnější hudební a herecká vysoká škola v Belgii. Existuje od roku 1813 a svůj současný oficiální název získala v roce 1832.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Královská konzervatoř v Bruselu byla založena jako École royale de Musique výnosem krále Viléma I. Po belgické revoluci pověřil v roce 1832 král Leopold I. Françoise-Josepha Fétise, aby zorganizoval hudební školu po vzoru Pařížské konzervatoře.

Bruselská konzervatoř původně sídlila v paláci rodiny Thurn-Taxisů. Současná novorenesanční budova sestávající ze tří křídel uspořádaných kolem nádvoří je dílem architekta Jean-Pierre Cluysenaara a byla postavena v letech 1872–1876.

V roce 1877 bylo rozhodnuto o přistavit ke konzervatoři muzeum hudebních nástrojů, ze kterého se vyvinulo dnešní královské Muzeum hudebních nástrojů (MIM).

V roce 1967 bylo dokončeno oddělení frankofonní „Conservatoire Royal de Bruxelles“ a nizozemské „Koninklijk Conservatorium Brussel“, jejímž prvním ředitelem byl Belgičan Kamiel D'Hooghe. Tyto dvě instituce fungují autonomně, ale správy sídlí ve stejné budově. Nizozemsky mluvící část je od roku 1995 přidružena k Erasmově univerzitě („Erasmushogeschool Brussel“) a vyučuje se také v angličtině.

Obě oddělení společně spravují bohatou hudební knihovnu. Tato knihovna obsahuje přibližně 250 000 hudebnin a knih o hudbě, hudební vědě a hudební výchově a malou sbírku nahrávek (většinou na vinylových nosičích). Počátky knihovny sahají ke sbírce prvního ředitele Fétise ak důležitým nákupům pozdějšího ředitele knihovny Alfreda Wotquenna. Knihovna je přístupná veřejnosti.^[1]