Královská konzervatoř v Bruselu
| Královská konzervatoř v Bruselu | |
|---|---|
 Budova Královské konzervatoř v Bruselu | |
| Informace | |
| Nástupce | Koninklijk Conservatorium Brussel a Conservatoire royal de Bruxelles |
| Právní forma | public institution |
| Zakladatel | François-Joseph Fétis |
| Datum založení | 1813 |
| Datum zániku | 9. září 1966 |
| Ocenění | royal society (1832) |
| Poloha | |
| Město | Brusel |
| Zeměpisné souřadnice | 50°50′20,4″ s. š., 4°21′23,4″ v. d. |
 | |
| Obory vzdělání | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Královská konzervatoř v Bruselu (francouzsky Conservatoire royal de Bruxelles, nizozemsky Koninklijk Conservatorium Brussel) je nejvýznamnější hudební a herecká vysoká škola v Belgii. Existuje od roku 1813 a svůj současný oficiální název získala v roce 1832.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Královská konzervatoř v Bruselu byla založena jako École royale de Musique výnosem krále Viléma I. Po belgické revoluci pověřil v roce 1832 král Leopold I. Françoise-Josepha Fétise, aby zorganizoval hudební školu po vzoru Pařížské konzervatoře.
Bruselská konzervatoř původně sídlila v paláci rodiny Thurn-Taxisů. Současná novorenesanční budova sestávající ze tří křídel uspořádaných kolem nádvoří je dílem architekta Jean-Pierre Cluysenaara a byla postavena v letech 1872–1876.
V roce 1877 bylo rozhodnuto o přistavit ke konzervatoři muzeum hudebních nástrojů, ze kterého se vyvinulo dnešní královské Muzeum hudebních nástrojů (MIM).
V roce 1967 bylo dokončeno oddělení frankofonní „Conservatoire Royal de Bruxelles“ a nizozemské „Koninklijk Conservatorium Brussel“, jejímž prvním ředitelem byl Belgičan Kamiel D'Hooghe. Tyto dvě instituce fungují autonomně, ale správy sídlí ve stejné budově. Nizozemsky mluvící část je od roku 1995 přidružena k Erasmově univerzitě („Erasmushogeschool Brussel“) a vyučuje se také v angličtině.
Obě oddělení společně spravují bohatou hudební knihovnu. Tato knihovna obsahuje přibližně 250 000 hudebnin a knih o hudbě, hudební vědě a hudební výchově a malou sbírku nahrávek (většinou na vinylových nosičích). Počátky knihovny sahají ke sbírce prvního ředitele Fétise ak důležitým nákupům pozdějšího ředitele knihovny Alfreda Wotquenna. Knihovna je přístupná veřejnosti.[1]
Ředitelé
[editovat | editovat zdroj]- Francouzsky mluvící část:
- 1833–1871: François-Joseph Fétis
- 1871–1908: François-Auguste Gevaert
- 1908–1912: Edgar Tinel
- 1912–1925: Léon Du Bois
- 1925–1939: Joseph Jongen
- 1939–1949: Léon Jongen
- 1949–1966: Marcel Poot
- 1966–1973: Camille Schmit
- 1974–1987: Eric Feldbusch
- 1987–2002: Jean Baily
- od roku 2003: Frédéric de Roos
- Nizozemsky mluvící část:
- 1967–1994: Kamiel D'Hooghe
- 1994–2004: Arie Van Lysebeth
- od roku 2014: Jan D'haene
Učitelé a bývalí absolventi
[editovat | editovat zdroj]- Charles-Auguste de Beriot
- Táňa Balachovová
- Hector Berlioz
- Alain Crépin
- François-Joseph Fetis
- Bernard Foccroulle
- François-Auguste Gevaert
- Ferdinand Hiller
- Josef Jongen
- Sigiswald Kuijken
- Edward Lassen
- Jacques-Nicolas Lemmens
- Marie Moke-Pleyelová
- André Rieu
- Taťána Alexandrovna Samuilová
- Sarah Spitzerová
- Carl Verbraeken
- Henri Vieuxtemps
- José van Dam
- Henryk Wieniawski
- Šiao Šu-sien
- Eugène Ysaÿe
- Nicolas Lambert Wery
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Královská konzervatoř v Bruselu na Wikimedia Commons - Literatura o Královské konzervatoři v Bruselu - Katalog der Deutschen Nationalbibliothek
- Stránky francouzské části konzervatoře
- Stránky nizozemské části konzervatoře
- Stránky bruselského Hudebního muzea
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Königliches Konservatorium Brüssel na německé Wikipedii.
