Kostel svatého Mikuláše a svaté Alžběty (Cheb)
| Chrám svatého Mikuláše a svaté Alžběty v Chebu | |
|---|---|
 Chrám svatého Mikuláše a svaté Alžběty v Chebu | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Karlovarský kraj |
| Okres | Cheb |
| Obec | Cheb |
| Souřadnice | 50°4′50,6″ s. š., 12°22′13″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Diecéze | Plzeňská |
| Vikariát | Chebský |
| Farnost | Cheb |
| Status | farní kostel |
| Zasvěcení | svatý Mikuláš |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | původně románský, goticky přestavěn s barokními prvky |
| Výstavba | 1. polovina 13. století |
| Specifikace | |
| Délka | hlavní loď: 50 m |
| Šířka | hlavní loď: 30 m |
| Výška | věže: 67 m |
| Další informace | |
| Ulice | Kostelní náměstí |
| Kód památky | 19124/4-3633 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Mikuláše a svaté Alžběty v Chebu (častěji označovaný jen jako kostel sv. Mikuláše) je římskokatolický kostel chebské farnosti, a zároveň nejstarší existující kostel v Chebu. Nachází se na Kostelním náměstí, v severovýchodním rohu náměstí Jiřího z Poděbrad a díky svému umístění na vyvýšeném místě tvoří dominantu této částiměsta. Původně byl vystavěn jako trojlodní románská bazilika, během své existence však několikrát vyhořel a byl rozsáhle přestavován. Kostel je od roku 1958 chráněn jako kulturní památka.[1]
Popis[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Z původní románské baziliky se zachovaly obě věže, západní průčelí s portálem a portál v severní lodi. Chrám je pozdně gotická trojlodní hala o čtyřech klenebních polích s křížovými klenbami. Raně gotický a poměrně úzký presbytář má polygonální závěr a tři pole křížových kleneb. Nástěnné malby z konce 15. století byly v 19. století obnoveny a při celkové opravě po roce 2008 restaurovány do původní podoby. Vnitřní zařízení je novogotické z konce 19. století s využitím barokních obrazů a soch z poloviny 18. století.[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Datum započetí stavby tohoto románského kostela není přesně známo, ale předpokládá se, že se tak začalo dít ve 20. letech 13. století. První písemná zmínka pochází až z roku 1239, kdy se píše o zasvěcení jednoho z oltářů, a to svaté Anně. Současně s kostelem byl také založen dnes již neexistující přilehlý hřbitov. Při velkém požáru v roce 1270, při kterém byla zničena velká část města, byly poškozeny i právě budovaný františkánský klášter a kostel sv. Mikuláše. Začala rekonstrukce, při níž byl postaven nový chór a sakristie, tentokrát v gotickém slohu.
Od roku 1456 se začaly sbírat peníze z darů měšťanů na další, významnou přestavbu kostela. Peníze darovala například rodina Junckerů, či chebský zbohatlík Sigmund Wann. Z této přestavby se nakonec stala největší přestavba kostela svatého Mikuláše v jeho historii. Původně románská bazilika byla v letech 1456-1470 přestavěna mistrem Jörgem z Chebu na pozdně gotickou halu, ovlivněnou amberským chrámem. Zdi bočních lodí byly rozebrány a zvýšeny a v letech 1472-1476 kostel nově zaklenul mistr E. Bauer z Eichstättu. Chrám dostal nové vnitřní zařízení, byly přemalovány vnitřní malby a věže také získaly nové vysoké gotické helmice.[2]
Někdy po roce 1730 bylo severně od chrámu, směrem ke Kasárnímu náměstí postaveno dvouramenné kamenné schodiště eliptického půdorysu se sochami sv. Jiří, sv. Michaela a P. Marie.[2] V roce 1742, kdy město okupovali Francouzi, zasáhl kostel blesk, a obě věže vyhořely. Byly zničeny helmice, roztavily se zvony a poškozeny byly i interiéry věží. Kvůli válečné situaci se nedalo začít s opravami a vše bylo jen provizorně zabezpečeno. Dva roky po ukončení války, v roce 1747, byly zhotoveny nové zvony. V témže roce také do Chebu přijel chebský rodák, významný architekt a stavitel Balthasar Neumann, kterého město požádalo, aby provedl rekonstrukci věží. Oprava byla dokončena v roce 1758, a kostel opět dostal nové helmice, tentokrát barokní, cibulovitého tvaru.
Další úpravy, převážně v interiéru, prodělal kostel v roce 1790, kdy byly vyměněny oltáře. O 19 let později, v roce 1809, zasáhl město další požár. Zničil stovku budov, kostel sv. Jana Křtitele a zasáhl i kostel sv. Mikuláše. Opět byly zničeny obě helmice, poškozeny interiéry a shořel i oltář. V roce 1812 byla vyrobena helmice pro jižní věž, druhá věž byla jen provizorně zastřešena. Teprve v roce 1869 získal kostel nové, novogotické helmice.[2]
V posledním roce 2. světové války, přesněji 20. dubna 1945 byl Cheb bombardován spojeneckými vojsky. Především byly ostřelovány okrajové části města, zničeno nádraží a železniční viadukt. Ovšem jedno z bombardování ve středu města poškodilo i věže kostela. Ty po válce získaly jen nízké, 7 metrů vysoké, provizorní helmice. Tyto helmice zůstaly provizoriem na příštích 63 let.
Až v roce 2008, po několikaletém sbírání finančních prostředků, byl nadační fond Historický Cheb schopen napravit rest z konce války. Byly vyrobeny 26 metrů vysoké jehlanovité helmice (kopie novogotických z roku 1869), každá se čtyřmi menšími věžičkami v rozích. Ty byly v červenci 2008 jeřábem usazeny na věže kostela a o několik týdnů později slavnostně představeny veřejnosti. Proběhlo také žehnání helmic, a to poněkud netradičním způsobem; byly kropeny z plošiny vodou z hadice. Rekonstrukce stála 9 miliónů korun.
V létě roku 2014 bylo v kostele sv. Mikuláše natáčeno několik scén filmu Mistr Jan Hus.[3]
V letech 2014 až 2015 byl v kostele sv. Mikuláše za přispění evropských fondů realizován projekt "Chrám sv. Mikuláše jako turistický cíl" (celkové náklady téměř 10 milionů korun),[4] v rámci kterého byla 3. dubna 2016 pro veřejnost zpřístupněna jižní věž a krypta pod kostelem.[5] Chebský farář Petr Hruška v tom spatřuje jistou symboliku, když říká: "Zatímco výlet k nebesům lidem otevře zcela jiný pohled na město a jeho obyvatele, cesta do podzemí člověka přinutí přemýšlet o vlastním bytí a ponoří jej do hlubin historie."[6] V této kryptě byla nalezena např. vzácná rakev s ostatky významné šlechtičny Sidonie Šlikové, která žila na přelomu 16. a 17. století.[7] Původně byla pohřbena pod oltářem, teprve v roce 1894 byly její ostatky přeneseny do barokní pohřební komory, kde byly při její rekonstrukci nalezeny, antropologicky prozkoumány a při plánované zářijové vernisáži expozice přibližující historii pohřbívání na Chebsku budou pohřbeny zpět na místo nálezu.[8] Plánuje se také vystavení modelu lebky Sidonie Šlikové a modelů dalších artefaktů, které byly v kryptě nalezeny.[9]
Současnost[editovat | editovat zdroj]
Kostel je přístupný veřejnosti, lze navštívit expozici v kryptě nebo vystoupat na jižní věž. Společenství katolických křesťanů z římskokatolické farnosti Cheb se tento prostor snaží rozvíjet jako „Prostor pro přiblížení“ – přiblížení člověka k člověku, národa k národu, Boha k lidem, lidí k Bohu...
Věžní vyhlídka[editovat | editovat zdroj]
Stoupá se po pohodlném schodišti až do prostoru zvonice (133 schodů), odtud pak po točitém schodišti ústícím do příkřejšího závěrečného výstupu pak návštěvník vystoupá do prostoru vyhlídky (37 schodů). V mezipatrech je vždy několik židlí, kde je možné si odpočinout. Z vyhlídky je rozhled do všech světových stran, přičemž severní strana je zastíněna severní věží.
Krypta[editovat | editovat zdroj]
Do krypty návštěvník sestoupí z hlavní lodi chrámu po cca 20 úzkých schodech. Zde jsou k vidění nově zrekonstruované prostory krypty zahrnující velkou centrální místnost, tři malé místnůstky a spojovací chodbu do zazděné druhé části krypty (kde jsou pohřbeny ostatky nalezené v kryptě včetně ostatků hraběnky Sidonie Šlikové).[8] V kryptě je ve spolupráci s Muzeem Cheb připravována dlouhodobá expozice na téma pohřbívání na Chebsku.
Chrámová loď[editovat | editovat zdroj]
V zadní části hlavní lodi kostela najdete „křestní kapli“ se vzácnou křtitelnicí a „pohřební kapli“ se sarkofágem hraběnky Sidonie Šlikové († 1625).[8] Mezi nimi je prostor pro expozice a výstavy prezentující život mezi narozením a smrtí včera i dnes. V presbytáři je nově zřízena tzv. „malá loď“ sloužící ke všednodenním bohoslužbám a v centrální apsidě je adorační prostor se svatostánkem. Bohatství ostatního novogotického vybavení a výzdoby chrámu a jeho dlouhé historie je prezentováno v několikajazyčných průvodcích, které jsou k zapůjčení u vchodu.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ kostel sv. Mikuláše - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2022-09-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Poche, Umělecké památky Čech 1, str. 493n.
- ↑ http://vary.idnes.cz/nataceni-filmu-jan-hus-062-/vary-zpravy.aspx?c=A140801_144342_vary-zpravy_ba
- ↑ https://web.archive.org/web/20160918194746/http://farnostcheb.cz/index.php?option=com_docman&view=download&alias=1347-chram-sv-mikulase-jako-turisticky-cil-tiskova-zprava-c-3-listopad-2015-1&category_slug=ostatni-dokumenty&Itemid=958
- ↑ http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/chram-sv-mikulase-v-chebu-zpristupnil-kryptu-a-jizni-vez/1333728
- ↑ http://vary.idnes.cz/chram-sv-mikulase-a-alzbety-v-chebu-se-otevira-fa8-/vary-zpravy.aspx?c=A160331_2235823_vary-zpravy_ba
- ↑ http://vary.idnes.cz/pruzkum-krypty-pod-kostelem-sv-mikulase-a-alzbety-v-chebu-p38-/vary-zpravy.aspx?c=A140827_2094044_vary-zpravy_slv
- ↑ a b c https://web.archive.org/web/20160918195012/http://farnostcheb.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=2619:krypta-u-sv-mikulase-a-sidonie-slikova&catid=255&Itemid=877
- ↑ http://vary.idnes.cz/chram-sv-mikulase-v-chebu-ostatky-hrabenky-sidonie-slikove-karlovarsky-kraj-1sf-/vary-zpravy.aspx?c=A160210_2224615_vary-zpravy_ba
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BOHÁČ, Jaromír - Zmizelé Čechy: Cheb, Paseka (2008)
- PEKAŘ, František - Cheb a okolí, Olympia (1984)
- POCHE, E. (red.) - Umělecké památky Čech 1. Praha: Academia (1977)
- ŠAMÁNKOVÁ, Eva - Cheb, Odeon (1974)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kostel svatého Mikuláše a svaté Alžběty v Chebu na Wikimedia Commons - Římskokatolická farnost Cheb
- Chrám sv. Mikuláše a Alžběty: Prostor pro přiblížení
- Chrám sv. Mikuláše a Alžběty na Facebooku
- Kostel sv. Mikuláše na Encyklopedii města Cheb
- kostel sv. Mikuláše na Hrady.cz
- Historie věží kostela Archivováno 3. 3. 2012 na Wayback Machine. na Stavby.karlovarska.net Archivováno 25. 9. 2015 na Wayback Machine.
