Kostel svatého Simona a Heleny
| Kostel svatého Simona a Heleny | |
|---|---|
 | |
| Místo | |
| Stát |  Bělorusko |
| Souřadnice | 53°53′47,47″ s. š., 27°32′50,92″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | minsko-mohylevská |
| Diecéze | arcidiecéze minsko-mohylevská |
| Zasvěcení | Svatá Helena |
| Architektonický popis | |
| Architekt | Tomasz Pajzderski |
| Stavební sloh | novorománský sloh, novogotika a secese |
| Výstavba | 1905 |
| Další informace | |
| Adresa | Minsk, Bělorusko |
| Oficiální web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Simona a Heleny (bělorusky: Касьцёл сьвятых Сымона і Алены) též zvaný Červený kostel (Чырвоны касьцёл) je novorománský katolický kostel v běloruském hlavním městě Minsku, na Náměstí nezávislosti. Postaven byl roku 1910 podle návrhu polských architektů Tomasze Pajzderskiho a Władysława Marconiho.[1] Stavbu zafinancoval podnikatel a filantrop Edward Woyniłłowicz. Světcům Simonovi a Heleně je kostel zasvěcen proto, že se tak jmenovaly dvě Woyniłłowiczově zesnulé děti. V roce 1921 byl kostel vypleněn Rudou armádou. V roce 1932 byl sovětskými úřady uzavřen a převeden do správy Státního polského divadla BSSR. Později byl využíván jako kino. V roce 1941, během druhé světové války, německá okupační správa vrátila objektu původní využití. Po válce byl kostel sovětskými úřady opět uzavřen a znovu začal být využíván jako kino. V roce 1990, po dvou hladovkách, které drželi minští katoličtí aktivisté Anna Nicievska-Sineviczová a Edward Tarlecki, byla budova vrácena k užívání římskokatolické církvi, byť je nadále ve vlastnictví státu. Interiér byl zrestaurován. Začala ho využívat i oživená běloruská řeckokatolická církev. V roce 2006 byly v kostele znovu pohřbeny ostatky Edwarda Woyniłłowicze a jeho manželky, kteří museli z Běloruska odejít roku 1921. V roce 2019 začala římskokatolická komunita dostávat od státu faktury za daň z nemovitosti a daň z pozemků, navzdory osvobození od daně pro náboženské komunity v běloruském zákonodárství. Dne 26. srpna 2020 kvůli tomu proběhla protivládní demonstrace na Náměstí nezávislosti. Policisté tehdy zablokovali dveře kostela, zatímco uvnitř bylo asi 100 lidí. Pomocný biskup minsko-mogilevské katolické arcidiecéze Jurij Kasabutskij protestoval proti tomuto postupu.[2] 26. září 2022 došlo v přístavku kostela k menšímu požáru, což státní úřady využily k uzavření svatostánku a zákazu bohoslužeb.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kostel svatého Simona a Heleny na Wikimedia Commons
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Church of Saints Simon and Helena na anglické Wikipedii.
- ↑ Church of Saints Simon and Helena, Minsk, Belarus - SpottingHistory. www.spottinghistory.com [online]. [cit. 2023-07-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Біскуп Юрый Касабуцкі заяўляе пратэст на дзеянні сілавых структур на тэрыторыі Чырвонага касцёла. catholic.by [online]. [cit. 2023-07-25]. Dostupné online. (bělorusky)
- ↑ BELARUS: Mass banned at Minsk's iconic Red Church. www.forum18.org [online]. [cit. 2023-07-25]. Dostupné online. (anglicky)