Kostel svatého Prokopa (Chotouň)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Římskokatolický kostel sv. Prokopa
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Středočeský kraj
Okres Kolín
Obec Chotouň
Zeměpisné souřadnice
Kostel svatého Prokopa (Chotouň) (Česko)
Red pog.svg
Základní informace
Náboženství křesťanství
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze pražská
Vikariát Kolín
Farnost Pečky
Užívání bohoslužby v 1. a 3. sobotu v 16.00 (zimní čas) v 18.00 (letní čas)
Specifikace
Odkazy
Adresa Chrášťany, Chotouň
Oficiální web farnostpecky.cz
Kód památky 37988/2-729 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah v kategorii Commons

Kostel svatého Prokopa ve vesnici Chotouň je drobná barokní stavba vybudovaná jako kaple mezi lety 170810 podle projektu Jana Blažeje Santiniho.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dle legendy se právě v Chotouni narodil svatý Prokop. Proto s jeho osobou byla spojována řada míst v okolí a také kaple při místním zámku, která však byla zničena v roce 1632 za třicetileté války. Majitel panství, František Antonín Berka z Dubé kapli za života nestihl obnovit a proto vložil podmínku jejího postavení do své poslední vůle. Stavbu kaple, respektive malého kostela svatého Prokopa proto nechala postavit jeho sestra a dědička Rosalie Berková z Dubé, provdaná Kinská.

Novostavba byla vyměřena za účasti Jana Santiniho na jaře 1708. Dokončený kostel byl svěcen roku 1710. Mobiliář byl postupně pořizován v následujících letech a to i po roce 1715, kdy panství koupil Jan Ignác Mladota ze Solopysk.

Roku 1807 kapli zakoupila obec a upravila ji na filiální kostel. Úpravy trvaly do roku 1816 a nejvýznamnější změnou byla výstavba nové zvonice na západní straně.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Santiniho stavba se skládá z hloubkově protažené oktogonální lodi a navazujícím centrálním, šestiúhelným kněžištěm s konkávně proláklými stěnami. Za západě pak navazuje mladší věž. prostory mezi lodí a presbytářem vyplňují nakoso umístěné nižší přístavky, z nichž jeden slouží jako sakristie.

Schematický půdorys kostela: 1) loď, 2) presbytář, 3) později přistavěná věž

V interiéru je loď oválná, členěná dórskými pilastry, které nesou kompletní průběžné kladí do osmi polí. Pole na osách oválu jsou širší, vyplněná rozměrnými oblouky, kromě vítězného oblouku slepými. Uhlopříčně umístěná pole jsou užší. Kněžiště je zaklenuto kupolovou, baldachýnovitou klenbou a osvětleno dvojicí vysoko položených oken které přerušují poměrně drobnou římsu. Stěny kněžiště jsou do prostoru konvexně vypjaté a opět řazené v obkročném rytmu jako širší a užší. Santini zde používá pozoruhodnou, později často využívanou myšlenku „volných“ a „nosných“ polí. Širší „volná“ pole vyplňují okna a vítězný oblouk, římsa je v těchto úsecích přerušena. Užší pole s úseky římsy fungují po způsobu jakýchsi „pilířů“ jako pole jako nosná. Pozoruhodný optický efekt zesiluje šestiúhelný půdorys a konvexní vypnutí stěn. Prostor se díky tomu mění v trojpaprsčitou radiální centrálu.

Kvalitu Santiniho návrhu žel snižuje poněkud rustikální provedení, dané zřejmě použitím místních zednických sil a navíc pravděpodobně ještě umocněné opravou po roce 1807. Přesto stavba vykazuje řadu motivů, které jsou pro Santiniho typické a později se objeví v jeho významnějších stavbách.

Jan Blažej Santini-Aichel, Kostel sv. Prokopa v Chotouni (1708–1710)[editovat | editovat zdroj]

MOŽNÉ PORUŠENÍ AUTORSKÝCH PRÁV

©

Existuje podezření, že obsah této stránky (nebo jeho část) je doslovným nebo nedostatečně pozměněným přepisem textu z jiného zdroje. Pakliže byl tento text převzat odjinud a nebyl publikován pod svobodnou licencí slučitelnou s licencí Wikipedie CC-BY-SA 3.0, je možné, že dochází jeho vložením na Wikipedii k porušení autorských práv původního autora.

Důvod pro podezření: nebyl zadán
Tato stránka je proto nyní zapsána na Wikipedie:Porušení práv. Samotné podezření nutně neznamená, že k porušení práv skutečně došlo, ale aby text mohl na Wikipedii zůstat, je třeba ověřit jeho původ. Čas označení je 18. 7. 2017 15:54:26 (CEST); pokud se nepodaří původ textu ověřit, bude článek či příslušná část po týdnu, tj. po 25. 7. 2017 15:54:26 (CEST), smazána.

Pokud jste tento text napsali vlastními slovy a jste tedy jeho výlučným autorem, uveďte prosím tuto skutečnost na diskusní stránce k tomuto článku. Doporučujeme uvést rovněž zdroje, ze kterých jste informace čerpali. Jestliže si nevíte rady, navštivte stránku Potřebuji pomoc. Neobnovujte bez vysvětlení odstraněný text. Takový text by byl opět odstraněn.

Jestliže jste autorem původního materiálu, který byl již publikován někde jinde, a souhlasíte s podmínkami naší licence CC-BY-SA 3.0, pošlete o tom prosím e-mail dle pokynů na stránce Nápověda:Svolení autora. Podrobnější informace naleznete na Wikipedie:OTRS.
Pro vkladatele šablony:
Najděte autora a vložte mu na diskusní stránku:
{{subst:podezření na copyvio autor|Kostel svatého Prokopa (Chotouň)}} --~~~~
Pro správce:
Pokud se tento článek potvrdí jako porušení autorských práv nebo do sedmi dnů nedojde k potvrzení jeho licence, smažte ho


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

1 Antonín Podlaha, Posvátná místa království českého, 1. Díl, Praha 1907, s. 49.
2 Emanuel Poche (ed.), Umělecké památky Čech, 1. Díl, A-J, heslo Chotouň, Praha 1977, s. 530.
3 Mojmír Horyna, Jan Blažej Santin-Aichel, Praha 1998, s. 172.
4 Ibidem, s. 172.
5 Jan Sedlák, Jan Blažej Santini. Setkání baroku s gotikou, Praha 1987, s. 62.
6 Viz pozn. 3, s. 242.
7 Petr Mašek, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory po současnost, 1. Díl, A-M, Praha 2008, s. 70-71.
8 Ottův slovník naučný, 3. Díl, B-Bianchi, Praha 1890, s. 815.
9 Karel B. Mádl, Soupis památek historických a uměleckých v království českém. Politický okres kolínský, Praha 1897, s. 14-15.
10 Viz pozn. 1, s. 49-50.
11 Viz pozn. 3, s. 242.
12 Ibidem, s. 244.
13 Ibidem, s. 242.
14 Ibidem, s. 242.
15 Viz pozn. 5, s. 62.
16 Viz pozn. 3, s. 244.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HORYNA, Mojmír J. B. Santini-Aichel – Život a dílo. Karolinum, Praha 1998, ISBN 80-7184-664-3, S. 242–244.
  • Ottův slovník naučný, 3. Díl, B-Bianchi, Praha 1890, s. 815.
  • Karel B. Mádl, Soupis památek historických a uměleckých v království českém. Politický okres kolínský, Praha 1897, s. 14–15.
  • Antonín Podlaha, Posvátná místa království českého, 1. Díl, Praha 1907, s. 49–50.
  • Emanuel Poche (ed.), Umělecké památky Čech, 1. Díl, A-J, heslo Chotouň, Praha 1977, s. 530.
  • Jan Sedlák, Jan Blažej Santini. Setkání baroku s gotikou, Praha 1987, s. 62–63.
  • Mojmír Horyna, Jan Blažej Santin-Aichel, Praha 1998, s. 172, 242–244.
  • Petr Mašek, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory po současnost, 1. Díl, A-M, Praha 2008, s. 70–71.
  • Chotouň - Kostel sv. Prokopa, Soupis památek, 01. Politický okres kolínský (1897), str. 14–15, cit dle: http://depositum.cz/knihovny/pamatky/strom.clanek.php?clanek=3140 (2012)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]