Přeskočit na obsah

Kostel svatého Josefa (Úherce)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel svatého Josefa
Místo
StátČeskoČesko Česko
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Zasvěcenísvatý Josef
Další informace
AdresaÚherce, ČeskoČesko Česko
UliceNáves
Kód památky42051/4-1639 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Josefa je novorománský kostel z roku 1901, který stojí v severozápadním koutu návsi v Úhercích.

Historické pozadí

[editovat | editovat zdroj]

Obec Úherce, ležící asi 1,5 km jižně od Nýřan, je poprvé připomínána v roce 1213, kdy král Přemysl Otakar I. potvrdil darování obce ženskému premonstrátskému klášteru v Chotěšově.[1] Do roku 1782 patřila ves Úherce do majetku tohoto kláštera. V roce 1785 byla udělena expozitura a od roku 1787 je v Úhercích fara s podacím právem opatu kláštera Teplá.

Barokní předchůdce

[editovat | editovat zdroj]

Na místě současného kostela stával barokní kostel, který byl podle pramenu 11/" malý a skládal se z presbytáře třemi boky zakončeného, z obdélné lodi a z věže v průčelí. Původně měl malou vížku na střeše, hlavní věž byla přistavena teprve roku 1827. Místa v něm bylo pro 480 osob. Roku 1899 byl již ve stavu tak chatrném, že musel být uzavřen a v následujícím roce zbořen, aby uvolnil místo pro novostavbu. Po dobu stavby se bohoslužby konaly v dřevěném prozatímním kostelíku vystavěném pro tento účel.

V roce 1900 bylo přikročeno ke stavbě kostela nového, k němuž 19. března opat tepelský Alfred Ambros Clementso slavnostně položil základní kámen. Stavba byla provedena podle plánu Františka Josefa Erharta z Plzně,[2][3] jiné prameny uvádí jako architekt Josefa Schaffera z Mariánských Lázní.[4][5]

Koncem roku 1901 byl kostel dokončen a dne 15. prosince jej konsekroval světící biskup dr. Václav Frind. Nový kostel byl zasvěcen sv. Josefu.

Využití a opravy

[editovat | editovat zdroj]

Bohoslužby skončily v padesátých letech vystěhováním německého obyvatelstva. Objekt byl zemědělsky využíván do roku 2002. Kostel byl v akutním ohrožení existence, převzala jej obec a zahájila rozsáhlé záchranné práce.[4] V roce 2006 byla ustavena nadace,která se zabývá obnovou kostela.[6] Za dobu činnosti nadace se podařila kompletní střecha, osadit část vitrážových oken, hodiny a zvon na věži.[7][8]

Kostel je vystavěn v novorománském slohu. Loď má v půdorysu tvar kříže, obě prostory příčné i podélné mají trámový strop. V jihovýchodním rohu mezi presbytářem a příčnou lodí stojí věž. Okna jsou trojitá, vyplněná malbami na skle. V okně severním je malba představující sv. Hroznatu s pohledy na klášter tepelský a chotěšovský. V okně jižním je malba představující sv. Norberta. Uvnitř příčné lodi je umístěn oltář sv. Vojtěcha a sv. Jana Nepomuckého. Naproti těmto oltářům jsou výklenky, v jednom je křtitelnice, ve druhém socha panny Marie Lourdské.

Čtveřice nových zvonů byla ulita u Petra Hölzera, c. k. dvorního zvonaře, ve Vídeňském Novém Městě v roce 1901. Všechny jsou ozdobené znakem tepelským, největší z nich je zdoben reliéfy znázorňující skutky milosrdenství.[9]

  1. BAXA, Václav. Stodsko a Nýřansko na starých pohlednicích. 1.vyd.. vyd. Hostivice: Baron, 2016. 348 s. ISBN 978-80-88121-18-3. 
  2. VLČEK, Pavel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. 1.vyd.. vyd. Praha: Academia, 2004. 761 s. 
  3. KAMPER, Jaroslav; WIRTH, Zdeněk. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese Stříbrském.. Praha: Archeologická komisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy ,slovesnost a umění, 1908. 328 s. 
  4. a b KRČMÁŘ, Luděk; SOUKUP, Pavel. Ohrožené kostely. Plzeň: Dominanty, 2007. 177 s. 
  5. FOUD, Karel. Popis a historie kostela v Úhercích. Plzeň: NPÚ, 2001. 4 listy s. 
  6. O kostele | Úherce Nadace. uherce-nadace.funsite.cz [online]. [cit. 2018-02-28]. Dostupné online. 
  7. KOZÁK, Václav. Úherecký kostel je opuštěný padesát let. Plzeňský deník. 2002-01-14, s. 14. 
  8. KORELUS, Pavel. Hodiny kostela v Úhercích budou po letech odbíjet. Plzeňský deník. 2016-11-29, s. 4. 
  9. PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království českého.. Svazek díl 2.. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1908. 371 s. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]