Kostel Církve československé husitské (Blansko)
| Kostel Církve československé husitské | |
|---|---|
10.JPG) Kostel Církve československé husitské v roce 2012 | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Jihomoravský |
| Okres | Blansko |
| Obec | Blansko |
| Souřadnice | 49°21′41,27″ s. š., 16°38′49,65″ v. d. |
  | |
| Základní informace | |
| Církev | Církev československá husitská |
| Diecéze | brněnská |
| Vikariát | Brno |
| Datum posvěcení | 23. května 1937 |
| Světitel | olomoucký biskup ThDr. Rostislav Stejskal |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | rusínská gotika |
| Výstavba | 1601-1641 |
| Specifikace | |
| Kapacita | 75 míst k sezení[1] |
| Výška | 28 |
| Stavební materiál | dřevo |
| Další informace | |
| Adresa | Rodkovského 7 67801 Blansko |
| Ulice | Rodkovského |
| Oficiální web | http://www.drevenykostelik.cz/ |
| Kód památky | 41874/7-348 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel Církve československé husitské je dřevěný kostel církve československé husitské v Blansku. Původně pravoslavný a zasvěcený svaté Paraskivě, byl vystavěn na počátku 17. století v Nižním Selišti nedaleko Chustu na Podkarpatské Rusi. Jedná se o nejstarší kostel svého druhu v České republice.[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Stavba kostela byla započata v roce 1601. Z důvodu vypuknutí epidemie moru a vymření obyvatel Nižního Seliště byl chrám dostavěn o čtyřicet let později. Jeho architektem a stavitelem byl venkovský tesař.[2] Při stavbě kostela v Blansku byl objeven nápis ve staroslověnštině, který byl přeložen jako: zbudováno 29. července 1641[3] (29. července je pravoslavným svátkem svaté Paraskivy, které byl i zasvěcen). Po cca dvanácti letech převzala správu kostela řecko-katolická církev. Ta jej užívala až do roku 1922[4], kdy byl v obci vybudován kostel zděný. Od té doby byl kostel svaté Paraskivy nevyužíván a chátral.
Po vzniku Československé republiky rozhodl Státní památkový úřad o přesunutí několika vybraných starých a opuštěných kostelů na území dnešní České republiky. Původně se uvažovalo o sestavení kostela na nově zbudovaném brněnském výstavišti v rámci Výstavy soudobé kultury. Kulturní rada Státního památkového úřadu však nakonec rozhodla, že jeho umístění na výstavišti by po ukončení výstavy nebylo vhodné. Kostel byl tedy nabídnut pro jeho zbudování v Blansku Církvi československé (CČS), která jej v roce 1935 přijala.
Zástupci rady starších z Blanska odjeli ještě týž rok do Nižného Seliště vyjednat převoz do Blanska. Zde společně se zástupci církve a stavebním mistrem Michalem Salejčukem dojednali přeměření stavby, očíslování všech jejích částí, rozebrání kostela a převoz. V následujícím roce byla v Blansku na místě určeném pro kostel postavena kamenná podezdívka, kterou původně kostel na Podkarpatské Rusi neměl, a v září se začalo s převozem. Kostel byl rozebrán a postupně na koňských povozech převezen do dvacet kilometrů vzdáleného Chustu na rumunských hranicích a odtud po železnici převezen na třinácti vagonech do Blanska. Samotný kostel byl místním knězem vyčíslen na 6 tisíc Kč.[4] Celkové náklady na přesun kostela, do níž však nebyly započítány vnitřní úpravy a konservace starého zařízení, byly odhadovány na 87 tisíc Kč.[5] Celková částka se pak finálně vyšplhala na výši 89 tisíc Kč.[4] Na přesun kostela přispělo subvencí Ministerstvo školství a národní osvěty.[6]
Kostel je od původních rozměrů větší, protože byl příliš těsný a nízký. Výška se vyřešila výstavbou kamenné podezdívky a jeho délka pak prodloužením lodi.[5] Slavnostní vysvěcení vykonal 23. května 1937 olomoucký biskup ThDr. Rostislav Stejskal[7].
Dne 10. října 1964 byl prohlášen kulturní památkou a bylo mu přiřazeno číslo 41874/7-348.[8]
Kostel prošel první opravou v poválečných letech, kdy byl poškozen po sovětských náletech. V letech 2001 až 2014 procházel opravami. Vyměněno bylo celkové venkovní opláštění, restaurovaly se ikony apod. V roce 2013 obdržel kostel tři nové zvony a v roce následujícím zde byly instalovány nové elektronické varhany.
Popis stavby[editovat | editovat zdroj]
8.JPG)
Jedná se o stavbu obdélníkového půdorysu, která je umístěna na kamenné podezdívce (o tu byl kostel doplněn teprve při znovupostavení v Blansku). V přední části stavby nad vchodem v dvouetážovém loubí se nachází čtyřboká věž o výšce 28 metrů. Na vrcholu věže je umístěn kříž se symbolem slunce a měsíce. V každém rohu věže jsou další čtyři menší věžičky. Nad zaklenutým vchodem je na trámu uveden nápis v církevněslovanském jazyce: Robjach 1641 mesjaca jula 29, tedy zhotoven 29. července 1641[9]. Samotné dveře jsou pobity kováním, na ostění kolem nich jsou vyvedeny ryté spirály a růžice.
Loď kostela je klenutá, střecha valbová pokrytá dřevěnými klínci, boční lodě pak střechou pultovou. Dva stupně oddělují od hlavní lodě presbytář. Oltář, který byl v kostele původně, se nedochoval.
V interiéru kostela je umístěna část dochované pravoslavné výzdoby.[2]
Úpravy kostela[editovat | editovat zdroj]
Stěny v exteriéru byly v letech 1936 až 1937 pokryty též jako střecha dřevěnými klínci. Do hlavní lodi byl vybudován boční vchod.
V prvním poválečném roce byly opraveny škody po bombardování, při kterém byly zničeny zbytky původní výmalby, která byla při stěhování zachráněna. Roku 1951 byl pod dřevěnou podlahu vyasfaltován podklad, který měl kostel ochránit proti spodní vlhkosti. V následujícím roce byla položena parketová podlaha. V roce 1971 prošla rekonstrukcí střecha i s věží a menšími věžičkami. Roku 1997 byla opravena elektroinstalace a instalován bezpečnostní systém. Opětovná výměna krytiny proběhla v letech 2003 až 2005, kterou doplnila i výměna obložení stěn.
Zvony[editovat | editovat zdroj]
V roce 1751 je v dobových pramenech uváděno, že kostel disponoval dvěma zvony. Jaký byl jejich osud, není známo. Do Blanska nebyly nikdy přivezeny.
V Blansku tedy byl kostel původně vybaven tzv. gramofony. Ty časem nahradily reprodukované nahrávky zvonů.
Teprve v roce 2013 byly dva zvony pro kostel odlity v Moravských železárnách Olomouc. Zvony dostaly jména Cyril a Metoděj u příležitosti 1 150 výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu.[10] Ještě týž rok dostal zvon třetí, který byl pojmenován po Mistru Janu Husovi.[11]
Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]
-
Kostel krátce po dokončení znovupostavení v Blansku
-
Hlavní vstup do kostela
-
Nápis ve staroslověnštině nad vchodem do kostela
-
Boční vchod do kostela, který byl dostavěn až po přestěhování do Blanska
-
Interiér kostela
_1937.jpg)
_main_entrance.jpg)
_-_Old_Slavic_inscription.jpg)
_side_entrance.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ ONDRYÁŠOVÁ, Hana. Dřevěný kostel se do Blanska přistěhoval z Podkarpatské Rusi. Dnes láká věřící i turisty. Český rozhlas [online]. 2015-01-14 [cit. 2018-02-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c OPATŘILOVÁ, Karolína. Unikátní dřevěný kostel v Blansku slaví 75 let od posvěcení. Blanenský deník [online]. 2012-05-21 [cit. 2018-02-10]. Dostupné online.
- ↑ KOCMANOVÁ, Miroslava. Dřevěný kostel svaté Paraskevy v Blansku a kulturněhistorické souvislosti jeho transferu z Podkarpatské Rusi. Brno: [s.n.], 2013. S. 14.
- ↑ a b c KOCMANOVÁ, M.: Dřevěný kostel svaté Paraskevy v Blansku a kulturněhistorické souvislosti jeho transferu z Podkarpatské Rusi , s. 15.
- ↑ a b Blansko, přenesení dřevěného kostelíka z Nižního Seliště. Zprávy památkové péče. 5. 1937, roč. 1, čís. 5, s. 10. Dostupné online.
- ↑ Povolené subvence. Zprávy památkové péče. 7. 1937, roč. 1, čís. 7, s. 15. Dostupné online.
- ↑ KOCMANOVÁ, M.: Dřevěný kostel svaté Paraskevy v Blansku a kulturněhistorické souvislosti jeho transferu z Podkarpatské Rusi , s. 16.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-02-13]. Identifikátor záznamu 154005 : kostel Církve československé husitské. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ KOCMANOVÁ, M.: Dřevěný kostel svaté Paraskevy v Blansku a kulturněhistorické souvislosti jeho transferu z Podkarpatské Rusi , s. 17.
- ↑ KOCMANOVÁ, M.: Dřevěný kostel svaté Paraskevy v Blansku a kulturněhistorické souvislosti jeho transferu z Podkarpatské Rusi , s. 23.
- ↑ GROMSZKÁ, Klára. Dřevěný kostelík přijel do Blanska z Podkarpatské Rusi. Ve třinácti vagonech. Blanenský deník [online]. 2015-12-14 [cit. 2018-02-10]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- JAROŠ, Jiří. Slovník technických památek Blanenska. Muzeum Blansko: [s.n.], 2000. 22 s.
- MALACH, Roman a VÁLKA, Miroslav. Vesnická stavební kultura. Masarykova univerzita: 2014. s. 196.
