Kopřivová vlákna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kopřiva dvoudomá

Kopřivová vlákna jsou lýková vlákna z kopřivy dvoudomé (Urtica dioica).

Rostlina se zpracovává podobně jako len nebo konopí, dává však jen 3-5 % textilních vláken (speciálně pěstěné kopřivy mohou přinést až 12 %).[1]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Některé fyzikální vlastnosti kopřivy a bavlny:

Vlákno/hodnota hustota
g/cm³
střední délka
mm
jemnost
µm

tažná pevnost
cN/tex

tažnost
%
kopřiva 0,72 43-58 19-50 15-50 2
bavlna 1,5 15-50 10-17 30-45 6-10
Vlákna jsou odolná proti oděru a proti žmolkování a mají vyšší pevnost za mokra než za sucha. Jemnější příze se z nich dají vypřádat jen ze směsi s jinými materiály, kterými se musí vyrovnat vysoká nestejnoměrnost v délce a jemnosti. Možné použití: obalový matriál, bytový textil, geotextil, koberce.[2]

Z historie kopřivových vláken[editovat | editovat zdroj]

Textilie z kopřivových vláken se začaly zhotovovat pravděpodobně před více než 3000 lety. (Podle některých historiků již před 5000 lety[3]). Ve středověku se používala (vedle konopí) kopřivová vlákna na lodní plachty a lana. V roce 1723 byla v Lipsku založena manufaktura na zpracování kopřivových vláken (výrobky však nemohly dlouho konkurovat importovaným bavlněným textiliím).

Ve 20. století se během obou světových válek snažily některé země nahradit chybějící bavlnu kopřivovými vlákny. Např. v Německu se v roce 1917 na 300 ha a během 2. světové války na 200 ha pěstovaly kopřivy, které se měly použít k výrobě tkanin na uniformy.[4]

Kopřivová vlákna v 21. století[editovat | editovat zdroj]

Řemeslné zpracování kopřivových vláken ručním předením a tkaním se udržuje

  • na Balkáně (Bulharsko, Rumunsko, Srbsko), kde výrobky (závěsy, tašky, stínítka, koberečky) jsou většinou koncipovány jako módní zboží a prodávají se s údajně vysokým ziskem.[2]
  • v oblasti Himálaje (Nepál, Indie, Pakistán). Vlákna tamnější kopřivy Girardinia Diversifolia jsou delší, pevnější a pružnější než vlákna z evropské Urtica dioica.[5] Výrobky (lana, hrubé tkaniny, ručně pletací příze) se dají z naprosté většiny zpeněžit jen v regionálním prodeji. Na evropském trhu se nabízejí jako rarity nepálské ručně předené příze a tkaniny ze 100% kopřivových vláken,[6] příze na ruční pletení[7] a tkaniny na nábytkové potahy vyrobené v Evropě ze směsi vlny s nepálskou kopřivou[8]

Pokusy o racionalizaci pěstování kopřivy a zpracování vláken[editovat | editovat zdroj]

Zhotovení 1 kg hrubé kopřivové příze ručním předením trvá 5 až 10 dní. Při pokusech se strojním zpracováním vláken Girardinia Diversifolia (na univerzitě v Kalkutě ve 2. dekádě 21. století) byla např. zhotovena hrubá tkanina (400 g/m) s výrobními náklady cca 7 €/m. Podle celkového hodnocení projektu není za současného stavu možné kopřivová vlákna racionálně průmyslově zpracovat.[9]

Ve 2. dekádě 21. století byl s finanční podporou německého ministerstva zemědělství realizován výzkumný projekt s cílem zvýšení obsahu textilních vláken v kopřivě na 20 %. Práce na projektu byly uzavřeny na konci roku 2018, konkrétní výsledky nebyly oznámeny. Z vypěstovaných vláken bylo vyrobeno laboratorní množství směsové příze s obsahem 70 % kopřiv, o jejím použití nebylo do roku 2020 nic publikováno.[10]

Kopřivová košile zhotovená pracovníky Muzea Novojičínska, p.o., autorka fotografie Petra Vidomusová

Historický a kulturní kontext[editovat | editovat zdroj]

Příroda poskytuje množství surovin, k nimž lidé v minulosti zaujímali velmi komplexní postoj a dokázali je efektivně využívat. Tento vztah se týkal také řady divokých rostlin, od jejichž zpracování bylo postupně z různých důvodů upuštěno. Písemné i hmotné doklady nám však přinášejí informace, že v krizových obdobích se k nim dokázaly vracet i poměrně vyspělé společnosti. K některým je kvůli jejich funkčnosti a vlastnostem při uplatnění nejmodernějších technologií opět hledána cesta. Jednou z těchto rostlin je všem dobře známá kopřiva. Ačkoliv je vnímána zejména jako plevel, či v pozitivnějším případě jako léčivá bylina, spektrum možností jejího zužitkování bylo vždy velmi pestré.

Historicky doložené je například využití kopřiv na výrobu papíru a také jako textilního barviva. V dnešní době jejich chlorofyl slouží jako barvivo potravinářské. S kopřivou se můžeme setkat zejména ve farmacii a kosmetice. Minimálně od doby bronzové sloužilo vlákno této rostliny ke zhotovování tkanin a stále i v 21. století láká mnohé výrobce jeho potenciálnost uplatnění v textilní produkci. Na trhu se v současnosti vyskytují především tkaniny zhotovené z ramie (příbuzná rostlina, čeleď kopřivovité) a girardinie Girardinia diversifolia, označované jako himálajská kopřiva (rovněž čeleď kopřivovité). Na základě řady podaných patentů však lze předpokládat, že se brzy objeví v hojnější míře i dnes pouze ojedinělé výrobky z historicky prověřené kopřivy dvoudomé.

Tomuto tématu se vědecky věnuje etnolog Václav Michalička [1] z Muzea Novojičínska, p.o. - působící v Centru tradičních technologií Příbor. Jedním z výstupů projektu zaměřeného na historický fenomén zpracování kopřivového vlákna a výrobu kopřivových textilií od pravěku až po 20. století bylo vydání knihy „Kopřiva. Plevel, který šatil“ [2]. Projekt se soustředil obzvlášť na kopřivu dvoudomou a její místo v materiální i duchovní kultuře. Vydání knihy úzce navazuje na výstavu "Kopřiva" realizovanou v Muzeu Novojičínska, p. o. – Muzeum a pamětní síň S. Freuda v Příboře [3] (3. listopadu 2016 – 30. května 2017). Tato výstava byla oceněna v národní soutěži Gloria Musaealis v kategorii muzejní výstava roku 2016 a také získala čestnou cenu Pěti rudých růží od České národopisné společnosti [4] za významný přínos pro rozvoj oboru etnografie a za ideovou koncepci a přípravu této výstavy [5]. Více informací na stránkách Muzea Novojičínska, p.o.- sekce "Projekt Kopřiva"[6].

Paličkování krajky pracovníky Muzea Novojičínska (z velmi jemné ručně zhotovené příze z kopřivových vláken)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bakalářská práce - Francová: Analýza vlastností kopřivových vláken, TU Liberec 2010
  • Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, ISBN 3-87150-848-9
  • Václav Michalička: Kopřiva. Plevel, který šatil, Muzeum Novojičínska 2017, ISBN 978-80-87359-21-1

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Brennesselfaser [online]. stofflextikon, 2003-2020 [cit. 2020-06-20]. Dostupné online. (německy) 
  2. a b Gardetti/Muthu: Handbook of Sustainable Luxury Textiles and Fashion, Springer 2015, ISBN 9789812876331, str. 43-57
  3. Václav Michalička: Kopřiva. Plevel, který šatil, Muzeum Novojičínska 2017, ISBN 978-80-87359-21-1
  4. Spinnen von Nesselgarn [online]. Mattes & Ammann, 2015 [cit. 2020-06-20]. Dostupné online. (německy) 
  5. Know Your Fibre - Nettle [online]. YAKse zpracováním, 2020 [cit. 2020-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Allo-Brennesselstoffe [online]. Anita Pavani Stoffe, 2020 [cit. 2020-06-20]. Dostupné online. (německy) 
  7. Onion-Nettle Sock Yarn [online]. YAKy, 2020 [cit. 2020-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Büromöbel [online]. FNR, 2020 [cit. 2020-06-20]. Dostupné online. (německy) 
  9. Processing of Himalayan Giant Nettle [online]. University of Culcutta, 2014 [cit. 2020-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Nesselfasern [online]. NFC, 2017-2020 [cit. 2020-06-20]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]