Konstantin Nikolajevič Baťuškov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Konstantin Nikolajevič Baťuškov
Portrét básníka od neznámého autora kolem roku 1810
Portrét básníka od neznámého autora kolem roku 1810
Narození 18. květnajul./ 29. května 1787greg.
Vologda
Úmrtí 20. červnajul./ 2. července 1855greg. (ve věku 68 let)
Vologda
Příčina úmrtí skvrnitý tyfus
Místo pohřbení klášter svatého Spasitele-Prilutského
Povolání básník, prozaik a překladatel
Národnost ruská
Stát Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Literární hnutí Romantismus
Příbuzní Pompej Nikolajevič Baťuškov (1811-1892), bratr
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konstantin Nikolajevič Baťuškov (rusky Константин Николaевич Бaтюшков; 18. květnajul./ 29. května 1787greg., Vologda – 9. červencejul./ 21. července 1855greg., tamtéž) byl ruský raně romantický básník, prozaik a překladatel.[1][2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze staré ale chudé šlechtické rodiny. Vychováván byl v penzionátech a u vzdělaných příbuzných. Pak pracoval na Ministerstvu školství. Za napoleonských válek vstoupil do vojska a roku 1807 byl těžce raněn v bitvě u Heilsbergu. Zúčastnil se i bojů po Napoleonově ruském tažení roku 1813. V letech 1815-1816 sloužil v Kamenci Podolském a pak odešel do výslužby.[3] Od roku 1817 byl sekretářem na ruském velvyslanectví v Neapoli. Roku 1822 mu duševní choroba, kterou zdědil po své matce, prakticky znemožnila pokračovat v literární tvorbě. Léčil se mimo jiné v Karlových Varech, v Teplicích a na soukromé psychiatrické klinice v Sonnensteinu v Sasku. Dožil v rodném městě v domě svého synovce, kde zemřel na skvrnitý tyfus. Byl pohřben v klášteře svatého Spasitele-Prilutského nedalego Vologdy.[1][2]

V Baťuškově poezii doznívá pozdní klasicismus a preromantismus, ale zároveň se objevuje romantická deziluze a tragické vidění světa. Nejprve psal klasické madrigaly a žertovné literární satiry, později u něho začaly převažovat elegie, podnícené i válečnými zážitky. Kromě básní psal i eseje a filosofické a literární pojednání a překládal především z italštiny a francouzštiny. Jazykem a stylem se stal předchůdcem Puškinovy básnické generace.[2]

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Воспоминаниe 1807 года (1807, Vzpomínky z roku 1807).
  • Видение на берегах Леты (1809, Vidina na březích Léthé), satira.
  • Отрывок из писем русского офицера о Финляндии (1809, Úryvek z dopisu ruského důstojnika ve Finsku), próza.
  • Прогулка пo Москвe (1811, Procházka po Moskvě), próza.
  • Дружество (1812, Přátelství)
  • Розлукa (1812, Rozchod)
  • К Дашкову (1813, K Daškovu),
  • На развалинах замка в Швеции (1814, Na rozvalinách švédského zámku), historickofillozofická elegie
  • Тень друга (1814, Stín přítele),
  • Судьба Одиссея (1814, Odysseův osud)
  • Умирающий Тасс (1817, Umírající Tasso), historická elegie s tragickým viděním životní marnosti.
  • Опыты в стихах и прозе (1817, Pokusy veršem i prózou), dva svazky, souborné vydání Baťuškových děl
  • Из греческой антологии (1817-1818, Z řecké antologie), lyrický cyklus s takovým pojetím antiky, ve kterém převládají silné vášně a urputný zápas s osudem.
  • Подражания древним (1821, Ohlasy klasiků), lyrický cyklus.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Slovník spisovatelů Sovětského svazu I. Odeon, Praha 1978, str. 198-199.
  2. a b c Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů, Libri, Praha 2001, str. 123-124.
  3. Константин Николаевич Батюшков - Русская виртуальная библиотекa

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BOTURA, Mojmír et al. Slovník ruských spisovatelů: od počátků ruské literatury do roku 1917. 2., dopln. a opr. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1978, ©1977. 357 s. cnb000160211. S. 30–31 (zde uvedena i další literatura).
  • PAROLEK, Radegast a HONZÍK, Jiří. Ruská klasická literatura: [1789-1917]. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1977. 629 s. cnb000164376. S. 52–54.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]