Klouzek strakoš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxKlouzek strakoš
alternativní popis obrázku chybí
Klouzek strakoš
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Oddělenístopkovýtrusné (Basidiomycota)
PododděleníAgaricomycotina
TřídaAgaricomycetes
Řádhřibotvaré (Boletales)
Čeleďslizákovité (Gomphidiaceae)
Rodklouzek (Suillus)
Binomické jméno
Suillus variegatus
(Sw.) Kuntze
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klouzek strakoš (Suillus variegatus (Sw.) Kuntze), v některé české literatuře udáván jako hřib strakoš, je jedlá houba z čeledi slizákovité.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • hřib strakoš
  • hřib kožešník
  • podsosnička
  • vraní pupek, husí pupek[2]
  • kačenka[2]
  • koženáč, kožák[2]
  • máselník, máselka[2]
  • podlíska
  • podborovenka[2]
  • židák, židáček[2]
  • bezpráce
  • žluťák[2]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Makroskopický[editovat | editovat zdroj]

Klobouk má v průměru 3–15 cm. Tvar klobouku je zpočátku polokulovitý, poté polštářovitý až ploše polštářovitý v dospělosti, ve stáří, někdy až plochý, suchý, za vlhka mírně slizký. Okraj klobouku je v mládí podvinutý, v dospělosti pak ostrý. Barva je žlutavě olivová až špinavě pomerančová ve stáří až olivově nazelenalá. V mládí je klobouk pokrytý hnědou až červenohnědou plstí, která ve stáří mizí. Pokožka klobouku se dá sloupat velice obtížně nebo vůbec.

Rourky jsou relativně krátké 8–15 mm dlouhé, v mládí okrově žluté v dospělosti pak až olivově hnědé, na řezu a otlačením modrající. Póry jsou zbarvením jakoby špinavější než rourky, drobné, v mládí kulaté, pak téměř hranaté. Poraněním trochu modrají, později se modrá mění na hnědou.

Třeň je 30–90 mm dlouhý a 25–40 mm široký, v mládí břichatý, poté válcovitý, zprvu jemně plstnatý, potom téměř hladký, plný. Barvy citrónově žluté až okrově žluté, na bázi s hnědočerveným nádechem, dole někdy bledě plstnatý.

Dužnina je dosti tvrdá a pružná, ve třeni trochu vláknitá. Barva je nad rourkami a pod povrchem klobouku nažloutlá až citrónově žlutá, ve třeni s pomerančovým odstínem. Na řezu slabě zelená nebo modrozelená. Vůně je houbová až pryskyřičná, někdy pestřecová, chuť mírná, nevýrazná.

Dospělé plodnice

Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]

Výtrusy jsou světle žluté, elipsovitě vřetenovité, velikost mají 8–10 × 3–4 mikrometrů.[3] Výtrusný prach je olivově hnědý.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Roste od července až do listopadu, v písčitých borech, zejména v mladším porostu. Upřednostňuje borovici lesní, kyselejší půdu a vlhká až podmáčená místa. Je to všeobecně rozšířený druh zejména v nížinách, ale vyskytuje se i ve vyšších polohách.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Strakoš je jedlá houba. Ke sběru se hodí hlavně mladé plodnice.

Nejčastější záměny[editovat | editovat zdroj]

Zaměnit ho lze s taktéž jedlým, klouzkem kravským, který má však klobouk hladký a za vlhka silně slizký.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Klouzek strakoš

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-24]
  2. a b c d e f g Klouzek strakoš - Suillus variegatus (Sw.) Richon & Roze 1888 | Atlas hub -. Houbaření [online]. Robert Hanzlík [cit. 2020-07-13]. Dostupné online. 
  3. Rita Lüder. Grundkurs Pilzbestimmung, Eine Praxisanleitung für Anfänger und Fortgeschrittene. 1.. vyd. Wiebelsheim: Quelle & Meyer, 2007. ISBN 3-494-01341-1. S. 161. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Josef a Marie Erhartovi: "Houbařský atlas", str. 23. Nakladatelství Finidr, Český Těšín. ISBN 80-86682-18-8
  • Rudolf Veselý, František Kotlaba, Zdeněk Pouzar: "Přehled československých hub", str. 333. Nakladatelství Academia, Praha, 1972.
  • Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 38. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. ISBN 978-80-242-2330-8

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]