Klouzek strakoš
Klouzek strakoš | |
---|---|
Klouzek strakoš | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | houby (Fungi) |
Oddělení | stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
Pododdělení | Agaricomycotina |
Třída | Agaricomycetes |
Řád | hřibotvaré (Boletales) |
Čeleď | klouzkovité (Suillaceae) |
Rod | klouzek (Suillus) |
Binomické jméno | |
Suillus variegatus (Sw.) Kuntze | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Klouzek strakoš (Suillus variegatus (Sw.) Kuntze), v některé české literatuře udáván jako hřib strakoš, je jedlá houba z čeledi klouzkovité.
Synonyma
[editovat | editovat zdroj]- hřib strakoš
- hřib kožešník
- podsosnička
- vraní pupek, husí pupek[2]
- kačenka[2]
- koženáč, kožák[2]
- máselník, máselka[2]
- podlíska
- podborovák
- podborovenka[2]
- židák, židáček[2]
- bezpráce
- žluťák[2]
Vzhled
[editovat | editovat zdroj]Makroskopický
[editovat | editovat zdroj]Klobouk má v průměru 3–15 cm. Tvar klobouku je zpočátku polokulovitý, poté polštářovitý až ploše polštářovitý v dospělosti, ve stáří, někdy až plochý, suchý, za vlhka mírně slizký. Okraj klobouku je v mládí podvinutý, v dospělosti pak ostrý. Barva je žlutavě olivová až špinavě pomerančová ve stáří až olivově nazelenalá. V mládí je klobouk pokrytý hnědou až červenohnědou plstí, která ve stáří mizí. Pokožka klobouku se dá sloupat velice obtížně nebo vůbec.
Rourky jsou relativně krátké 8–15 mm dlouhé, v mládí okrově žluté v dospělosti pak až olivově hnědé, na řezu a otlačením modrající. Póry jsou zbarvením jakoby špinavější než rourky, drobné, v mládí kulaté, pak téměř hranaté. Poraněním trochu modrají, později se modrá mění na hnědou.
Třeň je 30–90 mm dlouhý a 25–40 mm široký, v mládí břichatý, poté válcovitý, zprvu jemně plstnatý, potom téměř hladký, plný. Barvy citrónově žluté až okrově žluté, na bázi s hnědočerveným nádechem, dole někdy bledě plstnatý.
Dužnina je dosti tvrdá a pružná, ve třeni trochu vláknitá. Barva je nad rourkami a pod povrchem klobouku nažloutlá až citrónově žlutá, ve třeni s pomerančovým odstínem. Na řezu slabě zelená nebo modrozelená. Vůně je houbová až pryskyřičná, někdy pestřecová, chuť mírná, nevýrazná.
Mikroskopický
[editovat | editovat zdroj]Výtrusy jsou světle žluté, elipsovitě vřetenovité, velikost mají 8–10 × 3–4 mikrometrů.[3] Výtrusný prach je olivově hnědý.
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Roste od července až do listopadu, v písčitých borech, zejména v mladším porostu. Upřednostňuje borovici lesní, kyselejší půdu a vlhká až podmáčená místa. Je to všeobecně rozšířený druh zejména v nížinách, ale vyskytuje se i ve vyšších polohách.
Použití
[editovat | editovat zdroj]Strakoš je jedlá houba. Ke sběru se hodí hlavně mladé plodnice.
Nejčastější záměny
[editovat | editovat zdroj]Zaměnit ho lze s taktéž jedlým, klouzkem kravským, který má však klobouk hladký a za vlhka silně slizký.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04].
- ↑ a b c d e f g Klouzek strakoš - Suillus variegatus (Sw.) Richon & Roze 1888 | Atlas hub -. Houbaření [online]. Robert Hanzlík [cit. 2020-07-13]. Dostupné online.
- ↑ Rita Lüder. Grundkurs Pilzbestimmung, Eine Praxisanleitung für Anfänger und Fortgeschrittene. 1.. vyd. Wiebelsheim: Quelle & Meyer, 2007. ISBN 3-494-01341-1. S. 161.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Josef a Marie Erhartovi: "Houbařský atlas", str. 23. Nakladatelství Finidr, Český Těšín. ISBN 80-86682-18-8
- Rudolf Veselý, František Kotlaba, Zdeněk Pouzar: "Přehled československých hub", str. 333. Nakladatelství Academia, Praha, 1972.
- Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 38. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. ISBN 978-80-242-2330-8
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu klouzek strakoš na Wikimedia Commons
- Galerie klouzek strakoš na Wikimedia Commons
- Klouzek strakoš na Biolibu
- Klouzek strakoš na Nahuby.sk