Přeskočit na obsah

Klášter Walkenried

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Klášter Walkenried
Bývalá kapitulní síň a ruiny kostela od východu
Bývalá kapitulní síň a ruiny kostela od východu
Lokalita
StátNěmeckoNěmecko Německo
MístoWalkenried
Souřadnice
Walkenried
Walkenried
Základní informace
ŘádCisterciácký řád
Založení27. 1. 1129
Zrušení1668
Mateřský klášterKlášter Kamp
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Walkenried (německy Kloster Walkenried) je bývalé cisterciácké opatství, ležící ve vesnici Walkenried ve spolkové zemi Dolní Sasko v Německu. Bylo založeno v roce 1127 na jižním okraji pohoří Harz. Od roku 2010 jsou zbytky kláštera jako součást sofistikovaného systému přehrad a vodních děl – Oberharzer Wasserregal zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Podoba kláštera zhruba v polovině 17. století

V pořadí třetí německý cisterciácký klášter byl založen Adelaidou z Lohry, manželkou hraběte Volkmara z Klettenbergu, společně s prvním opatem Jindřichem I. (1127-1128). Fundace byla podpořena králem Lotharem III. a potvrzena v roce 1137 papežem Inocentem II. První řeholníci sem přišli roku 1129 z kláštera Kamp v Porýní, se kterými se měla zakladatelka setkat během své pouti do Kampu, a měla jim nabídnout kolonizaci svojí země. Klášter byl výhodně situován k potoku Wieda (u cisterciáků bylo umisťování klášterů k vodním tokům prakticky pravidlem) a k jižním svahům pohoří Harz. Krátce nato započaly práce na stavbě románské baziliky, která byla vysvěcena v roce 1137. V následujících letech se Walkenried postaral o dvě vlastní dceřiné fundace: Pforta (1137), poblíž Naumburgu a klášter Sittichenbach (1141) poblíž Eisleben.

Rajský dvůr a ambit.

Klášter záhy velmi zbohatl a získal pozemky až v Porýní a v Pomořansku. Mniši věnovali nejvíce pozornosti zkulturňování a podmaňování krajiny, především těžbě kovů, hutnictví a slévárenství, výrobě dřevěného uhlí a také budování rybníků. Ke kultivaci území okolo řeky Helme až do Durynska dnes nazývanému Goldene Aue, využívali systém vodních děl Oberharzer Wasserregal. Ve 13. století žilo v klášteře, ze kterého se mezitím stalo jedno z nejbohatších opatství v Německu, asi 100 mnichů a 200 konvršů. V roce 1209 započala za podpory císaře Oty IV. stavba nově baziliky, navržené v klášteře Morimond. Jeden z největších kostelů v severním Německu a přilehlý ambit byly dokončeny v gotickém slohu a v roce 1290 byly vysvěceny Sigfriedem II. z Querfurtu. Pozici správců zastávali až do svého zániku v roce 1260 hrabata z Klettenbergu tato funkce následně přešla na hrabata z Hohensteinu.

Křížová chodba a náhrobky.

V důsledku morové epidemie která postihla oblast Harzu v polovině 14. století a značně zredukovala populaci, začala těžba i zemědělská výroba stagnovat a opatství ztrácelo svůj vliv a bohatství. Začátkem 16. století už prostory obývalo jen 12 mnichů a opat. Německá selská válka přivedla Walkenried na pokraj zničení, když se ke klášteru na Velikonoce 1525 přiblížil dav asi 800 rolníků. Opat Paulus (1520-1536) společně s mnichy uprchl a vzal s sebou také klášterní archiv. Klášter byl zpustošen, byla zbořena kostelní věž a vážně poškozeny klenební podpory.

V rámci protestantské reformace se z opatství v roce 1542 za vlády císaře Karla V. stalo na základě Říšské bezprostřednosti říšské opatství a jeho představitelé byli říšskými preláty. Nicméně další opat Jan VII. byl velmi světského a výstředního charakteru a v roce 1546 přijal se svými mnichy Luteránství. Jako odpověď podal patron opatství hrabě Ernst z Hohensteinu stížnost habsburskému (katolickému) císaři a ten nařídil vrátit věci do původního stavu, ale jeho rozkaz byl ignorován. Po smrti hraběte se celé jeho hohensteinské panství přiklonilo k protestantství a v roce 1548 vznikla ve Walkenriedu latinská škola. Do roku 1578 vedli klášter čtyři luterští opati, tehdy jmenoval hrabě z Hohensteinu jako správce svého syna, po jehož smrti v roce 1593 přenechala kapitula při katedrále v Halberstadtu správu Hohensteinu a Walkenriedu Brunšvicko-Wolfenbüttelským knížatům.

V opatství byla cisterciácká řehole na krátko obnovena během třicetileté války a to v letech 1629-1631. Vestfálský mír znamenal konec protestantského kláštera a ten byl v roce 1648 sekularizován. Latinská škola v jeho prostorách byla zrušena v roce 1668. Vévodové z Wolfenbüttelu ovládali statky někdejšího kláštera v Amt (druh hospodářsky správního zřízení), do kterého byly začleněny sousední vesnice Zorge a Hohegeiß.

Od té chvíle začalo být opatství systematicky rozebíráno, jako zdroj stavebního kamene. Gotický kostel byl silně poškozen už od doby zničení jeho věže rolníky v roce 1525; do dnešní doby se z něj zachovalo pouze několik málo reliktů. Také knihovna padla za oběť sedláckému povstání, ale archivy jsou naštěstí zachovány v knihovně vévody Augusta (Herzog August Bibliothek) ve Wolfenbüttelu. Naopak budovy samotné klausury jsou obecně dobře zachovány. Kapitulní síň sloužila od roku 1570 jako luteránský kostel. Demolice objektů byla zastavena v roce 1817 a první rozsáhlé práce na obnově klášterních budov započaly v roce 1876. Od roku 1977 jsou prostory ve správě okresu Osterode. V roce 2006 zde bylo otevřeno museum.

Západní pohled na bývalý klášter. Vlevo konventní kostel, vpravo budovy klausury.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Walkenried Abbey na anglické Wikipedii.


Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]