Klášter Sinaia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Velký kostel

Klášter Sinaia je klášter v horském údolí řeky Prahova (Rumunsko), který v roce 1695 založil princ Mihai Cantacuzino. Klášter je pojmenován podle biblické hory Sinaj, na jejímž úpatí se také nachází klášter. V roce 2005 obývalo klášter třináct pravoslavných mnichů.

Klášter se nachází v horském údolí, kterým dnes prochází hlavní trať spojující Brašov a Bukurešť. Klášter dal své jméno i blízké osadě, která se postupně rozrostla ve stejnojmenné město.

Klášter se skládá ze dvou nádvoří obklopených nízkými budovami. V centru každého nádvoří stojí kostel v byzantském slohu. Starší z nich – „Biserica Veche“ (starý kostel) – se datuje do roku 1695, zatímco mladší „Biserica Mare“ (velký kostel) je z roku 1846.

Klášter vlastní knihovnu, která uchovává některé klenoty patřící Cantacuzinově rodině, jako například nejstarší rumunský překlad Bible z roku 1668.

Je zde také pochován bývalý ministerský předseda Take Ionescu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Prince (Spătarul) Mihai Cantacuzino založil klášter po návratu ze své pouti k hoře Sinaj. Stavba trvala od roku 1690 do roku 1695. Klášter sloužil zároveň jako pevnost na cestě mezi Brašovem a Bukureští. Podle původních plánů mělo klášter obývat 12 mnichů podle dvanácti apoštolů, ale časem jejich počet vzrostl. Během Rusko – Turecké války (1735–39) byl klášter opuštěn a všechny cennosti ukryty do zvonu a zakopány. Během války Turci porazili posádku ukrývající se za zdmi kláštera, klášter vypálili a na dvou místech prorazili hradby.

Až do roku 1850 Sinaia nepředstavovala více než klášter a několik chýší. Avšak v roce 1864 byly klášterní budovy přiřknuty Výboru pro civilní nemocnice (Eforia Spitalelor Civile), který zde otevřel nemocnici, několik lázní a pomohl s využitím zdejších minerálních pramenů.

V roce 1948 přešel klášter pod správu bukurešťské arcidiecéze. Rumunský patriarcha nechal v letech 1951–57 budovy obnovit a zároveň zavést do celého kláštera vodu, elektřinu a plyn.

Starý kostel[editovat | editovat zdroj]

Starý kostel byl postaven v roce 1695. V současnosti (2006) je uzavřen a restaurován. původní malby pocházejí od Pârvu Mutu a prvně byly restaurovány v roce 1795.

Velký kostel[editovat | editovat zdroj]

Velký kostel

Velký kostel byl vybudován v letech 1842–1846 pod vedením igumenů Ioasafa a Paisia. Stavba byla financována klášterem. Výbor pro civilní nemocnice nechal v letech 1897–1903 kostel částečně přestavět a rozšířit do dnešní podoby. Autorem projektu přestavby byl architekt George Mandrea. Zkombinoval přitom moldavský styl se silnými zdmi s valašským brâncovenesckým stylem. Zelený pás z glazovaný keramických prvků, který obkružuje kostel, je na třech místech přerušen. Tvrdí se, že je to symbol jednoty Nejsvětější Trojice a zároveň jednoty tří rumunských království.

Obrazy[editovat | editovat zdroj]

Obrazy jsou provedeny ve zlatých mozaikách typických pro novobyzantský sloh. Obrazy vytvořil dánský malíř Aage Exner. Velké obrazy představují pět osob:

  • Iosif Gheorghian mitropolit primat – metropolita, který v roce 1903 kostel vysvětil
  • Král Karel I. (1866–1914) v důstojnické uniformě s rukou na kamenném sloupě, ze kterého kus odpadá – symbol tehdy ztracených rumunských území: Bukoviny, Sedmihradska a Besarábie
  • Alžběta zu Wied, manželka Karla I. známá pod pseudonymem Carmen Sylva
  • Princezna Maria – jejich jediné dítě, zemřela ve věku 4 let
  • Mihail Cantacuzino – stavitel starého kostela

Nábytek[editovat | editovat zdroj]

Nábytek z javorového a dubového dřeva vyrobila Constantin Babic a jeho žáci na Bukurešťské umělecké škole (Scoala de Arte si Meserii). Trůny jsou pozlacené. Královský trůn nese královský erb a nápis Nihil sine Deo (Nic bez Boha). Královnin trůn má vyřezané iniciály E.D.

Dvě ruské ikony sv. Sergeje a sv. Mikuláše jsou darem cara Mikuláše II. igumenovi Nifonu Arhimandritulovi roku 1903 ke křtu prince Mikuláše Rumunského (Nicolae), syna krále Ferdinanda I. Rumunského (1914–1927).

Dalším hodnotným dílem zdobícím klášter je epitaphion z hedvábí a zlata na bavlněném plátně, který v letech 1897–1900 zhotovila Anna Roth.

Zásluhou Karla I. se velký kostel stal prvním elektricky osvětleným kostelem v Rumunsku.

Zvonice[editovat | editovat zdroj]

Zvonice tvoří zároveň vstupní bránu

Za působení igumena Nifona Popescu (1888–1909) byla přistavěna zvonice. Byla dokončena roku 1892. Zvon váží 1700kg a pochází z věže Colțea z Bukurešti.

Muzeum[editovat | editovat zdroj]

Při příležitosti 200. výročí starého kostela v roce 1895 bylo otevřeno klášterní muzeum. Jedná se o nejstarší expozici církevních předmětů v Rumunsku.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]