Přeskočit na obsah

Klášter Bejt Džimal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bejt Džimal
بيت جمال / الحكمة
Celkový pohled na Bejt Džimal
Celkový pohled na Bejt Džimal
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška370 m n. m.
StátIzraelIzrael Izrael
distriktJeruzalémský
Bejt Džimal
Bejt Džimal
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bejt Džimal (hebrejsky בית ג'מאל, arabsky بيت جمال / الحكمة, v oficiálním přepisu do angličtiny Beit Jimal nebo Beit Jamal, v překladu "Krásný dům") je křesťanský klášter a obec v Izraeli, v Jeruzalémském distriktu, poblíž města Bejt Šemeš.

Leží v nadmořské výšce 370 metrů v Judských horách, nedaleko západního okraje Judských hor.

Jméno je odvozeno od starého toponyma Kfar Gamla (Caphargamala), které byzantské prameny dávají do souvislosti s Gamalielem, předsedou Sanhedrinu a učitelem apoštola Pavla. Podle byzantské tradice byl Gamaliel tajným učedníkem Ježíšovým a pohřbil ve svém sídle prvomučedníka Štěpána a dalšího z tajných Ježíšových učedníků, Nikodéma, byl na místě pohřben sám, pohřben zde byl i jeho syn Abibos. Tradice dále říká, že v roce 415 nalezl jejich ostatky zázračným způsobem kněz Lucián, který je předal jeruzalémskému biskupovi Janovi. Ten právě dokončoval stavbu kostela Panny Marie (Hagia Maria) na hoře Sijón (dnes Dormitio) a vystavil je na nějaký čas tam. [1] Archeologické vykopávky vedené Andrzejem Strusem objevily mj. i tabulku s nápisem ΔΙΑΚΟΝΙΚΩΝ ΣΤΕΦΑΝΟΥ ΠΡΩΤΟΜΑΡΤΥΡΟΣ, tedy Diakonikon prvomučedníka Štěpána, kdy diakonik je jedna ze dvou kaplí (apsid) vedle presbyteria byzanstského kostela, v níž se obvykle uchovávaly relikvie. Tak je možné podloženě tvrdit, že Kfar Gamla a Bejt Džimal jsou identické. [2] V otomanské době zde byla arabská vesnice, obývaná několika desítkami muslimů. V roce 1869 ji zakoupil italský kněz Antonio Belloni, který zde založil zemědělskou školu. Belloni v roce 1892 vstoupil do kongregace salesiánů, kterým školu s již postavenými klášterními budovami svěřil.[3] Ti zde dodnes sídlí, od roku 1985 je zde také klášter betlémských sester.

Klášterní prostory

[editovat | editovat zdroj]

Klášterní komplex se skládá ze třech hlavních částí:

  • salesiánský mužský klášter se školou pro sirotky. Salesiáni se kromě výchovy věnují i pěstování vína.
  • ženský klášter Panny Marie Nanebevzaté (Monastère Notre-Dame de l’Assomption) betlémských sester[4]
  • kostel sv. Štěpána Prvomučedníka, postavený v roce 1930 na vykopávkách byzantského kostela z 5. století, kam byly přeneseny i nalezené mozaiky. Pod kostelem byla nalezena jeskyně s hroby.
  1. Antonio Scudu, Santo Stefano: primo martire cristiano: morire perdonando, Bet Gemal, 2007) s.|6; Alberdina Houtman, Marcel Poorthuis, Joshua Schwartz, Sanctity of Time and Space in Tradition and Modernity, éd. BRILL, Leyde, 1998; « Sur le mont Sion », podle Simon Claude Mimouni, Dormition et Assomption de Marie : histoire des traditions anciennes, Beauchesne, Paris, 1995, s. 536, ISBN 2-7010-1320-8
  2. A. Strus, "Beit-Gemal puo' essere il luogo di sepoltura di Santo Stefano?" Salesianum 54 (1992) 1-26; A. Strus, Bet Gemal: Pathway to the tradition of Saints Stephen and Gamaliel, (Rome, 2000). A. Strus, Khirbet Fattir - Bet Gemal. Two Ancient Jewish and Christian Sites in Israel (Rome: LAS, 2003. A. Strus, "Bet Gemal and the Byzantine Tradition regarding St Stephen", Ecce ascendimus Jerosolymam (Lc 18, 31), ed. F. Mosetto (Rome: LAS, 2003) 399-418. Edgar Krentz, Review of Khirbet Fattir—Bet Gemal: Two Ancient Jewish and Christian Sites in Israel by Andrzej Strus, Journal of Near Eastern Studies 66/3 (July 2007) 234.
  3. Don Bosco in Terra Santa / en Terre Sainte / in the Holy Land 1891-1991. Centenario dell'arrivo dei Salesiani e delle Figlie di Maria Ausiliatrice in Terra Santa (Jerusalem, 1991), s. 106.
  4. informace na stránkách mnišské rodiny

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • MAJERNÍK, Ján; SCHEIDOVÁ, Leopoldína. Spoznávajme Svätú zem pohľadom archológov a biblistov. 1. vyd. Bratislava: Rímskokatolícky farský úrad v Zákamennom, 2005. 801 s. ISBN 80-968861-9-3. S. 297–298. (slovensky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]