Kejřův mlýn
| Kejřův mlýn | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Adresa | Praha 9–Hloubětín,  Česko |
| Ulice | K Náhonu čp. 15/2 |
| Souřadnice | 50°6′10,65″ s. š., 14°31′47,76″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 101802 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kejřův mlýn je bývalý vodní mlýn na říčce Rokytce v Hloubětíně na Praze 9 nedaleko Hořejšího rybníka na adrese K Náhonu čp. 15/2. V roce 2008 byla dokončena jeho přestavba na byty. Před touto rekonstrukcí byl 5. května 2006 zapsán mezi kulturní památky.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Historie mlýna, který se nachází ve Starém Hloubětíně, sahá do 16. století. První písemná zmínka pochází z roku 1544 (Křižovnická soudní kniha), kdy ho mlynář Matouš koupil od mlynáře Václava.[2] Mlýn a okolní pozemky vlastnil řád křižovníků s červenou hvězdou, který také vlastnil hospodářský dvůr v Hloubětíně. Mlýn byl po dobu 150 let pronajímán na základě zákupního práva, mlynáři měli povinnost mlít pro řádový špitál obilí a odvádět úrok. V době rozkvětu na konci 16. a počátkem 17. století k mlýnu patřila tři moučná kola, štěpnice, 11 lánů orných polí a dvě louky.[2] Za třicetileté války byl mlýn vypálen a pobořen. Po válce byl mlýn obnoven a nájemci se často střídali s výjimkou let 1713–1730, kdy ho křižovníci vykoupili z dědičného nájmu za 3500 zlatých a sami ho spravovali. V roce 1718 byl mlýn významně upraven.[1] Po válkách o dědictví rakouské, kdy byl mlýn opět poničen, stojí za zmínku měšťan ze Starého města pražského Jakub Bartl (od roku 1780), který nechal areál v roce 1781 upravit,[1] a především Josef Kejř (od roku 1912), po němž je mlýn pojmenován.[3] Tohoto majitele připomíná pamětní deska s nápisem Jos. Kejř 1917. V roce 1899 se zde narodila operní pěvkyně Anna Kejřová.[1] Po druhé světové válce ztratil mlýn svou hospodářskou a obytnou funkci a byl využíván jako sklady (např. pro Čokoládovny Orion).[4]
Na počátku 21. století byl mlýn rekonstruován a doplněn o nové stavby skupinou investorů Star Group Ltd. Vzniklo tak 79 bytů, projekt byl dokončen v roce 2008.[5] Na tento projekt navázaly ještě Kejřův park se 135 byty, který byl dokončen v létě 2012, a Kejřův park 2 s 88 byty, který byl zkoulaudován v prosinci 2013. Jedná se vesměs o čtyř až pětipatrové domy s byty o 36 až 99 metrech čtverečních s balkonem nebo předzahrádkou.[6][7]
Areál[editovat | editovat zdroj]
Ještě na počátku 21. století tvořila areál hloubětínského vodního mlýna brána, obytná budova, hospodářská budova, mlýnice s náhonem, hospodářská budova v zadní části dvora a mlýnský rybníček vlevo od náhonu. Ze staveb zůstaly zachovány jen tři památkově chráněné části, které jsou všechny na parcele 1757. Jedná se o obytný dům, bránu a budovu hospodářského zázemí.[1]
Obytný dům se sedlovou střechou je dvoupodlažní vila z 20. let 20. století s prvky rondokubismu, která byla postavena na místě staršího obytného domu. V patře má výrazné půlkruhové arkýře a balkon. Brána má půlkruhové zaklenutí se zděnou nadezdívkou, která je na rozích vykrojená. V ose kamenného ostění brány je klenák se znakem řádu křižovníků a datem 1718. Po stranách brány jsou ještě menší půlkruhově zakončené vstupy, které jsou stejně jako brána vyplněny mřížovými kovanými vraty se stáčenými motivy. Hospodářská budova (mlýnice) má mansardovou střechu a štít z 1. poloviny 20. století.[1]
Majitelé a nájemci (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- ?–1544 Václav
- 1544–? Matouš
- ?–1562 Václav Houser[8]
- 1562–? Václav z Kolína[8]
- 1584–? Kateřina Smiřická z Hazmburku a na Kostelci nad Černými lesy[8]
- 1609–? Jindřich[9]
- 1617–? Pavel Kyjovský, měšťan Nového Města pražského[9]
- 1618–? Jan Drtina[9]
- 1661–1672 Jan Kocourek, mlynář a měšťan ze Sadské[2]
- 1679–? Ottavio Miseroni z Nového Města pražského[2]
- 1701–? Jan Mautl, měšťan Starého Města pražského[2]
- 1780–? Jakub Bartl, měšťan Starého Města pražského[2]
- 1912–Josef Kejř
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f Památkový katalog: Kejřův vodní mlýn [online]. NPÚ [cit. 0219-02-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f LAŠŤOVKOVÁ, Barbora. Pražské usedlosti. 2. vyd. Praha: Libri, 2007. 360 s. ISBN 978-80-7277-346-6. S. 137–138.
- ↑ MUDROVÁ, Ivana. Prahou s otevřenýma očima V. Praha: NLN, 2015. 224 s. ISBN 978-80-7422-380-8. S. 166.
- ↑ Vodní mlýny: Kejřův mlýn [online]. vodnimlyny.cz [cit. 2017-12-03]. Dostupné online.
- ↑ Kejřův mlýn [online]. Star Group Ltd. [cit. 2019-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-21.
- ↑ Kejřův park [online]. Star Group Ltd. [cit. 2019-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-28.
- ↑ Kejřův park 2 [online]. Star Group Ltd. [cit. 2019-02-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c Dějiny Hloubětína. Obvod Praha 9. Praha: Obvodní národní výbor Praha 9, 1977. 133 + obrazová příloha s. S. 25.
- ↑ a b c Dějiny Hloubětína, s. 26
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kejřův mlýn na Wikimedia Commons
