Zobrazení zdroje stránky Kchang Šeng

{{Infobox - osoba}}
'''Kchang Šeng''' ({{čínsky|znaky= 康生|pchin-jin= Kāng Shēng}}; [[4. listopad]]u [[1898]] — [[16. prosinec|16. prosince]] [[1975]]) byl [[Čína|čínský]] komunistický politik, od 30. do 70. let člen vedení [[Komunistická strana Číny|Komunistické strany Číny]], od konce 30. let neochvějně loajální k [[Mao Ce-tung]]ovi. Ve 30. a první polovině 40. let pracoval v bezpečnostním aparátu strany, přičemž zaujímal tvrdé až brutální postoje vůči skutečným i údajným nepřátelům čínských komunistů. V následujícím desetiletí byl proto odsunut do provincie Šan-tung. Od poloviny 50. let se vrátil do centrálního aparátu KS Číny, jeho vliv dále vzrostl s nástupem [[kulturní revoluce]], v níž představoval jednoho z předních vůdců levých radikálů, v úzkém spojenectví s [[Ťiang Čching]]. Od začátku 70. let kvůli špatnému zdraví již do politiky zasahoval jen omezeně, i když vysoké postavení (místopředseda ústředního výboru, čtvrtý nejvýznamnější muž ve straně) mu zůstalo do konce života.

== Život ==
=== Mládí a počátky politické kariéry ===
Kchang Šeng se narodil v okrese [[Ču-čcheng]] v provincii [[Šan-tung]] v rodině drobných statkářů pod jménem '''Čang Cung-kche''' ({{čínsky|tradiční= 張宗可|zjednodušené=张宗可|pchin-jin= Zhāng Zōngkě}}), Kchang Šeng je pseudonym, který používal od 30. let. Učil se v místní škole, roku 1915 se oženil s Čchen I, manželství dohodly rodiče páru. S Čchen I měl dvě děti, dceru a syna. V roce 1920 navštěvoval přípravné kurzy na [[Univerzita Čching-chua|univerzitě Čching-chua]]. V letech 1921 až 1923 učil na vesnické škole v Ču-ťiangu v Šan-tungu.

V roce 1924 zahájil studium na fakultě sociologie [[Šanghajská univerzita|Šanghajské univerzity]]. V roce 1925 vstoupil do Komunistické strany Číny, jako stranický aktivista působil pod jmény Čao Žung a Čang Šao-čching; podílel se na organizaci komunistických odborů, i na [[hnutí 30. května]]. Na jaře 1927 se účastnil neúspěšného komunistického povstání. Unikl masakrům po jeho porážce a nějakou dobu pak pracoval ve stranickém výboru provincie Ťiang-su. Roku 1927 se také oženil se studentkou šanghajské univerzity [[Cchao I-ou]], která se stala jeho celoživotní družkou. V druhé polovině roku 1928 byl jmenován vedoucím organizačního oddělení ťiangsuského provinčního výboru KS Číny. Roku 1930 byl během pobytu v Šanghaji spolu s několika dalšími komunisty zatčen a později propuštěn.

Krátce vedl organizační oddělení ÚV (leden–březen 1931) a poté odborové oddělení ÚV.<ref name="guo12 328"/>

=== V Šanghaji a Moskvě ===
V dubnu 1931 kuomintangská policie zatkla [[Ku Šun-čang]]a, který měl na starosti bezpečnost vedení strany, Ku Šun-čang začal vypovídat a předal policii cenné informace o stranických funkcionářích, což umožnilo zatčení řady z nich, včetně generálního tajemníka [[Siang Čung-fa]]a. V reakci na to [[Čou En-laj]]{{Poznámka|Čou En-laj v tříčlenném stálém výboru politbyra –  nejužším vedení KS Číny – odpovídal za organizaci, vojenství a bezpečnost; kandidát politbyra Ku Šun-čang byl jeho podřízeným.}} sestavil zvláštní pracovní výbor, který měl reorganizovat otřesený bezpečností aparát komunistů a dohlížet na zpravodajské a bezpečností operace strany. Čou výboru předsedal, členy byli [[Čchen Jün]],  Kchang Šeng, [[Pchan Chan-nien]] a [[Kuang Chuej-an]]. Když Čou v srpnu 1931 odjel ze Šanghaje do [[Centrální sovětská oblast|centrální komunistické oblasti]] v provincii Ťiang-si, ponechal vedení výboru a bezpečnosti Čchen Jünovi, po jeho převodu na odborovou práci roku 1932 převzal vedoucí postavení ve výboru Kchang Šeng.{{sfn|Guo|s=311–312}} Poté Kchang řídil celý komunistický bezpečnostní a špionážní aparát nejen v Šanghaji, ale v celé Číně.

Po odjezdu Čou En-laje zůstali v Šanghaji na podzim 1931 z členů politbyra pouze [[Wang Ming]], který vzápětí (v říjnu) odjel do Moskvy a Lu Fu-tchan. Po dohodě s představiteli Kominterny přítomnými v Šanghaji bylo proto v září 1931 sestaveno devítičlenné prozatímní politbyro které se ujalo řízení strany. Vedl ho [[Čchin Pang-sien]], jedním z členů byl i Kchang Šeng, současně jmenovaný členem ústředního výboru.{{Poznámka|Ostatními členy prozatímního politbyra byli [[Čang Wen-tchien]], [[Lu Fu-tchan]], [[Čchen Jün]], [[Li Ču-šeng]], [[Liou Šao-čchi]], [[Chuang Pching]] a [[Wang Čchung-žen]].}}

Na jaře 1933 Kchang Šeng odjel do Moskvy. Tam pracoval v delegaci KS Číny v Kominterně, jako zástupce vedoucího delegace Wang Minga. V létě 1934 se k nim připojil ještě Čchen Jün. S rozmachem Velké čistky v Sovětském svazu probíhala i čistka v kolonii čínských komunistů v SSSR, Kchang Šeng vedl skupinu ji provádějící, postiženo bylo snad až několik set Číňanů.

=== Jenanské období ===
V listopadu 1937 se Wang Ming, Kchang Šeng a Čchen Jün vrátili do Číny, do [[Pohraniční oblast Šen-si-Kan-su-Ning-sia|sovětské oblasti Šen-si-Kan-su-Ning-sia]], kde sídlilo i vedení komunistické strany. Na zasedání politbyra v prosinci 1937 byli všichni tři, již členové politbyra, zvoleni do pětičlenného sekretariátu, nejužšího vedení strany (zbylí dva členové sekretariátu byli [[Čang Wen-tchien]], který řídil práci sekretariátu a politbyra, a [[Mao Ce-tung]]). Roku 1938 Kchang Šeng údajně seznámil Mao Ce-tunga s [[Ťiang Čching]], úspěšnou herečkou, která roku 1937 odešla ze Šanghaje ke komunistům do Jen-anu a roku 1938 se za Maa vdala. 

Začátkem roku 1938 byl jmenován předsedou bezpečnostní komise ÚV<!-- (zhongyang baowei weiyuanhui) -->.<ref name="guo12 328"/> V dubnu 1938 se stal ředitelem ústřední stranické školy<ref name="gao18 144"/> (do konce roku 1938). Téhož roku v diskuzích v politbyru přešel na stranu Mao Ce-tunga a zůstal mu loajální do konce svého života. Věrnost Maovi překonávalo pouze pevné spojenectví s Ťiang Čching, které také přetrvalo natrvalo.<ref name="dillon20 144"/>

Během roku 1938 Kchang Šeng aktivně podporoval čistku strany od „zrádců a trockistů“ prosazovanou Wang Mingem, a postupně přebíral kontrolu nad bezpečnostním a zpravodajským aparátem strany – na jaře 1938 převzal vedení komise pro práci na nepřátelském území a koncem roku 1938 vedení ústřední bezpečnostní komise.{{sfn|Guo (2012)|s=51}}{{Poznámka|Ústřední bezpečnostní komise byla zřízena začátkem roku 1938, vedl ji Čou En-laj, který krátce poté odjel do Wu-chanu, vedení komise proto převzal Čang Chao a po 6. zasedání ÚV (v listopadu 1938) Kchang Šeng.{{sfn|Guo (2012)|s=51}} V říjnu 1939 byla s komisí pro práci na nepřátelském území začleněna do oddělení sociálních záležitostí ÚV.{{sfn|Guo (2012)|s=67}}}} Po zřízení [[Oddělení sociálních záležitostí ústředního výboru Komunistické strany Číny|oddělení sociálních záležitostí ÚV]] v únoru 1939{{sfn|Gao|s=55–56}} byl Kchang Šeng jmenován jeho vedoucím. Oddělení převzalo řešení otázek bezpečnosti a zpravodajství, fungovalo jako zpravodajská a diverzní služba působící na územích okupovaných Japonci, i v regionech ovládaných kuomintangskou vládou, na komunistickém území se věnovalo kontrarozvědné práci, odhalování a mnohdy i odstraňování nepřátelských osob, a také ochraně vedení strany.{{sfn|Guo (2012)|s=55–56}} V oddělení sociálních záležitostí se Kchang Šeng soustředil na dohled nad kontrarozvědnou prací, zatímco jeho zástupce [[Li Kche-nung]] (dlouholetý pomocník a podřízený Čou En-laje) vedl zpravodajství a operace na nepřátelském území.{{sfn|Guo (2012)|s=332}} Od počátku 40. let se Kchang Šeng i jeho lidé aktivně podíleli na takzvané [[Nápravná kampaň|nápravné kampani]], v jejímž průběhu si získal špatnou pověst kvůli brutálnímu postupu vůči osobám pokládaným za nespolehlivé, resp. nepřátelské politice strany.{{sfn|Guo (2012)|s=58}} S růstem odporu proti čistkám, převzal Li Kche-nung i dohled nad „nápravou chyb“ a rehabilitacemi nespravedlivě postižených komunistů.{{sfn|Guo (2012)|s=332}}

Po zúžení sekretariátu na tři osoby v březnu 1943 (Mao Ce-tung, [[Liou Šao-čchi]] a [[Žen Pi-š’]]) z něho Kchang Šeng vypadl. Na [[VII. sjezd Komunistické strany Číny|VII. sjezdu]] KS Číny v dubnu–červnu 1945 byl znovuzvolen do ústředního výboru (jako 17. v pořadí podle počtu hlasů při volbě) a poté i do třináctičlenného politbyra. Byl kritizován za nepřiměřenou tvrdost a přehmaty projevené při nápravné kampani a odvolán z oddělení sociálních záležitostí.

=== Po roce 1946 ===
Od roku 1946 Kchang Šeng opustil práci v bezpečnosti, místo toho se podílel přípravách pozemkové reformy v severočínských provinciích a Šan-tungu.{{sfn|Guo (2012)|s=58}} I zde se projevil jako stoupenec radikalistické politiky, když byli statkáři nejen zbavováni pozemků, ale mnoho jich i přišlo o život.{{sfn|Guo (2012)|s=334}} Řízení oddělení sociálních záležitostí zatím převzal Li Kche-nung, i když formálně nahradil Kchang Šenga na postu vedoucího oddělení až v květnu 1948.{{sfn|Guo (2012)|s=69–70}} V únoru 1948 byl Kchang Šeng jmenován zástupcem tajemníka [[Východočínské byro ústředního výboru Komunistické strany Číny|východočínského byra ÚV]], od března 1949 vykonával funkci [[Představitelé Šan-tungu|předsedy lidové vlády Šan-tungu]] (do března 1955) a krátce i [[Představitelé Šan-tungu|tajemníka šantungského provinčního výboru]] KS Číny.

Roku 1955 přešel ze Šan-tungu do Pekingu, kde se věnoval teoretické práci a podílel se vedení ústředního aparátu KS Číny, angažoval se v kulturních diskuzích. Na [[VIII. sjezd Komunistické strany Číny|VIII. sjezdu]] KS Číny byl znovuzvolen do ÚV, ztratil však plnoprávné členství v [[8. politbyro ústředního výboru Komunistické strany Číny|obnoveném politbyru]], když se stal pouze kandidátem politbyra. Roku 1959 byl zvolen [[Místopředseda celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění|místopředsedou celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění]] (do 1965), roku 1965 [[Místopředseda stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců|místopředsedou stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců]] (znovuzvolen 1975).

Roku 1962 byl zvolen do [[Sekretariát ústředního výboru Komunistické strany Číny|sekretariátu ÚV]] KS Číny. Zastával levě radikální postoje. Například roku 1964 v diskuzi o hře ''[[Chaj Žuej]] sesazen z úřadu'' (diskuze stála u počátků [[kulturní revoluce]]) tvrdil, že je nepřímou kritikou Mao Ce-tungova postupu v záležitosti odvolání ministra a člena politbyra [[Pcheng Te-chuaj]]e.

Od raných fází kulturní revoluce v ní hrál významnou roli – byl členem vedoucích skupin revoluci řídících: [[Pětičlenná skupina pro kulturní revoluci|pětičlenné skupiny pro kulturní revoluci]] zřízené v červenci 1964 (pod předsednictvím [[Pcheng Čen]]a),<ref name="guo06 96 97"/> poradcem [[Ústřední skupina pro kulturní revoluci|ústřední skupiny pro kulturní revoluci]] která nahradila předešlou v květnu 1966,{{sfn|Guo (2006)|s=xix}} a byl prostředníkem, který rozhodnutí Mao Ce-tunga sděloval politbyru.{{sfn|Guo (2006)|s=80}} V srpnu 1966 byl opět zvolen do politbyra a stal se i členem jeho [[Stálý výbor politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny|stálého výboru]].{{sfn|Guo (2006)|s=78}} Prakticky od jara 1967 (zejména po porážce takzvaného [[únorový protiproud|únorového protiproudu]]) do [[IX. sjezd Komunistické strany Číny|IX. sjezdu]] KS Číny v dubnu 1969 ústřední skupina pro kulturní revoluci nahradila politbyro i sekretariát jako ''de facto'' řídící orgán strany,{{sfn|Guo (2006)|s=30}} když se nejdůležitější stranické a státní záležitosti projednávaly na rozšířených zasedáních skupiny (kterým předsedal Čou En-laj).{{sfn|Guo (2006)|s=85}} Během kulturní revoluce zastával radikalistické, až extrémní postoje, podporoval masové čistky (například boj proti údajným členům [[Lidová revoluční strana Vnitřního Mongolska|Lidové revoluční strany Vnitřního Mongolska]]),{{sfn|Guo (2006)|s=120–121}} podílel se na fabrikaci kauzy „[[Jednašedesát zrádců|jednašedesáti zrádců]]“.{{sfn|Guo (2006)|s=260–261}} 

Od listopadu 1970 stál v čele [[Skupina pro organizaci a propagandu ústředního výboru Komunistické strany Číny|skupiny ÚV pro organizaci a propagandu]], ve které se soustředilo rozhodování jak o organizačních a personálních záležitostech strany, tak řešení otázek ideologie a propagandy. Kvůli vysokému věku a souvisejícímu špatnému zdraví se však každodenní řídící práce již neúčastnil a rozhodující roli ve skupině na sebe strhla Ťiang Čching se svými spojenci.{{sfn|Guo (2006)|s=33}} Po [[X. sjezd Komunistické strany Číny|X. sjezdu]] roku 1973 byl opět zvolen do politbyra, jeho stálého výboru a navíc i [[Místopředseda ústředního výboru Komunistické strany Číny|místopředsedou ÚV]] KS Číny (formálně jako čtvrtý muž KS Číny po Mao Ce-tungovi, Čou En-lajovi a Wang Chung-wenovi). V prosinci 1975 zemřel.

== Odkazy ==
=== Poznámky ===
<references group="pozn."/>

=== Reference ===
<references>
<ref name="dillon20 144">{{Citace monografie
 | příjmení = Dillon
 | jméno = Michael
 | titul = Zhou Enlai. The Enigma Behind Chairman Mao
 | vydání = 
 | vydavatel = I.B. Tauris
 | místo = London
 | rok = 2020
 | počet stran = 
 | stránky = 144
 | jazyk = anglicky
 | isbn = 978-1-7867-3672-7
 | poznámky = [Dále jen Dillon]
 | typ refu = normální  | ref = Dillon
}}</ref>
<ref name="gao18 144">{{Citace monografie
 | příjmení = Gao
 | jméno = Hua
 | titul = How the Red Sun Rose. The Origin and Development of the Yanan Rectification Movement, 1930-1945
 | vydavatel = The Chinese University of Hong Kong
 | místo = Hong Kong
 | rok = 2018
 | počet stran = 812
 | strany = 144
 | jazyk = anglicky
 | isbn = 978-962-996-822-9
 | poznámky = [Dále jen Gao (2018)]
 | typ refu = normální  | ref = Gao (2018)
}}</ref>
<ref name="guo06 96 97">{{Citace monografie
 | příjmení = Guo
 | jméno = Jian
 | příjmení2 = Song
 | jméno2 = Yongyi 
 | příjmení3 = Zhou
 | jméno3 = Yuan 
 | titul = Historical Dictionary of the Chinese Cultural Revolution
 | url = https://archive.org/details/historicaldictio0000guoj
 | vydavatel = The Scarecrow Press
 | místo = Lanham, Maryland
 | rok = 2006
 | počet stran = 
 | stránky = 96–97
 | jazyk = anglicky
 | isbn = 978-0-8108-5461-1
 | isbn2 = 0-8108-5461-9
 | poznámky = [Dále jen Guo (2006)]
 | typ refu = normální | ref = Guo (2006)
}}</ref>
<ref name="guo12 328">{{Citace monografie
 | příjmení = Guo
 | jméno = Xuezhi
 | titul = Chinas Security State : Philosophy, Evolution, and Politics
 | vydavatel = Cambridge University Press
 | místo = Cambridge
 | rok = 2012
 | počet stran = 
 | stránky = 328
 | jazyk = anglicky
 | isbn = 978-1-107-02323-9
 | poznámky = [Dále jen Guo (2012)]
 | typ refu = normální | ref = Guo (2012)
}}</ref>
</references>

=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}

{{Navboxes
|title=Člen vedení [[Komunistická strana Číny|Komunistické strany Číny]]
|list1=
{{6. politbyro ÚV KS Číny}}
{{7. politbyro ÚV KS Číny}}
{{8. politbyro ÚV KS Číny}}
{{8. sekretariát ÚV KS Číny}}
{{9. politbyro ÚV KS Číny}}
{{10. politbyro ÚV KS Číny}}
{{Ústřední stranická škola KS Číny}}
}}
{{Místopředsedové stálého výboru VSLZ}}
{{Místopředsedové celostátního výboru ČLPPS}}
{{Představitelé Šan-tungu}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Čína|Lidé|Politika}}

[[Kategorie:Místopředsedové ÚV KS Číny]]
[[Kategorie:Členové stálého výboru politbyra ÚV KS Číny]]
[[Kategorie:Tajemníci sekretariátu ÚV KS Číny]]
[[Kategorie:Místopředsedové stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců]]
[[Kategorie:Místopředsedové celostátního výboru ČLPPS]]
[[Kategorie:Členové 6. ÚV KS Číny]]
[[Kategorie:Členové 7. ÚV KS Číny]]
[[Kategorie:Členové 8. ÚV KS Číny]]
[[Kategorie:Členové 9. ÚV KS Číny]]
[[Kategorie:Členové 10. ÚV KS Číny]]
[[Kategorie:Politici v Šan-tungu]]
[[Kategorie:Narození v roce 1898]]
[[Kategorie:Narození 4. listopadu]]
[[Kategorie:Narození v Šan-tungu]]
[[Kategorie:Úmrtí v roce 1975]]
[[Kategorie:Úmrtí 16. prosince]]
[[Kategorie:Úmrtí v Pekingu]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Členové Ústřední lidové vlády Čínské lidové republiky]]