Karl Wolff

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karl Wolff
Rodné jméno Karl Friedrich Otto Wolff
Narození 13. května 1900
Darmstadt
Úmrtí 15. července 1984 (ve věku 84 let)
Rosenheim
Ocenění Německý kříž ve zlatě
Zlatý stranický odznak
Politická strana Národně socialistická německá dělnická strana
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Friedrich Otto Wolff (Himmler ho přezdíval „Wölffchen“), (13. května 190017. července 1984) vysoce postavený nacista, SS-Obergruppenführer a generál Waffen-SS. Šéf osobního štábu Reichsführera-SS, pobočník Heinricha Himmlera, spojovací důstojník SS v Hitlerově hlavním stanu a nejvyšší velitel SS a policie v Itálii.

Mládí a I. světová válka[editovat | editovat zdroj]

Karl Wolff se narodil v německém Darmstadtu. Jeho otec byl soudce okresního soudu Dr. Carl Wolff a svému synu přezdíval "Karele" (Tato přezdívka Wolffovi zůstala až do smrti v roce 1984). V Darmstadtu Wolff vystudoval gymnázium a hned po maturitě (v roce 1917) se dal do armády. Byl odvelen na západní frontu, kde byl vyznamenán Železným křížem 1. a 2. třídy.

Kariéra před SS[editovat | editovat zdroj]

Po válce vstoupil Wolff do dvouletého učení ve Frankfurtu nad Mohanem, do Banky bratří von Bethmannů. V roce 1923 si vzal Friedu von Römheld a spolu s ní se odstěhoval do Mnichova, kde začal pracovat u Německé banky. Po roce 1924 si našel práci u mnichovské firmy Annoncen-Expedition Walther von Danckelmann, ale v roce 1925 si zakládá vlastní firmu Annoncen-Expedition Karl Wolff - von Römheld.“.

Kariéra v SS[editovat | editovat zdroj]

Po hospodářské krizi, v roce 1931, se začal Wolff zajímat o radikální strany, které nabízely politickou a hospodářskou pomoc. 7. října 1931 vstupuje do NSDAP a do SS. V roce 1932 byl povýšen na SS-Sturmführera a v roce 1933 se stal osobním pobočníkem Heinricha Himmlera a členem Reichstagu. V roce 1943 odešel jako nejvyšší vůdce SS a policie do Itálie, kde jako zplnomocněný generál Wehrmachtu kontroloval od 26. července 1944 Mussoliniho vládu v Saló. Ke konci války si porážku Německa uvědomil i Wolff a tak navázal kontakty s americkou tajnou službou ve Švýcarsku. 29. dubna 1945 dosáhl předčasného příměří v severní Itálii.

Poválečná léta[editovat | editovat zdroj]

Při Norimberském procesu s válečnými zločinci vystupoval Wolff jako svědek obžaloby. Sám byl v roce 1949 odsouzen ke čtyřem letům vězení. Po svém propuštění (v roce 1953) byl znovu souzen (v roce 1964) za napomáhání k vraždě 300 000 Židů. Byl odsouzen k 15 letům vězení, ale již roku 1969 byl propuštěn ze zdravotních důvodů. Karl Wolff zemřel roku 1984 v německém Rosenheimu.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Roman Cílek: Holocaust : zřetězení zla : tři osudy a jeden proces - pohled do zákulisí nacistického vyhlazovacího programu